Č. 862.

Pozemková reforma: * Rozhodne-li pozemkový úřad sám o přídělu půdy do zatímního vnuceného pachtu (§ 63 zák. příděl.) a uloží okresní správě politické provedení tohoto rozhodnutí, okresní správa pol. pak učiní dle jeho příkazu rozhodnutí, jež sama označí za nenaříkatelné, jest ke stížnosti na nejvyšší spr. soud podané do rozhodnutí okr. spr. pol. zrušiti je dle § 6 zák. o spr. soudě.
(Nález ze dne 30. května 1921 č. 1109.)
Věc: Antonín B. v L. proti okresní správě politické v Kutné Hoře stran přídělu půdy do prozatímního pachtu.
Výrok: Naříkaná rozhodnutí se zrušují pro vady řízení.
Důvody: Ode dvora L. náležejícího K. T. bylo výměrem okresní správy politické v Kutné Hoře z — přiděleno dle § 63 zák. příděl. do drobného zatímního pachtu 29 žadatelům celkem okolo 11 ha půdy. Dodatečným žádostem Jana H. a Františky S. státní pozemkový úřad v Praze bez dalšího řízení vyhověl a uložil okresní politické správě v Kutné Hoře výnosy ze dne — a —, aby jim přidělila každému 2 míry orné půdy ode dvora L.
Na to vydala okresní správa politická výměry ze dne — a — mající toto znění:
»Pan Antonín B., nájemce dvora v L. Podle ustanovení § 63 zákona ze dne 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n. zabírá se ode dvora L. pro příděl půdy do prozatímního drobného pachtu 0,40 ha pro Jana H. resp. Františku S. z obce M. Do tohoto opatření nelze si stěžovati.«
Antonín B. podal na toto rozhodnutí stížnost u nejvyššího správního soudu řízenou proti okresní správě politické v Hoře Kutné, v níž vytýká vadné řízení, ježto byla obě rozhodnutí vydána bez předchozího šetření, a ježto mají nesprávné poučení o opravných prostředcích a namítá i nezákonost, poněvadž nejsou tu splněny podmínky § 63, odst. 1 a 2. příděl. zákona.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti této takto:
O obou sporných přídělech rozhodla nikoli okresní správa politická, nýbrž státní pozemkový úřad sám. Tato okolnost jest pro otázku dalšího postupu procesuálního veledůležitá, ale z obou výměrů straně doručených není patrná. Znění obou těchto vyřízení mohlo pro stěžovatele připustiti jen jediný výklad, t. j., že obě pochodí od okresní správy politické samé.
Ježto bylo k nim připojeno poučení, že další opravný prostředek není přípustným, musil a strana právem souditi, že může se domáhati odpomoci proti tomuto opatření okresní správy politické u nejvyššího správního soudu a tribunál tento jsa návrhem strany vázán (§ 5 zák. o správ. soudě) nemohl formelně za žalovaný úřad jiného pokládati, než toho, proti kterému stížnost jest řízena, t. j. zase jen okresní správu politickou v Kutné Hoře.
V pravdě však šlo o pouhý intimát státního pozemkového úřadu, proti němuž strana vadou při vyhotovení tohoto intimátu svedená stížnost nepodala a kterýžto úřad tudíž také jako strana žalovaná nemohl býti k jednání přibrán.
Tyto vady, jež jak z vylíčení hořejšího plyne, ohrožují práva stěžovatelova a musí tudíž býti pokládány za podstatné, nelze jinak odstraniti, než tím, že oba naříkané výměry okresní správy politické v Kutné Hoře dle § 6 zák. o správ. soudě se zruší a úřadu se uloží nové jich vyhotovení, by z nich strana poznati mohla, že jde toliko o sdělení rozhodnutí státním pozemkovým úřadem, vydaných dne — a —.

Citace:

č. 862. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 579-580.