NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 8287.

Závazek dlužníka platiti pojistné premie z pojistek, daných do zástavy, není dotčen zahájením vyrovnání o jeho jmění. Zaplatil-li zástavní — Čís. 8287 —
věřitel splatné premie místo dlužníka, jest oprávněn domáhati se na něm náhrady.
(Rozh. ze dne 8. září 1928, Rv I 2161/27.)
Žalovaná strana zastoupená veřejným společníkem Pavlem P-em vstoupila se žalobkyní do obchodního spojení a, když poskytla dopisem žalující ze dne 24. dubna 1926 žádané záruky, bylo jí žalující stranou dáno zboží na úvěr. Mezi zárukami byla také ruční zástava tří platných a běžných životních pojistek uzavřených na život veřejného společníka Pavla P-а s pojišťovací společností R. Žalovaná strana zavázala se žalující straně, že platiti bude všechny příště splatné premie z pojistek do té doby, dokud tyto pojistky budou u žalobkyně, a že jí pokaždé zašle premiové stvrzenky. Poněvadž ani žalovaná strana ani Pavel P. nezaplatili premii splatnou dne 17. srpna 1926, jejíž splatnost pojišťovací společnost na požádání Pavla P-а prodloužila do 16. února 1927, zaplatila ji žalující strana dne 15. března 1927, by zamezila znehodnocení celé pojistky. Když pak žalovaná strana dopisem ze dne 19. března 1927 prohlásila, že premie z pojistky znějící na 100000 Kč platiti nebude a že také nenahradí žalobkyní zaplacenou již premii, která byla splatna dne 17. srpna 1926 (16. února 1927), zaplatila žalobkyně na upomínku ze dne 31. března 1927 pojišťovací společnosti dne 1. května 1927 i premii splatnou dne 17. února 1927. O jmění žalované strany jakož i jejich veřejných společníků Pavla P-а a Berty P-ové bylo usnesením obchodního soudu v Praze ze dne 10. října 1926 zahájeno vyrovnací řízení, které bylo pak usnesením téhož soudu ze dne 15. března 1927, když vyrovnání (35%ní kvota) bylo právoplatně potvrzeno, prohlášeno za skončené. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení pojistného, jež byla za ni zaplatila. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby mimo jiné z těchto důvodů: Žalovaná strana namítá, že neměla premie, o které v tomto sporu jde, platiti, poněvadž jednak nebylo po ruce hotových prostředků, jednak nemohla žalobkyni poskytovati proti ostatním věřitelům zvláštní výhody (§ 47 vyr. ř.) tím, že by po zahájení vyrovnávacího řízení na pojistky žalující straně do zástavy dané další platy činila. Soud odvolací nesdílí tento názor žalované, že by šlo v souzeném případě o jednání nedovolené a neplatné podle § 47 vyr. ř. Vždyť úmluva o zástavě pojistek stala se, jak strana žalovaná sama uvádí, dne 30. dubna 1926 a žalovaná ani netvrdí ani neprokazuje, že při tomto ujednání bylo již pamatováno na zamýšlená vyrovnání a proto poskytnuta žalující straně v zástavě životních pojistek a v úmluvě o bližších podmínkách této zástavy zvláštní nedovolená výhoda. Žalobkyně by jistě nebyla dala žalované straně v dubnu 1926 zboží na úvěr a nebyla by uzavřela s ní úmluvu o pojistkách jejího veřejného společníka Pavla P-а, kdyby byla měla tušení, že žalovaná za půl roku v říjnu 1926 půjde do vyrovnání. Právní stránku žalobního nároku nelze posuzovati ani podle §§ 1042, 1358, 1422 nebo 1423 obč. zák. ani podle — Čís. 8287 —
§ 1037 obč. zák. Žalobkyně, plativši zažalované premie, nevmísila se, jak žalovaná se domnívá, do věci cizí proti výslovné vůli vlastníka (§ 1040 obč. zák.), nýbrž plnila jen za žalovanou firmu závazek, který tato smluvně na sebe vzala. Žalobkyně nejednala bez příkazu a nejednala také jen k výslovnému užitku jen žalované firmy, která by po případě byla práva Pavlu P-ovi z neplnění smluvních povinností, poněvadž neplacením premií by se byly úplně znehodnotily pojistky. Žalobkyně, plativši premie, jednala také jednak ve prospěch Pavla P-а, by nepřišel o právo z pojistek, jednak k svému vlastnímu prospěchu, poněvadž placením premií za žalovanou firmu zachránila znehodnocení pojistky znějící na 100000 Kč a zvýšila také její hodnotu pro případ zpětné její koupě pojišťovací společnosti. K tomu však žalobkyně podle smlouvy z dubna 1926 byla plně oprávněna. Jde tu o smlouvu, která se strany žalované nebyla splněna. Zahájení vyrovnávacího řízení nemá — odchylně od zahájení úpadkového řízení (§ 21 konk. ř.) — na nesplnění smlouvy vlivu (čís. sb. 5428). Plnění na straně žalované záleželo v tom, platiti z pojistky znějící na 100000 Kč, dokud tato bude v rukou žalující strany, všechny příště splatné premie. Poněvadž žalovaná firma tak neučinila, zaplatila žalobkyně premie ty za ni.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Důvod podle § 503 čís. 4 c. ř. s. spatřuje žalovaná v nesprávném prý posouzení otázky pasivního oprávnění. Ale nemá pravdu. Žalovaná přiznává sice, že uzavřela se žalobkyní smlouvu ze dne 24. dubna 1926, kterou se zavázala zaslati žalobkyni jako záruku za povolený úvěr životní pojistky svého veřejného společníka Pavla P-а, namítá však, že smlouvou tou nepřevzala povinnost platiti premie za Pavla P-а. Leč přisvědčiti jest plně odvolacímu soudu, jenž dospěl v základě smlouvy ze dne 24. dubna 1926 a z ostatní korespondence k názoru, že se žalovaná zavázala žalující straně, že bude platiti příště všechny premie z pojistek do doby, dokud tyto pojistky budou u žalobkyně. Smlouvy, zejména mezi obchodníky, jest podle § 914 obč. zák. a čl. 278 obch. zák. vykládati podle vůle stran tak, jak to žádá obyčej poctivého obchodního styku. Jest proto slovům ve smlouvě ze dne 24. dubna 1926 uvedeným »Sie übersenden uns sofort die verschiedenen Versicherungspollizen ihres Herrn Paul P. und verpflichten Sie sich uns jeweils die Quittungen Ihrer Prämienzahlungen zuzusenden« rozuměti jen tak, že se žalovaná strana také zavázala platiti příště splatné premie z pojistek svého veřejného společníka Pavla P-а, neboť poukazují k tomu zejména slova »Quittungen Ihrer Prämienzahlungen«. Tím jest také rozřešena otázka namítaného nedostatku pasivní legitimace ve prospěch žalující strany a jest zodpovězena také i výtka vznesená žalovanou nesprávně pod dovolacími důvody § 503 čís. 2 a 3 c. ř. s. Žalovaná se k vyvrácení oprávněnosti žalobního nároku marně dovolává ustanovení § 47 vyr. ř. Že nelze úmluvu stran o poskytnutí zástavy pojistek považovati za neplatnou s hlediska § 47 vyr. ř., dovodil správně již odvolací soud. Šlo o smlouvu uzavřenou za účelem udržení provozování obchodu a získání úvěru pro obchod, v níž byl zahrnut závazek platiti splatné premie, jenž byl podmínkou, měl-li býti úvěr poskytnut. Plniti tento závazek z dovolené smlouvy bylo povinností, kterou dlužno podřaditi pod jednání náležející k obyčejnému provozování obchodů. K jednání takovému byla však žalovaná strana i po zahájení vyrovnacího řízení o jejím jmění (10. října 1926) podle § 8 (2) vyr. ř. oprávněna. Povinnost její platiti splatné premie převzatá onou smlouvou zůstala nedotčena vyrovnacím řízením (srv. rozh. čís. 5428 sb. n. s.). Placení premií žalovanou nebylo by se stalo podle § 47 vyr. ř. neplatným. Nemá vlivu na spor okolnost, že žalobkyně přihlásila k vyrovnacímu řízení pohledávku 96469 Kč, ano není tvrzeno ani prokázáno, že v částce té byla i zažalovaná pohledávka, a je naopak zjištěno, že žalobkyni vznikla proti žalované zažalovaná pohledávka teprve dne 15. března 1927 (2. května 1927), tedy po zahájení vyrovnacího řízení a prohlášení jeho skončeným. V dalším jest ovšem přisvědčiti žalované, že není výslovného zákonného ustanovení, o něž by žalující strana mohla opříti svůj nárok. Avšak přes to nelze nároku žalobnímu upříti oprávnění. Odvolací soud zdůrazňuje právem, že žalovaná, neplativši splatné premie, porušila proti žalobkyni smluvní povinnost, již na sebe řádně převzala. Zaplatila-li žalující strana místo ní splatné premie, zabránila tím, což je nesporným, že se zástava nestala bezcennou. Z toho měl patrný užitek především i pojištěnec. Může proto žalobkyně podle zásad §§ 7, 1036, 1037 a 1041 obč. zák. požadovati i na žalované náhradu částek vynaložených jí na placení premií za žalovanou.

Citace:

č. 8287. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 170-173.