NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2258.

Neopatrnost nebo nepozornost v jednotlivém případě nedokazují ještě nutně nezdatnosti zjednané osoby (§ 1315 obč. zák.).
(Rozh. ze dne 7. února 1923, Rv I 933/22.)
Žalobkyně byla zasažena kočárkem žalovaného, jejž řídil kočí Josef Κ., povalena a těžce poraněna. K žalobě o náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice náhradní nárok z polovice důvodem po právu a uvedl ohledně ručení žalovaného v důvodech: Josef K. nezachoval při jízdě takové opatrnosti, jakou nutno u každého kočího předpokládati. Jakmile seznal, že žalobkyně, která, jdouc sehnuta, kočáru si zřejmě nevšimla, přecházela silnici, měl žalobkyni na blížící se kočár ihned zavoláním upozorniti, po případě rychlost jízdy zmírniti, by mohl v případě potřeby ihned zastaviti; toho však neučinil, nýbrž teprve, když žalobkyně byla již pouze asi 5 kroků od koní vzdálena, na ni zvolal, avšak koně včas zaraziti a nehodě zabrániti nemohl a také žalobkyně se nemohla více uhnouti, jelikož byla poražena v tom okamžiku, kdy K. na ni zvolal. Třebas byl Josef K. dosud spolehlivým kočím a nehoda se mu jako kočímu nikdy nepřihodila, osvědčil v tomto případě takový stupeň neprozíravosti, že o jeho nevhodnosti nelze pochybovati. Dle §u 1315 obč. zák. v novém doslovu ručí žalovaný za škodu, kterou jeho kočí způsobil, neboť dle tohoto ustanovení zákonného nemusila mu býti nezdatnost kočího známa a stačí pro ručení žalovaného, když jeho kočí v rozhodném okamžiku nezdatnost skutkem prozradil. Odvolací soud rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud žalobu zcela zamítl. Důvody:
Z uplatněných dovolacích důvodů (čís. 2 a 3 §u 503 c. ř. s.) nelze tomuto upříti opodstatněnosti. Právním základem žalobním jest ručení dle §u 1315 obč. zák., podle kterého ten, kdo používá nezdatné osoby k obstarávání svých záležitostí, ručí za škodu, kterou tato v této své vlastnosti způsobí třetím osobám, i když neví, že osoba ta je nezdatna. Josef K. byl dosud spolehlivým kočím a nehoda se mu jako kočímu nikdy nestala. Pouze v případě, o nějž tu jde — tedy ojediněle — osvědčil dle odvolacího soudu takový stupeň neprozíravosti, že o jeho nevhodnosti těžko lze pochybovati. Dle odvolacího soudu stačí, když kočí žalovaného v kritickém okamžiku svou neschopnost skutkem prozradil, nezachoval totiž při jízdě takové opatrnosti, jakou nutno u každého kočího předpokládati, neboť, jakmile seznal, že žalobkyně, která, jdouc sehnuta, kočáru si zřejmě nevšimla, přecházela silnici, měl žalobkyni na blížící se kočár ihned zavoláním upozorniti, po případě rychlost jízdy zmírniti, aby mohl v případě potřeby ihned zastaviti, neučinil však toho, nýbrž teprve, když byla žalobkyně již asi pouze 5 kroků vzdálena od koní, ač měl volný rozhled a musil viděti, že jde žalobkyně sehnuta, na ni zvolal, avšak koně včas zaraziti nemohl, a také žalobkyně už se nemohla uhnouti, jelikož byla v tom okamžiku poražena, kdy K. na ni zvolal. Výklad, jakého se v nižších stolicích §u 1315 obč. zák. dostalo, neobstojí. Nezdatnosti dle §u 1315 obč. zák. sluší rozuměti trvalou vlastnost nebo stav zřízencův, jenž ho činí nezpůsobilým, by obstarával bezvadně práci, k níž byl zjednán. Neopatrnost nebo nepozornost v jednotlivém případě nedokazují ještě nezdatnosti zjednané osoby. Byl-li Josef K. až dosud spolehlivým kočím, jemuž se nehoda jako kočímu nikdy nepřihodila, nelze z ojedinělého případu, na němž podle nižších stolic žalobkyně stejnou vinu nese, usuzovati, že šlo u K. o trvalou vlastnost, záležející buď v nedostatku potřebných znalostí praktických, nebo ve vadnosti povahy, následkem kteréžto vlastnosti byl by K. neschopen obstarávati práce, k nimž byl ustanoven. Z toho dlužno usuzovati, že u žalovaného v příčině jeho ručení za kočího K-a §u 1315 obč. zák. použíti nelze a že když jedině z tohoto právního základu žalobního bylo žalováno, žalobní nárok není po právu.

Citace:

Čís. 2258. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 235-236.