Čís. 15055.

Při exekuci na důchody, jež dlužník dostává od několika nositelů pojištění (revírní bratrské pokladny a úrazové pojišťovny dělnické), jest jednotlivé důchody sečísti; je-li u takových důchodů existenční minimum vyňaté z exekuce upraveno různě, jest exekuci povoliti s obmezením dlužníku příznivějším.
(Rozh. ze dne 19. března 1936, R II 64/36.)
Prvý soud povolil vymáhající věřitelce k vydobytí výživného proti povinnému exekuci zabavením polovice požitků, jež povinný pobírá jednak od Revírní bratrské pokladny, jednak od Úrazové pojišťovny dělnické s obmezením, že ze souhrnu zabavených požitků 2775 Kč 20 h musí zůstati straně povinné k volnému nakládání částka 2000 Kč ročně, mimo to povolil i exekuci k vybrání těchto zabavených požitků. Rekursní soud zamítl návrh na exekuci, pokud směřoval na zabavení a přikázání polovice zaopatřovacích platů, jež dostával povinný od Revírní bratrské pokladny, a pokud jde o exekuci na zabavení důchodu, který dostává povinný od Úrazové pojišťovny dělnické, povolil tuto s obmezením, že musí zůstati povinnému 500 Kč ročně volných.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud vycházel z názoru, že v souzené věci nelze použíti ustanovení § 291 poslední odst. ex. ř. a nelze sečísti jednotlivé důchody, které příslušejí dlužníkovi proti různým nositelům pojištění, totiž revírní bratrské pokladně a Úrazové pojišťovně dělnické. Tento názor nelze schváliti. Předpisy o zabavení obou těchto důchodů jsou v každém zákoně částečně odchylně upraveny. Zákon ze dne 11. července 1922 čís. 242 Sb. z. a nař. o pojištění u báňských bratrských pokladen stanoví v § 88, že pohledávky, příslušející podle tohoto zákona pojištěnci, nesmí býti exekucí zabaveny aneb zajišťovacím úkonem stíženy. Pro pohledávky výživného, příslušejícího podle zákona, může býti vedena exekuce nebo zajišťovací úkon až do polovice zaopatřovacího platu; pokud však nejde o nárok na výživu manželského nebo nemanželského dítěte, musí dlužníku volně zůstati ročně 2000 Kč. O tento posléz zmíněný případ jde v souzené věci, ježto výživného domáhá se manželka. Zákon ze dne 28. prosince 1887 č. 1 z roku 1888 ř. z. o pojištění dělníků pro případ úrazu ustanovuje v § 43, že pohledávky, příslušející osobám k náhradě oprávněným, nemohou býti ani do exekuce pojaty, ani zajišťovacími prostředky stiženy. Výjimka z toho stává toliko pro pohledávky k poskytování výživy, které proti osobě k náhradě oprávněné na zákoně samém se zakládají, ovšem tyto s obmezením, vysloveným v §§ 291 — 3 a 292 ex. ř., že tedy musí dlužníkovi zůstati volnou částka 500 Kč. Jak zákon o úrazovém pojištění ze dne 28. prosince 1887 čís. 1/1888 ř. z. v § 61, tak zákon ze dne 11. července 1922 čís. 242 Sb. z. a nař. o pojištění u báňských bratrských pokladen v § 15 — obsahují však předpisy o tom, jak postupovati a jaký důchod vyměřiti v případě tom, že výdělečná nezpůsobilost a tudíž nárok na invalidní důchod vzniknou z úrazu podnikového, takže vzniká zaměstnanci nárok proti oběma ústavům. Podle těchto celkem shodných předpisů přerušuje se výplata důchodu invalidního potud, pokud součet důchodu úrazového a invalidního převyšuje dvě třetiny pracovního výdělku, který byl vzat za podklad při vyměřování důchodu úrazového nebo převyšuje-li za určitých předpokladů 75% průměrného dosaženého výdělku v kategorii, k níž náležel provisionista. Za týchž podmínek přerušuje se výplata důchodu invalidního tehdy, když osoba požívající úrazového důchodu z úrazu dříve utrpěného nabude později nároku na invalidní důchod. Z uvedeného plyne, že nároky na oba důchody byly upraveny s ohledem na obojí pojištění, že nároky ty ztratily svou samostatnou povahu a nezaručují povinnému každý samostatně volné existenční minimum. Nutno je posuzovati při vedení exekuce jednotně, ovšem s obmezením dlužníku příznivějším, že mu totiž zůstane volnou částka 2000 Kč.

Citace:

Čís. 15055.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 339-341.