NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 11496.

Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.).
Příhodu v dopravě nelze spatřovati v tom, že průvodčí vlaku dříve, nežli byl vlak dopraven z konečného osobního nádraží na nákladní nádraží, neprohlédl vlak, zda v něm není ještě cestující. Jest však příhodou v dopravě, bylo-li provedeno vystoupení cestujícího z vlaku mimo stanici k tomu určenou na neupraveném místě. Pokud si přivodil cestující sám úraz, přecházeje koleje.
(Rozh. ze dne 19. března 1932, Rv I 2275/30.)
Žalobu proti dráze o náhradu škody procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud vyhověl odvolání žalobkyně potud, že uznal nárok žalobkyně na náhradu škody důvodem z polovice po právu.
Nejvyšší soud k dovolání žalovaného obnovil rozsudek prvého soudu, dovolání žalobkyně poukázal na rozhodnutí o odvolání žalovaného. Důvody:
Jde především o to, zda tu jest příhoda v dopravě. Za ni považují nižší soudy souhlasně skutečnost, že se průvodčí vlaku nezachoval podle služebního předpisu, an se před odjezdem vyprázdněného vlaku ze stanice Most-nádraží do stanice Most-nákladiště nepřesvědčil, nejsou-li tam jen osoby, které tam smějí zůstati, a že jen pak směl dáti znamení k odjezdu »hotovo«. Podle ustálené judikatury nejvyššího soudu jest příhodou v dopravě odchylka od pravidelného provozu dráhy, která jest sama o sobě způsobilá přivoditi poškození nebo smrt člověka a která nastala mimo osobu poškozeného. Okolnost, že průvodčí nerevidoval vlak před odjezdem ze stanice Most-nádraží a že tak učinil až za jízdy vlaku do stanice Most-nákladiště a při tom přišel na to, že ve vlaku sedí žalobkyně, není zajisté způsobilou přivoditi poškození žalobkyně a také její poranění nepřivodila. Za takovou příhodu jest považovati nespornou skutečnost, že provedeno bylo vystoupení žalobkyně z vlaku mimo stanici k tomu účelu určenou na místě neupraveném, ježto tento způsob vystupování cestujících z vlaku není normálním způsobem dopravy. A tu vzchází otázka, zda jest tu příčinná souvislost mezi onou příhodou v dopravě a úrazem žalobkyně. V tomto směru přikloňuje se dovolací soud k názoru prvního soudu, že této příčinné souvislosti tu není, že si úraz zavinila žalobkyně sama. Žalobkyně po vystoupení z vlaku dobře věděla, že vystoupila na místě, které není upraveno tak, jak je tomu při řádném nástupišti a výstupišti ve stanici. Bylo zjištěno, že místo, na němž žalobkyně podle vlastního udání upadla a přišla k úrazu, není nerovné, že tam nejsou jámy nebo kameny, nýbrž že mezi kolejemi jsou jako výplň štěrkové kameny mírné velikosti a že koleje jsou nad výplní celkem asi 15 cm. Správně rozpoznal první soud, že si žalobkyně musela býti vědoma, když vystupuje na takovém místě pro osobní dopravu neurčeném, že musí použíti takové míry opatrnosti, jež se od rozumného a opatrného člověka při takové příležitosti požaduje (§ 1297 obč. zák.) a že této náležité opatrnosti při přecházení kolejí nevěnovala a tím si svůj úraz přivodila. Z řečeného jest tedy patrno, že úraz žalobkyně není s příhodou v dopravě v příčinné souvislosti.

Citace:

č. 11496. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 323-324.