NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 661.

Služební smlouva ve smyslu zákona o obchodních pomocnících (ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák.) může přijití k místu dle § 863 obč. zák. také konkludentním jednáním stran.
(Rozh. ze dne 14. září 1920, Rv I 367/20.)
Místní hospodářská rada v K. prodávala po několik měsíců lidové prádlo a obleky, po kterouž dobu byl u ní zaměstnán jako příručí žalobce, zaměstnaný jinak v obchodě Františka N-a, člena zmíněné hospodářské rady. Plat dostával žalobce po onu dobu od hospodářské rady; k nemocenské pokladně přihlášen nebyl. Dne 15. března 1919 dostal žalobce výpověď ku dni 1. dubna 1919; dne 6. dubna 1919 se roznemohl a byl léčen po delší dobu. Žalobu jeho, by mu hospodářská rada nahradila škodu, vzešlou nedodržením čtvrtletní výpovědi, a výlohy spojené s nemocí,
procesní soud prvé stolice zamítl. Důvody: Jest nesporno, že místní hospodářská rada v K. po několik měsíců se ziskem prodávala
lidové prádlo a obleky, provozovala tudíž obchod ve smyslu čl. 1. zák. o obchodních pomocnících. Ježto hospodářská rada nemůže býti považována za státní ústav ani za státem spravovaný fond, jest patrno vzhledem k ustanovení čl. 4. zákona ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák., že na zaměstnance její lze obdobně použíti pouze ustanovení čl. 3. cit. zák., spočívá-li jejich služební poměr na soukromoprávní smlouvě. Ježto nesporným přednesením stran bylo zjištěno, že žalobce skutečně v prodejně místní hospodářské rady vykonával práce příručího, závisel osud žaloby na tom, zda žalobci se podaří dokázati žalobní tvrzení, že jeho slu- žební poměr spočívá na soukromoprávní smlouvě. Tento důkaz se žalobci nezdařil, ježto výpověďmi svědků nebylo prokázáno, že by mezi stranami byla ujednána služební smlouva, rovněž v zápisech hospodářské rady není usnesení o takové smlouvě. Žalobce zůstal ve službách Františka N-a, a byl jím pouze »půjčen« hospodářské radě, zůstav ve smluvním poměru pouze vůči tomuto. Není tudíž třeba zabývati se otázkou, zda žalobce dostal platně ve smyslu zákona výpověď ku dni 1. dubna 1919. Nemocenské pojištění bylo pak věcí jeho dosavadního zaměstnavatele Františka N-a. Odvolací soud nevyhověl odvolání v podstatě z důvodů soudu prvé stolice a dodal: V tom, že bylo žalobci poukázáno měsíčně 300 K, nelze spatřovati perfekci služební smlouvy mlčky nastalou po rozumu § 863 obč. zák., nýbrž toliko odměnu za práce žalobcem v prodejně žalované strany skutečně konané. Z přijímání služeb a odměňování jich neplyne ještě nikterak sám sebou služební poměr, na nějž vztahovati jest předpisy zákona ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák., k tomu jest třeba smlouvy, a té zde nebylo.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozsoudil.
Důvodу:
Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu procesního, jímž žaloba byla zamítnuta, vycházeje ve shodě se soudem stolice prvé z předpokladu, že žalobce nebyl ve služebním poměru k žalované okresní, pokud se týče k místní hospodářské radě v K., kdyžtě ani jeden ze slyšených svědků neuvedl skutkových okolností, nasvědčujících tomu, že mezi stranami byla ujednána služební smlouva a také předložené zápisy neobsahují usnesení o takové smlouvě. Zcela správně vyložil soud stolice prvé, že na sporný poměr služební bylo by použíti předpisů zákona o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák. Zákon ten nevyžaduje pro založení služebního poměru žádné zvláštní formy, platí tedy v té příčině všeobecná ustanovení zákonná, i dlužno tvrditi, že služební smlouva ve smyslu zákona o obchodních pomocnících nemusí býtí uzavřena výslovně, nýbrž že může přijití k místu také dle § 863 obč. zák. konkludentním jednáním stran. Skutková zjištění rozsudku prvého soudu, v odvolacím řízení změny nedoznavší, že žalobce v prodejně místní hospodářské rady v K. skutečně vykonával práce příručího, — že místní hospodářská rada vyplácela mu měsíční plat 300 K, — ve spojení se skutečností, že protokol o zasedání místní hospodářské rady ze dne 21. března 1919 obsahuje zápis toho znění, že »záležitost pana J. (žalobce) a pana S., kteří jsou zaměstnáni v prodejně, vyřízena tím, že se sdělí panu J., že nemůže činiti žádných námitek proti výpovědi (propuštění), která se tímto na 14 dnů potvrzuje«, — nedopouštějí pochybovati o tom, že žalobce s vědomím a za souhlasu povolaných zástupců
místní hospodářské rady konal v obchodním podniku této služby kupecké třeba snad jen výpomocné, — že tedy mezi nimi trval poměr služební ve smyslu § 1 zákona o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1919, čís. 20 ř. zák., byť ne výslovným ujednáním, tož přece mlčky (§ 863 obč. zák.) založený. Výtka činěná dovolatelem opačnému právnímu názoru soudu odvolacího (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) jest tedy oprávněna. Tomu není na zá- vadu předpoklad soudu prvého, že žalobce zůstal »ve smyslu právním« ve službách Františka N-a a byl pouze přechodně, dokud se prodávalo přidělené oděvní zboží, svým zaměstnavatelem »propůjčen« místní hospodářské radě, poněvadž to nikterak nevylučuje, že žalobce byl zároveň také ve službách místní hospodářské rady. Názor prvního soudu, že žalobce byl pouze vůči Františku N. ve smluvním poměru služebním, jest dle toho, co uvedeno, nesprávný. Soud první stolice však vycházeje z tohoto mylného názoru nepokládal za potřebí zabývati se otázkou, zda žalobce dostal od místní hospodářské rady platně ve smyslu zákona o obchodních pomocnících (po případě ve smyslu nařízení ze dne 9. ledna 1919, čís. 15 a ze dne 28. února 1919, čís. 108 sb. z .a n.) výpověď ke dni 1. dubna 1919, a řešil otázku nemocenského pojištění také jen s onoho nesprávného hlediska právního. Řízení v první stolici zůstalo tedy kusým a poněvadž soud odvolací nezjednal v tom směru nápravy, ač žalobce již v odvolacím spise vytýkal v podstatě totéž, co nyní uvádí v dovolání, stíženo jest touž vadou i řízení odvolací (§ 503 čís. 2 c. ř. s.).

Citace:

č. 661. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 520-522.