Authors:
= Váž. civ., 8 (1926), sv. 2
PDF

Čís. 6337.


Dekret dvorské kanceláře ze dne 22. října 1841, čís. 568 sb. z. s. byl zrušen nařízením ministerstva obchodu ze dne 25. ledna 1879, čís. 19 ř. zák.
(Rozh. ze dne 6. října 1926, Rv 1 59/26.)
Při požáru stavem, zapáleného jiskrou z lokomotivy, byly zničeny svršky žalujícího spolku: Žaloba proti dráze o náhradu škody byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud pokládá dekret dvorní kanceláře ze dne 22. října 1841, čís. 568 sb. z. s., pokud se týče jeho ustanovení o požárním obvodu u drah za zrušený nařízeními ministerstva obchodu ze dne 25. ledna 1879, čís. 19 ř. zák. a že, vycházeje z tohoto podle názoru dovolatelova mylného předpokladu, dospěl k závěru, že dráha, protože stavení čís. 1. jiskrami z lokomotivy dne 2. listopadu 1920 zapálené v požárním obvodu dráhy podle uvedeného min. nařízení čís. 19/79 nebylo, k opatření stavení ohnivzdorným krytem povinna nebyla, tudíž opomenutí a tím zavinění v případě požáru stavení čís. 1 se nedopustila a proto také za škodu, kterou žalující spolek na svých v domě čís. 1 a s ním shořelém domě čís. 7 uložených věcech utrpěl, není zodpovědná. Tato výtka žalobcova není oprávněna. Dekret dvorní kanceláře ze dne 22. října 1841, čís. 568 sb. z. s. byl vydán jako prozatímní norma pro stavbu drah poblíž osad a obydlí pro dobu, než dojde ohledně vzdálenosti dráhy od osad a obydlí k úpravě konečné. Že jde jen o prozatímní předpis v uvedeném směru, jest výslovně v dekretu vytčeno. Konečná úprava v dekretu očekávaná stala se nařízením svrchu uvedeným, jež vydáno bylo podle úvodu k tomuto nařízení, a nadpisu jím změněného nařízení ze dne 4. února 1871, čís. 8 ř. zák., jako prováděcí nařízení k železničnímu zákonu koncesnímu ze dne 14. září 1854, čís. 238 ř. zák., a dekret dvorní kanceláře ze dne 22. října 1841 pozbyl tím podle svého vlastního určení platnosti. Pro různost dotyčných svých ustanovení, najmě ohledně požárního obvodu, nemohou zmíněné nařízení a dekret ze dne 22. října 1841 ani vedle sebe obstáti. Dle toho právem odvolací soud pokládal onen dekret nařízením čís. 19/79 za zrušený a požární obvod podle nařízení min. obchodu ze dne 25. ledna 1879, čís. 19 ř. z. za rozhodný a, protože, což napadeno není, stavení čís. 1, pokud se týče jeho střecha v požárním prostoru nebyla, tedy dráha povinnosti opatřiti stavení to ohnivzdorným krytem neměla (§§ 25—27 nař. čís. 19/79), právem uznal, že dráha, ježto ji opomenutí patřičného opatření k zabránění požáru nepostihuje, za škodu žalobcovu z požáru není zodpovědnou (§ 1311 obč. zák.).
Citace:
č. 6337. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 355-356.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).