NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Č. 10175.

Vojenské věci:* Ve vojenském superarbitračním řízení podle služební knihy A 42 není úřad povinen superarbitrovánému sděliti podrobné výsledky superarbitračního řízení nad meze, stanovené v § 34 cit. předpisu.
(Nález ze dne 26. listopadu 1932 č. 10585)
Věc: Vojtěch Š. v Praze (adv. Dr. Viktor Svoboda z Prahy) proti ministerstvu národní obrany o zaopatřovací požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Nař. výnosem vyslovilo mno, že st-1 nemá nároku na vojenské zaopatřovací požitky podle § 81 zák. č. 76/22, a to trvale. — Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Materielní podmínky nároku legionářů na vojenské zaopatřovací požitky stanoví zák. č. 76/22 v § 81 odst. 4, přiznávaje příslušníkům čsl. legií, kteří se stali službou v čsl. zahraničním vojsku vojenské služby neschopnými a zároveň pozbyli nejméně 20% způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, výslužné podle ustanovení platných pro vojenské osoby z povolání, tedy podle §§ 2 až 15 téhož zák. VI. nař. č. 186/23, vydané na základě § 117 cit. zák. »k § 81« vyslovilo, že nárok ten jest přiznati i tehdy, jestliže porucha zdraví byla získána již před vstupem do čsl. legie, ale byla službou v čsl. zahraničním vojsku zhoršena.
Předpokládá tedy nárok na zaopatřovací požitky podle těchto ustanovení splnění dvou podmínek: 1. ztrátu schopnosti k vojenské službě a zároveň 20% schopnosti k přiměřenému občanskému povolání a 2. příčinnou souvislost mezi poruchou zdraví, resp. její zhoršením, přivodivším onu ztrátu a vojenskou službou v legii.
Pokud jde o procesní stránku zjišťování těchto podmínek, stanoví § 5 zák. č. 76/22, že dlužno je zjistiti superarbitračním řízením. Toto řízení jest upraveno rakouskou knihou služební A-42, která v době vydání nař. rozhodnutí nebyla ještě nahrazena čsl. služebním předpisem, o jehož vydání se zmiňuje vl. nař. č. 186/23 »k § 5«, nýbrž byla jen částečně modifikována v § 35, a to ustanovením odst. 1 »k § 3« téhož vl. nař., resp. nyní čl. I. vl. nař. č. 199/26, které stanoví, že podkladem pro přiznání nároku na vojenské zaopatřovací požitky a pro druh těchto požitků jest nález a návrh superarbitrační komise a mno že rozhodne o návrhu jejím. V daném případě odepřelo mno st-li nárok na zaopatřovací požitky pro nedostatek obou prve zmíněných materielních podmínek zákonných.
Stížnost napadá rozhodnutí to jen pro vadnost řízení, dovozujíc jednak povšechně, že žal. úřad z celého procesního materiálu jednostranně vybírá jen to, čeho mohl použíti k zamítnutí nároku, resp. vykládá jednostranně fakta tak, aby svědčila pro zamítnutí jeho, jednak shledává specielně podstatné vady v těchto třech směrech: 1. že nebyla st-li poskytnuta možnost, aby se vyjádřil o oněch domnělých konstatováních o svém zdravotním stavu, z nichž nař. rozhodnutí vychází, 2. že žal. úřad neprovedl šetření a návrhů učiněných st-lem v jeho podáních z 12. května 1928 a z 21. prosince 1928 a že ani neodůvodnil, proč tak učinil a proč se nepřiklonil k vývodům st-lovým, obsaženým v těchto podáních, dovozujících na základě lékařských prohlídek nezpůsobilost k přiměřenému občanskému povolání vyšší než 20%, a 3. že odůvodnění nař. rozhodnutí jest vadné a zmatečné.
Námitkám zmíněným pod č. 1 a 3 nemohl nss dáti za pravdu.
K čís. 1. Není pochyby, že podle všeobecných zásad správního řízení, na něž poukazuje stálá judikatura nss-u (srov. na př. nálezy Boh. A 4175/24, 4589/25, jichž se stížnost dovolává, — a j.), jest výsledky konaného šetření a zejména též nález a posudek znalecký, jež hodlá správní úřad položiti za základ svému rozhodnutí, sděliti před vydáním jeho straně, proti níž svědčí, a dáti jí příležitost, aby se o něm vyjádřila a případné své námitky podala (srov. ustanovení § 48 odst. 3 vl. nař. č. 8/28). Ale zásady té nelze použiti tam, kde zákon má o řízení specielní normy, které takový postup nestanoví, jako právě služební kniha A-42 a vl. nař. č. 186/23, resp. 199/26, upravující řízení k účelu zjištění nároku na vojenské zaopatřovací požitky.
Z ustanovení cit. služební knihy § 34 zřejmo, že superarbitrační komise má superarbitrovanému sděliti pouze navrženou klasifikaci a návrh zaopatřovacích požitků a poznamenati případnou žádost superarbitrovaným přednesenou. Z toho a contrario vyplývá, že jiné výsledky superarbitračního řízení a dřívějšího případného šetření nemusí býti superarbitrovanému před rozhodnutím mno sdělovány a že tedy není ani v daném případě vadou řízení, když žal. úřad st-li nesdělil před vydáním nař. rozhodnutí, z kterých skutkových okolností hodlá dovozovati, že byl st-1 nemocen plicní chorobou již před nastoupením vojenské služby, resp. když jej nevyrozuměl o ostatních zjištěních, týkajících se st-lovy tělesné vady, teploty, roentgenologického nálezu a předpokladu, že stále pracuje a nemá horeček.
Ostatně, vytýká-li stížnost (v odst. II. a), že žal. úřad dospěl k závěru o vzniku plicní choroby st-lovy již v době před nástupem vojenské služby jen ze záznamů v kmenovém listě, ocitá se v odporu se spisy i s tím, co sama dále v odstavci II. b) uvádí, neboť nař. rozhodnutí výslovně konstatuje, že »jak z úředních zápisů, tak z opětovných údajů Š.-ových patrno, plicní choroba a její příznaky trvaly u něho dávno před nastoupením vojenské služby v míru«. Z vývodů nař. rozhodnutí zřejmo, že ze zápisů v kmenovém listě soudí jen na příznaky této choroby (chudokrevnost), kdežto chorobu samu (plicní chorobu) opírá o údaje st-le sama. V tom směru vyslovil nss již v řadě nálezů (srov. na př. Boh. A 14/1919, 172/1919, 2928/23), že slyšení strany netřeba, rozhoduje-li úřad na základě údajů strany samé.
Nejsou proto námitky v tomto směru důvodnými.
K čís. 3. St-li nelze však ani přisvědčiti, pokud snaží se dovoditi vadnost odůvodnění nař. rozhodnutí ze zásad platných pro řízení soudní (trestní) a poukazuje v tom směru na rozhodnutí nejv. soudu v Brně č. 1159 Sb. Vážný. Nehledě ani k tomu, že se st-1 nedovolává žádného zákonného předpisu, který by dovoloval takovouto aplikaci zásad platných pro soudy na úřady správní, jinak organisované, zabývající se jinými obory právními, a se zvláštním řízením od soudního namnoze odchylným, — není této aplikace ani třeba, kdyžtě všeobecné zásady řízení správního, jak byly vysloveny v četných nálezech nss-u (na př. Boh. A 3400/24, 5030/25, 7311/28) a které došly také výrazu v prve již cit. vl. nař. č. 8/28 (§ 70 odst. 1), postačují, aby podle nich vadnost správního aktu mohla býti posouzena.
Co do jednotlivostí vytýká tu stížnost -
Naproti tomu bylo st-lově námitce, zmíněné shora pod č. 2, dáti za pravdu.

Citace:

č. 10175. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 662-664.