NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 1

Čís. 17228.

Právní povaha životní pojistky.
Není-li pojistka cenným papírem, není k převodu práv z ní třeba zvláštní formy, nýbrž převod se v poměru mezi převodem a přejímatelem uskutečňuje podle všeobecných předpisů občanského práva neformálním způsobem postupní smlouvou (§§ 1392 a dalších obč. zák.).
(Rozh. ze dne 14. února 1939, Rv I 114/38.)
Co do předchozího děje se odkazuje na rozhodnutí č. 16421 Sb. n. s.
Nižší soudy žalobu, o niž tam šlo, zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Ze zjištění prvého soudu plyne, že otec žalovaného pojistku žalovanému daroval a nepožadoval, aby žalovaný vstoupil do pojistné smlouvy a nevznikl mu tudíž při tom žádný závazek k placeni prémii. Mohl proto žalovaný nabýti postoupených mu nároků z pojistky, aniž k tomu potřeboval spolupůsobeni zákonného zástupce. Šlo tu o darování učiněné jen k jeho prospěchu a nebránil mu tedy předpis § 865 obč. zák. v tom, aby nabyl z něho práva, a to tím spíše, že osoby jiné, totiž jeho strýc a děd, slíbili platiti za něho pojistné, tudíž převzali sami povinnost vyplývající z pojistné smlouvy. Podle toho, co uvedeno, došlo k postupu nároku z pojistné smlouvy jednáním žalovaného mezi živými, jak to má na mysli nejvyšší soud ve svém rozhodnutí č. 16421 Sb. n. s., a nenáleží proto nárok ten do konkursní podstaty.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel vytýká, že pojistka, o kterou jde, není papírem majiteli svědčícím (au porteur), jaký má prý na mysli § 1393, druhá věta, obč. zák., nýbrž je prý papírem na jméno (au nom), tedy rektapapírem a nestačí prý k převodu práv z něho tradice a držba sama, nýbrž je prý třeba skripturního aktu, jak to předepisují všeobecné pojistné podmínky. Názor ten je mylný. Neboť životní pojistka není zpravidla cenným papírem, - nýbrž je to pouze důkazní listina o tom, že došlo k pojistné smlouvě. Cenným papírem se stává soukromá listina (a tou je i životní pojistka), když kromě tohoto formálně právního významu má i hmotně-právní význam, to jest když nutnou a nenahraditelnou podmínkou pro vznik právního poměru je právě zřízení listiny a když tudíž právo samo lpí na této listině. Tak tomu však není obecně při pojistkách, poněvadž ani podle § 8 zák. č. 501/1917 ř. z., jenž ostatně nenabyl účinnosti a není ani velícím pravidlem (§ 22), není nevyhnutelným hmotněprávním předpokladem vzniku pojistného poměru vystavení pojistky. Mimo to povaha pojistného poměru vylučuje způsobilost pojistné pohledávky k rychlému oběhu a k volnému obchodu, takže pojistka je pouhý dlužní úpis o podmíněné nebo odložené pojistné pohledávce, i když zní na doručitele (srov. vysvětlivky k zákonu o pojišťovací smlouvě z r. 1915, str. 24).
Není-li podle toho, co uvedeno, pojistka, o niž jde, cenným papírem vůbec, není k převodu práv z ní třeba žádné zvláštní formy, nýbrž převod se uskutečňuje podle všeobecných předpisů občanského práva neformálním způsobem tím, že oprávněný projeví vůli přenechati pohledávku osobě jiné a tato pohledávku přijme (§ 1392 obč. zák.).
To se v souzeném případě stalo. Tím došlo podle § 1395 obč. zák. k platnému postupu pojistné pohledávky mezi pojistníkem a žalovaným za života pojistníkova a převod ten je účinný i proti správci konkursní podstaty pozůstalosti pojistníkovy, poněvadž podmět právního poměru se ani na straně pojistníka vyhlášením konkursu nezměnil.
Uvádí-li dovolatel, že k změně pojistky se vyžaduje podle všeobecných pojistných podmínek písemná forma, přehlíží, že nejde o poměr k pojišťovně, nýbrž o poměř k pojistníkovi, nyní k správci konkursní podstaty. Nejde tudíž o to, zdali postup jest účinný proti pojišťovně podle § 1396 obč. zák.
Je-li tomu tak, nenáležela pohledávka z pojistky pojistníkovi a nenáležela ani do konkursní podstaty pozůstalosti po něm a důvodně uplatnil žalovaný podle § 47, odst. 1, konk. ř. č. 64/1931 Sb. z. a n. svůj nárok na vyloučení pohledávky.

Citace:

č. 3397. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 83-85.