Č. 117.

Vyživovací příspěvek: Zemská vyživovací komise smí rozhodnutí první stolice přezkoumati jen v mezích odvolání oprávněné strany, nikoli změniti je z moci úřední v neprospěch strany.
(Nález ze dne 31. května 1919 č. 2632.)
Prejudikatura: nál. ř. 79 a 98 této Sbírky.
Věc: Josef Petřivý v Brtvi proti Zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje jako nezákonné.
Důvody: Výměrem z 22. ledna 1918 zvýšila okresní vyživovací komise vyživovací příspěvek, který posud stěžovateli, jeho manželce a synu částkou 1 K denně byl přiznán, na 1 K 50 h denně.
Z tohoto výměru podal stěžovatel odvolání, žádaje, aby mu vyživovací příspěvek na zákonitou míru byl zvýšen.
Zemská vyživovací komise zrušila usnesení v odpor vzaté a nalezla výnosem naříkaným, že se manželce stěžovatelově přiznává vyživovací příspěvek 1 K 60 h denně.
Stížnost proti tomuto výnosu podanou shledal nejvyšší správní soud odůvodněnou.
V odvolání stěžovatel si stěžoval, že jemu a rodině jeho nevyplácí se vyživovací příspěvek v plném obnosu, mohla tedy zemská vyživovací komise v mezích tohoto odvolání pouze přezkoumati, zda stěžovateli a jeho rodině přísluší plný příspěvek vyživovací, jak on tvrdí, či zda odůvodněno je přiznání 1 K 50 h denně, jak okresní vyživovací komise uznala. Nebyl však žalovaný úřad oprávněn změniti z moci úřední v neprospěch strany usnesení okresní vyživovací komise, proti němuž odvolání směřovalo, a rozhodnouti proti tomuto usnesení, které přiznávalo nárok stěžovateli, jeho manželce a synovi, že nárok ten přísluší pouze manželce stěžovatelově. Na tom nemění ničeho, že ciferně příspěvek je větší než příspěvek okresní vyživovací komisí přiznaný, poněvadž nárok každého oprávněného na příspěvek je nárokem samostatným a rozhodnutím žalovaného úřadu byl tento nárok stěžovateli a jeho synu oduznán.
Žalovaný úřad změniv rozhodnutí okresní vyživovací komise z moci úřední v neprospěch strany, překročil své oprávnění, přezkoumati usnesení okresní vyživovací komise v mezích odvolání a porušil rozhodnutím svým zákon.
Bylo proto dle § 7 zák. o správním dvoru naříkaný výnos zrušiti.

Citace:

č. 117. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 259-259.