Čís. 15601.

Souvislost ustanovení § 1117 obč. zák. s předpisem § 1096 obč. zák.
Nájemník jest oprávněn k předčasnému zrušení nájemní smlouvy, byl-li v užívání najaté věci rušen třetí osobou tak, že se tím najatá věc stala nezpůsobilou k smluvenému užívání.
(Rozh. ze dne 13. listopadu 1936, Rv I 2771/34.)
Proti žalobě na zaplacení nájemného za výpovědní lhůtu namítla žalovaná, že zrušila vzhledem k § 1117 obč. zák. důvodně, a to s okamžitou účinností nájemní poměr se žalobkyní, neboť byla v užívání bytu rušena osobami v domě bydlícími tak, že se tím stal pronajatý jí byt k vymíněnému užívání nezpůsobilý. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Dôvody:
Odvolací soud vychází z názoru, že předpokladem předčasného zrušení nájemního poměru podle § 1117 obč. zák. jest výhradně jen vadnost pronajaté věci, kterou prý nelze spatřovati v tom, je-li nájemník v užívání najaté věci omezen třetí osobou. Tomuto názoru nelze přisvědčiti. Při výkladu § 1117 obč. zák. jest přihlížeti k předpisu § 1096 obč. zák. podle něhož jsou pronajímatelé povinni odevzdati a udržovati věc pronajatou na své útraty v upotřebitelném stavu a nerušiti nájemníka ve vymíněném užívání neb požitku. Podle § 1117 obč. zák. jest nájemník oprávněn odstoupiti od smlouvy bez výpovědi i před uplynutím vymíněné doby, když najatá věc bez viny nájemníkovy se octne ve stavu nezpůsobilém k vymíněnému užívání. Tento doslov nevylučuje výklad, Že nájemník jest oprávněn k předčasnému zrušení nájemní smlouvy nejen v případě nastalého neupotřebitelného stavu věci, nýbrž i v případě, že byl rušen v užívání nebo požitku najaté věci takovým způsobem, že se tím stala věc k vymíněnému užívání nezpůsobilou (srv. rozh. Glaser-Unger čís. 4634 st. ř. a nová řada čís. 295, 6858, Klangův komentář sv. III, str. 86, Krčmář, Právo obligační, str. 238). Žalovaná najala v domě žalobkyně byty pro své zřízence, z nichž jeden přikázala strojnímu mistru Heřmanu B. Žalobkyně a správce domu Leopold A., který s ní žije ve společné domácnosti, znemožňovali manželům B. klidné užívání bytu svým chováním, které vedlo dokonce k tomu, že na Leopolda A. byla podána obžaloba pro zločin veřejného násilí podle § 99 tr. z., spáchaný tím, že vyhrožoval Emilii a Markétě B. zabitím; jmenovaný byl sice této obžaloby zproštěn, leč — jak je patrno z dotčeného trestního rozsudku — jen proto, že soud nenabyl přesvědčení o vině obžalovaného po stránce subjektivní, kdežto skutkovou podstatu zločinu podle § 99 tr. z. měl objektivně za danou. Žalobkyně nezjednala nápravy, ačkoliv o to byla nájemnicí (žalovanou) požádána. Z toho dovodil první soud správně, že se tím stal byt žalovanou najatý a manžely B. obývaný k vymíněnému užívání nezpůsobilý a že žalovaná byla podle § 1117 obč. zák. oprávněna nájemní smlouvu před uplynutím dojednané nájemní doby bez výpovědi zrušiti. Rozhodnutí čís. 11644 Sb. n. s., jehož se dovolává odvolací soud, nedopadá, neboť v něm byla řešena otázka, zda se lze domáhati bezúčinnosti smlouvy o pachtu honitby, pokud se týče jejího zrušení podle § 1117 obč. zák., byl-li výkon myslivosti po dojednání smlouvy zákonem nově upraven.

Citace:

Čís. 15601.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1080-1081.