NPD documents search: Váž. civ., 21 (1939)

Čís. 17190.

Pokud není ustanoveno jinak, platí o účincích přerušení řízení podle vlád. nař. č. 199/1938 Sb. z. a n. a pokračování v něm předpisy civilního řádu soudního (§§ 163 a další c. ř. s.). Přerušení sporu vyslovené soudem podle § 4 dotč. vlád. nař. nepřestává zpravidla samo sebou, a to ani odpadnutím důvodu, pro který nastalo.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1939, R I 1557/38.)
Dne 10. září 1938 byla podána na žalovaného Adolfa M., kamenického mistra v O., žaloba o zaplacení 2156 Kč s přísl. Procesní soud nařídil teprve dne 5. října 1938 ústní jednání na den 12. října 1938. Obeslání k tomuto ústnímu jednání bylo žalovanému doručeno dne 11. října 1938. Ježto se žalovaný k ústnímu jednání nedostavil, byl k žalobcovu návrhu dne 12. října 1938 vydán proti žalovanému rozsudek pro zmeškání, jenž mu byl doručen dne 20. října 1938. Ježto podle mobilisační vyhlášky konal vojenskou službu od 24. září 1938 do 4. října 1938 a byl tudíž v této době vojenskou osobou v činné službě za branné pohotovosti státu (§ 1, odst. 1, vlád. nař. č. 199/1938 Sb. z. a n.), takže tu byly podmínky, aby účinky přerušení řízení nastaly dnem 24. září 1938, kdy žalovaný nastoupil činnou službu vojenskou (§ 1, odst. 1, poslední věta, uved. vlád. nař.), podal žalovaný dne 31. října 1938 návrh, aby bylo podle § 4 vlád. nař. č. 199/1938 Sb. z. a n. vysloveno, že nastalo přerušení sporu dne 23. září 1938 a že se zrušují rozhodnutí a opatření vydaná po nastalém přerušení, zejména rozsudek pro zmeškání. Soud prvé stolice vyhověl návrhu vysloviv, že dnem 24. září 1938 nastalo přerušení sporu, a důsledkem toho zrušil vydaný rozsudek pro zmeškání s tím, že po právní moci jeho usnesení bude nařízeno nové ústní jednání. Rekursní soud k žalobcovu rekursu zamítl návrh žaloveného. Důvody: Podle § 1 vlád. nař. ze dne 26. září 1938 č. 199 Sb. z. a n. má se řízení ve sporu přerušiti, jestliže některá strana jest vojenskou osobu v činné službě za branné pohotovosti státu, při čemž účinky přerušení řízení nastanou dnem, kdy k této okolnosti u strany došlo. Podle § 5, odst. 2, prvé věty, uved. vlád. nař. trvá přerušení řízení, dokud nezanikla okolnost, pro kterou nastalo přerušení. Očinek přerušení jest pak podle § 163 c. ř. s. ten, že dokud přerušení trvá, nelze vydávati obsílky k projednání sporu, že obsílky již dříve snad na dobu po způsobeném přerušení vydané pozbývají své působnosti, že přestane běh každé lhůty k provedení jakéhokoliv procesního úkonu a že procesní úkony za přerušení vykonané některou stranou hledíc na zahájenou rozepři nemají právního účinku proti druhé straně. V souzeném případě nařídil prvý soud ústní jednání ustanovené na 12. října 1938 teprve dne 5. října 1938, obeslání k tomuto ústnímu jednání bylo doručeno žalovanému podle zpátečního lístku dne 11. října 1938 a následujícího dne 12. října 1938 byl proti žalovanému, jenž se nedostavil, vydán rozsudek pro zmeškání. Spadají tudíž veškeré tyto uvedené procesní úkony do doby od 5. do 12. října 1938, tudíž do doby, kdy žalovaný nebyl již vojenskou osobou v činné službě, a proto nelze v souzené věci užiti předpisu vzpomenutého vládního nařízení o přerušení řízení, neboť to, že žalovaný až do 4. října 1938 konal důsledkem mobilisace vojenskou službu, nemělo škodlivého účinku na vedení souzené rozepře. Z ustanovení § 4 uved. vlád. nař., že se přerušení nevztahuje na takové procesní úkony, které mohou obstáti bez újmy stran, je zřejmé, že důvodem přerušení podle řečeného vládního nařízení jest obava, že nepřítomnost stran způsobená vojenskou službou mohla by míti vliv na vedení rozepře v neprospěch nepřítomné strany. Bylo proto stížnosti vyhověno, jak se stalo.
Nejvyšší soud obnovil usnesení soudu prvé stolice.
Důvody:
Názor rekursního soudu nelze schváliti. Usnesením soudu prvé stolice bylo podle § 4 uved. vlád. nař. vysloveno, že nastalo přerušení sporu dnem 24. září 1938, což je v souhlase s ustanovením § 1, odst. 1, poslední věst. řeč. vlád. nařízení.
Pokud v onom vládním nařízení není jinak ustanoveno, platí o účincích přerušení a o pokračování v řízení přerušeném předpisy civilního řádu soudního (§ 163 a násl.).
Přerušení řízení, když jednou nastalo, může přestátí — vyjma určité případy, o které v souzené věci nejde (§§ 152, odst. 3, 190, odst. 3, 191, odst. 3, 546, odst. 2, 601, odst. 2, c. ř. s.) — jen po předchozím návrhu některé ze stran na pokračování v řízení (§ 164 c. ř. s.) a nepřestává samo sebou, a to ani odpadnutím důvodu, pro který nastalo.
Na uvedené zásadě nebylo nic změněno ani vládním nařízením č. 199/1938 Sb. z. a n., které naopak v § 5, odst. 4, výslovně mluví o návrzích stran na pokračování v řízení. Tomu nevadí ani ustanovení prvé věty druhého odstavce § 5 vlád. nař., že přerušení trvá, dokud nezanikla okolnost, pro kterou přerušení nastalo. Stejně nevadí ustanovení § 164 (resp. § 161, odst. 2, § 162 odst. 3) — o návrhu stran na pokračování v přerušeném řízení — znění prvého odst. § 161 (»po dobu, pokud tento stav trvá«) a prvého odstavce § 162 (»až do odstranění překážky«).
Poněvadž jest splněn i další předpoklad § 4 uved. vlád. nař., že totiž procesní úkony, jejichž zrušení soudem prvé stolice se stalo, nemohou obstáti bez újmy žalovaného, správně rozhodl soud prvé stolice a bylo proto jeho usnesení obnoviti.

Citace:

č. 17190. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 76-78.