NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 2

Čís. 3603.

Nelze ve firmě používati přídomku »královský«.
(Rozh. ze dne 11. března 1924, R II 81/24.)
Rejstříkový soud nařídil firmě »Sparkasse der k. Stadt N.«, by provedla ve lhůtě změnu firmy, ježto písmeno »k.« (königlich) neodpovídá změněným poměrům. Rekursní soud usnesení potvrdil. Důvody: V §u 3 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 267 sb. z. a n. ukládá se příslušným úřadům — zde tedy firemnímu soudu — aby samy od sebe zařídily odstranění takových poznačení, která jsou podle §u 1 cit. zákona nepřípustna a pod sankcí §u 5 téhož zákona zakázána. Takovým nepřípustným poznačením jest podle §u 1 pro veřejnost určené pojmenování jakékoli korporace, tedy také obce, názvem, upomínajícím na státoprávní poměry zemí Československé republiky před 28. říjnem 1918. Nečiní se zde rozdílu mezi názvy, ať mají pramen svůj z jakýchkoli historických skutečností, a ať pocházejí z jakéhokoli historického období. Jest tedy nepřípustno užívati při poznačení města N. přídomku »královské město«, nehledě ani k tomu, že tento přídomek — jak také ze spisů vysvítá — není nutnou součástkou jména města, nýbrž byl patrně pouze výsadou, podle které město tohoto přídomku užívati smělo. Že tomu tak skutečně jest a že původně zakladatelé spořitelny sami nekladli hrubě váhy na tento přídomek, patrno jest ostatně ze žádosti o zápis do rejstříku a ze stanov, podle jejichž §u 5 měla firma zníti prostě »N-er Sparkasse«. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jde o souhlasná usnesení obou nižších soudů v řízení mimosporném. Dle §u 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. jest dovolací rekurs přípustný jen tehdy, odporuje-li usnesení rekursního soudu zřejmě zákonu neb spisům, neb je-li zmatečné. Žádného z těchto předpokladů není, neboť napadené usnesení hoví věci i zákonu a stačí proto poukázati na správné jeho důvody, jež vývody stěžovatelky vyvráceny nebyly. Vzhledem k těmto vývodům budiž však uvedeno ještě toto: Napadené usnesení neodporuje §u 1 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 267 sb. z. a n., poněvadž ustanovení toto zakazuje jakékoliv označení, jež upomíná na státoprávní poměry zemí Československé republiky před 28. říjnem 1918, a to bez výjimky. Takovým označením jest i slovo »královský« (königlich), ať již původ jeho spadá do kterékoliv doby předpřevratové. Není také proti spisům, uvádí-li napadené usnesení, že přídomek »královské« (město) jest nepřípustný. Ministerstvo vnitra ve svém přípise ze dne 14. srpna 1923, k němuž stěžovatelka poukazuje, prohlašuje v odstavci prvém výslovně, že také ono pokládá přídomek ten za nepřípustný ve smyslu zákona. Na tom ničeho nemění, že úřední odstranění onoho označení při jméně města N. odsunuto bylo až do vydání úředního seznamu míst, neboť pro firemní soud, pokud jde o označení spořitelny města N. v obchodním rejstříku, není odklad tento se zřetelem k §u 3 cit. zák. nikterak závazným.

Citace:

č. 3603. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 377-378.