NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2370.

Zlým nakládáním ve smyslu §u 306 tr. zák. jest jakékoliv jednání, které jest, dotýkajíc se přímo nebo nepřímo mrtvoly, pohanou, zneuctěním jí; spadá sem poskakování na rakvi s mrtvolou.
(Rozh. ze dne 12. května 1926. Zm II 609/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 6. listopadu 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 306 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:
Po právní stránce namítá stížnost, dovolávajíc se důvodů zmatečnosti podle čís. 9 [patrně 9 písm. a)] a 10 §u 281 tr. ř., že poskakování na rakvi do hrobu spouštěné s úmyslem zneuctíti nebožtíka nestačí k naplnění skutkové podstaty přečinu §u 306 tr. zák., nýbrž může prý nanejvýše zakládati přestupek urážky památky nebožtíkovy podle §§ů 491, 495 tr. zák., ježto prý skutková podstata §u 306 tr. zák. předpokládá přímé zlé nakládání s mrtvolou. K námitce té nelze přisvědčiti. Jelikož jde v mrtvole o předmět neživý a bezcitný, nemůže býti (asi obdobně jako při zákazech zlého nakládání s osobou živou v §§ech 143, 157, 496 tr. zák. vyslovených) účelem zákazu zlého nakládání s mrtvolou v §u 306 tr. zák. její ochrana proti jakémukoliv působení na ni, jaké má v zápětí přechodnou bolest, nevolnost, ošklivost a tomu podobné. Právním statkem dotyčnou větou §u 306 tr. zák. chráněným není tudíž nedotknutelnost mrtvoly sama o sobě. Jest jím spíše, jak vyplývá ze zařadění §u 306 tr. zák. do V. hlavy druhého dílu trestního zákoníka mezi přečiny a přestupky proti veřejnému pořádku a pokoji, cit lidskosti a dobrých mravů, zejména cit piety, kterou chová k mrtvolám každý slušný člověk, obzvláště rodinní příslušníci a známí nebožtíka. Proto nebude nesprávným názor, že zákazem zlého nakládání s mrtvolou má tento cit lidskosti, dobrých mravů a piety býti chráněn proti činům jej urážejícím, obdobně jako jest cit náboženský chráněn zákazem §u 122 písm. b) tr. zák. proti zneuctívajícímu zlému nakládání s nářadím k bohoslužbě zasvěceným a (současně s majetkovými právy) zákazem §u 175 I. a) tr. zák. proti zneuctívání věcí přímo k bohoslužbě určených. Způsobilost jednání na přítomnou mrtvolu mířícího neb jinak k ní se vztahujícího, urážeti ony city jiných osob a porušiti tím veřejný pořádek a pokoj, není podmíněna tím, že mrtvola jest jednáním bezprostředně zasažena. Stačí, je-li vidno, že se jednání na mrtvolu vztahuje a, byť prostřednictvím jiné věci, se jí dotýká. Zlým nakládáním po rozumu §u 306 tr. zák. dlužno pak rozuměti jakékoliv jednání, které jest, dotýkajíc se přímo nebo nepřímo mrtvoly, pohanou, zneuctíváním jí. Proto nelze shledati právní omyl v tom, že nalézací soud podřadil jednání stěžovatelovo pod ustanovení §u 306 tr. zák., zjistiv, že poskakováním stěžovatele na rakvi bylo mrtvolou v ní uloženou lomcováno, takže jednání stěžovatelovo dotýkalo se nepřímo i mrtvoly, pozůstávajíc v pohaně, jíž byly porušeny cit lidskostí a dobré mravy a uraženy byly pietní city, které k mrtvým osobám chovají jejich známí a příslušníci rodiny. Jako jednání dotýkající se byť i nepřímo mrtvoly způsobem ji zneuctívajícím a veřejný pořádek porušujícím vymyká se skutek stěžovatelův z rámce druhého odstavce §u 495 tr. zák., který čelí, aniž se zmiňuje o zneuctívání tělesných pozůstatků nebožtíka, k ochraně jeho pověsti proti útokům rázu v §§ech 487/491 tr. zák. naznačeného, by v soukromém zájmu osob nebožtíku blízkých nebyla vážnost a památka jeho protiprávně zlehčována obviňováním ho z činu trestného, nečestného nebo nemravného, anebo haněním nebo sesměšňováním ho.

Citace:

č. 2370. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 300-301.