NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 13802.

Ke konkursní podstatě patří i nemovitosti úpadce zabrané státem podle záborového zákona.
Úpadci nepřísluší právo k rekursu proti usnesení konkursního komisaře o zpeněžení těchto nemovitostí.
(Rozh. ze dne 27. září 1934, R I 848/34.)
Konkursní komisař vzal na vědomí usnesení věřitelského výboru o odprodeji nemovitostí a svršků exekuční cestou. Rekursní soud odmítl rekurs úpadce. Důvody: Jde o prodej nemovitostí a svršků, tedy o realisaci jmění patřícího do konkursní podstaty. Prohlášením konkursu odňata byla úpadci, stěžovateli, disposice se jměním do podstaty patřícím (§ 3 odst. (1) konk. ř.). Účelem zákazu toho je, zameziti úpadci, by jakkoliv do správy podstaty a do realisace zasahoval (§ 3 odst. (3) konk. ř.) a proto jen správce podstaty se má postarati o zjištění jmění do podstaty patřícího (§ 79 (1) odst. konk. ř.). Jest tedy jen správce podstaty oprávněn ke stížnosti, nikoliv úpadce, jenž prohlášením konkursu pozbyl práva samostatně jako strana vystupovati a proto není ohledně ní procesně způsobilý, zákonným jeho zástupcem je správce podstaty. Úpadce v řízení zpeněžovacím dle § 121 a násl. konk. ř. není súčastněn, a vyjádření jeho podle § 120 (1) odst. konk. ř. nemá rozhodující význam. Proto jeho stížnost je nepřípustná a jest ji odmítnouti (§§ 523, 526 c. ř. s. a § 188 konk. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu úpadce do odmítacího usnesení rekursního soudu. Důvody:
Dovolací rekurent má za to, že byl oprávněn jako úpadce k rekursu proti usnesení konkursního komisaře proto, poněvadž se usnesení týkalo nemovitostí z konkursní podstaty vyloučených, což odvozuje z toho, že byly státem zabrány. Úpadci přísluší ovšem opravné prostředky proti soudním, rozhodnutím, jež se netýkají věci do konkursní podstaty patřící, nýbrž věcí, jež jsou zůstaveny volnému nakládání úpadci, avšak zabrané nemovitosti nejsou ani z exekuce vyloučeny, ano lze na ně vésti neobmezeně exekuci podle § 8 zábor, zákona čís. 215/19 sb. z. a n. vnucenou správou a i exekuci dražbou lze vésti se svolením Státního pozemkového úřadu, ani nemají zákony o pozemkové reformě ustanovení, že se zabrané nemovitosti vylučují z konkursní podstaty a ponechávají se vrtnému nakládání úpadci a jsou proto podle § 3 konk. ř. čís. 64/31 sb. z. a n. součástkou konkursní podstaty. Nepřísluší proto podle ustálené judikatury úpadci právo k rekursu proti usnesení konkursního komisaře o zpeněžení nemovitostí patřících do konkursní podstaty, jak dovolací rekurent i sám připouští a byl proto rekursním soudem právem rekurs odmítnut. Lze proto rekurs úpadcův považovati jen za oznámení překážek proti zcizení zabraných nemovitostí, k němuž jest oprávněn každý, i úpadce, poněvadž k překážkám těm jest přihlížeti z úřadu při řešení otázky, zda zpeněžení jest přípustné. V rekursním řízení nelze však ani k onomu oznámení přihlížeti, poněvadž rekursní soud nemůže vůbec věcně rozhodovati na základě nepřípustného opravného prostředku (rozhodnutí čís. 7074 sb. n. s.).

Citace:

Čís. 13802. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 134-135.