NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 13608.

Pojišťovací smlouva.
Stanoví-li všeobecné pojišťovací podmínky při pojištění proti povinnému ručení, že se oznámení o pojistné příhodě má státi do určité doby, co třetí osoba mimosoudně přivedla svůj nárok proti pojistníkovi ku platnosti nebo, bylo-li pro čin, na němž se nárok zakládá, zahájeno trestní řízení, jest zahájení trestního řízení oznámiti do téže doby bez zřetele, zda poškozený mimosoudně náhradní nárok již uplatňoval čili nic, nelze s oznámením o zahájení trestního řízení čekati, až dojde i k pozdějšímu uplatňování náhradních nároků.
Pokud opominuté oznámení zahájení trestního řízení nemělo vliv ani na zjištění pojistné příhody ani na zjištění neb objem plnění závazku pojišťovny.
(Rozh. ze dne 7. června 1034, Rv I 1830/32.)
Žalobce, majitel pily, byl pojištěn u žalované pojišťovny proti povinnému ručení. Dne 10. března 1931 utrpěl na pile úraz Antonín L. tím, že mu byly při řezání desek pořezány prsty. Dne 15. března 1931 bylo proti žalobci zahájeno trestní řízení, v němž byl žalobce uznán vinným L-ovým úrazem. Teprve dopisem ze dne 28. dubna 1931 ohlásil žalobce žalované pojišťovně úraz a dopisem ze dne 15. května 1931 jí oznámil, že Antonín L. požaduje na něm náhradu škody. Antonín L. žaloval napotom žalobce o náhradu škody a žalobce se s ním vyrovnal na 7000 Kč. Podle čl. 14 pojišť. podmínek nastávala ztráta pojistného práva, neoznámil-li pojistník pojistnou příhodu pojišťovně do osmi dnů po době, kdy třetí osoba přivedla svůj nárok proti pojistníku ku platnosti nebo, bylo-li pro čin, na němž se zakládá nárok, zahájeno trestní řízení. Čl. 16 poj. podmínek pak ustanovoval, že ztráta pojistného práva pro porušení ohlašovací povinnosti nenastane, jestliže, nestavši se úmyslně neb z hrubé nedbalosti, neoznámení je omluvitelné nebo nemělo-li vlivu na zjištění pojistné příhody neb na zjištění neb na objemu závazku pojišťovatelova. Žalobě pojistníka proti pojišťovně, by bylo zjištěno, že pojišťovací smlouva mezi žalobcem a žalovanou jest po právu a že žalovaná pojišťovna jest povinna krýti pojišťovací případ vzniklý úrazem Antonína L-a, oba nižší soudy vyhověly, odvolací soud z těchto důvodů: V rámci odvolacího důvodu nesprávného právního posouzení vytýká odvolání, že soud prvé stolice neprávem shledal vyvinění žalobcovo ve smyslu čl. 16 poj. podm., a uplatňuje v tom směru, že ustanovení odst. 1 čl. 14 o oznamovací povinnosti při zahájení trestního řízení »nebo« při mimosoudním uplatňování náhradního nároku rozuměti jest jinak, než disjunktivně, že se neohlášení zahájení trestního řízení stalo z hrubé nedbalosti a že mělo vliv na stanovení objemu pojistné povinnosti strany žalované. Soud odvolací souhlasí sice s odvoláním v tom, že se podle čl. 14. poj. podmínek oznámení státi mělo i při mimosoudním uplatnění náhradního nároku, i při zahájení trest. řízení, že neoznámení, stalo-li se proto, že pojistník naň zapoměl, nebo že si ho nepovšiml, mohlo by býti hrubou nedbalostí a že mohlo míti vliv na objem pojistného závazku pojišťovny, neboť nelze popříti, že pojišťovna mohla při včasné znalosti trestního řízení a před vynesením odsuzujícího rozsudku zasáhnutím do obhajoby žalobcovy neb uzavřením předchozího smíru s poškozeným docíliti výsledku příznivějšího, než dosaženo bylo pozdějším smírným vyrovnáním na 7000 Kč. Avšak přes to rozhodl prvý soud správně, uznav žalovanou povinnou krýti zažalovaný úraz. Čl. 16 poj. podmínek ustanovuje totiž, že ztráta pojistného práva pro porušení ohlašovací povinnosti nenastane, když, nestavši se úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, neoznámení je omluvitelné, nebo, nemělo-li vlivu na zjištění pojistné příhody nebo na zjištění
41* nebo na objem závazku pojišťovatelova, t. j. i v případě, že omluvitelno není. Prvý soud poukazuje právem k tomu, že o hrubé nedbalosti v souzeném případě nelze mluviti, an žalobce ohlášení učinil, jakmile zvěděl o mimosoudním uplatňování nároku poraněného, a že neohlášení o zavedení trestního řízení neomlouvá zapomětlivostí nebo neznalostí (přehlédnutím) předpisu, nýbrž tím, že mu jinak rozuměl, že si jej, jak výslovně namítá, vyložil po svém, a tento omyl uznává soud za možný vzhledem na doslov čl. 14 a za takový, který jde podle § 915 obč. zák. na vrub žalované pojišťovny. Nelze nepřiznati, že doslov cit. čl. není zcela jasný, a nelze proto vyčítati žalobci jako hrubé zavinění pokud se týče jako hrubou nedbalost, že mu neporozuměl tak, jak měl, t. j. tak, jak mu rozumí odvolatelka po případě odborná literatura a soudní judikatura. Nejasnost tohoto předpisu přirozeně musí jíti podle § 915 obč. zák. na vrub pojišťovny, ježto ho ve svých pojišťovacích podmínkách použila. Jestliže však žalobce opomenul zahájení trestního řízení ohlásiti, nikoli úmyslně, o tom není vůbec řeči, a nikoli z hrubé nedbalosti, pak podle čl. 16 poj. podm., i když neohlášení mohlo míti nepříznivý vliv na zjištění pojistného závazku pojišťovny, nebo na jeho objem, skutečnost úrazu jako pojistné příhody je nesporna — nemá to míti za následek ztrátu práva na smluvní plnění pojišťovny a soud prvé stolice právem uznal, že pojišťovací smlouva, o niž jde, jest po právu a že žalovaná strana je povinna krýti pojistný případ z úrazu Antonína L-a.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
S dovolatelem jest souhlasiti, pokud vytýká, že žalobce stihá hrubá nedbalost v tom, že pojistnou příhodu, úraz přihodivší se na jeho pile dne 10. března 1931 Antonínu L-ovi, oznámil dovolatelce teprve dopisem ze dne 28. dubna 1931, neoznámil však podle ustanovení čl. 14 všeobecných pojišťovacích podmínek dovolatelce do osmi dnů ode dne 28. března 1931, kdy mu byla jako obviněnému doručena obsílka k soudu, že bylo pro úraz zahájeno trestní řízení. Předpis odst. 1 čl. 14 všeobecných pojišťovacích podmínek žalované, že oznámení o pojistné příhodě má se státi do osmi dnů, co třetí osoba mimosoudně přivedla svůj nárok proti pojistníkovi ke platnosti, nebo, bylo-li pro čin, na němž se nárok zakládá, zahájeno trestní řízení, nezavdává při pozorném čtení pochybnosti o tom, že oznámení o trestním řízení jest oznámiti do osmi dnů bez zřetele, zda poškozený mimosoudně náhradní nárok již uplatňoval čili nic a že s oznámením o trestním řízení nelze čekati, až dojde i k pozdějšímu uplatňování náhradních nároků. Pochybnost, kdyby snad mohla vzejíti, mizí se zřetelem k ustanovení odst. 5 čl. 15 podmínek o tom, že pojistník jest povinen zříditi si v řízení trestním na požádání pojišťovatelovo obhájce a že jest pojišťovatel oprávněn přiděliti pojistníku sám obhájce druhého. Z ustanovení těchto jasně vyplývá, že pojišťovatel, aby toto oprávnění mohl vykonati, musí míti o trestním řízení vědomost, již má umožniti oznámení podle čl. 14 podmínek. Než, i kdyby se přes to připustilo, že může vznikati pochybnost o ustanovení čl. 14 podmínek, bylo na žalobci, aby se o jeho smyslu informoval, po případě z opatrnosti oznámení o trestním řízení přece učinil, jest však hrubou nedbalostí, když při pochybnostech o smyslu ustanovení oznámení neučinil a vydával se tak v nebezpečenství ztráty nároku z pojištění. K zachování této opatrnosti byl žalobce povinen i proti žalované pojišťovně, by tato mohla učiniti opatření, která ve svém zájmu uzná za vhodná. Přes to však odvolací soud neposoudil spor právně mylně. I, zanedbá-li pojistník z hrubé nedbalosti oznámení podle čl. 14 podmínek, neztrácí podle čl. 16 nárok ze smlouvy pojišťovací, nemělo-li porušení to vliv ani na zjištění pojistné příhody, ani na zjištění nebo objem plnění závazku pojišťovatelova. Odvolací soud po této stránce v důsledku svého názoru, že žalobci nelze vytýkati, že oznámení opominul z hrubé nedbalosti, rozsudek prvého soudu nepřezkoumal, ač se tento i touto okolností zabýval. Soud ten shledal, že v souzeném případě opominuté oznámení trestního řízení nemělo vliv ani na zjištění pojistné příhody, ani na zjištění nebo objem plnění závazku žalované strany. Úsudek ten jest správný. Při naprosté jednoduchosti úrazu Antonína L-a, jak jest patrný z trestních spisů, jimiž soud prvé stolice provedl důkaz, nelze seznati, jaký vliv by v uvedených směrech mohlo míti opomenutí oznámení, ani jak by žalovaná strana mohla působiti na trestní řízení. Z trestních spisů jest bezpečně patrno i, jak k úrazu došlo, i zavinění žalobcovo na něm, jež musilo vésti k odsouzení žalobcovu. Než i spoluzavinění L-ovo jest z nich patrné. I následky zjištěného poranění L-ova byly toho druhu, že byly i po oznámení úrazu z 28. dubna 1931 zjistitelné a tím byl zjistitelný i závazek pojišťovatelův a na objemu jeho se nic nezměnilo. Ustanovení citovaného článku podmínek o objemu závazku má na mysli objektivní jeho rozsah, jak se podává na podkladě pojišťovací smlouvy a skutečných následků úrazu, nikoli subjektivní momenty žalovanou v odvolání zmíněné, pro které poškozený bývá prý ochotnějším ke smíru pro pojišťovnu příznivějšímu. K posouzení všech těchto okolností na základě trestních spisů není třeba než právnických znalostí a obvyklé životní zkušenosti.

Citace:

Čís. 13608.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 670-673.