Čís. 5535.

V řízení o umoření státních dluhopisu (rakouské stříbrné renty) jest Ředitelství státního dluhu oprávněno ku stížnosti.
(Rozh. źe dne 10. prosince 1925, R II 362/25.)
Do usnesení prvého soudu, jímž byl umořen státní dluhopis stříbrné renty, stěžovalo si Ředitelství státního dluhu v Praze. Rekursní soud stížnost odmítl. Důvody: Nejprve dlužno se zabývati předběžnou otázkou, zda je Ředitelství státního dluhu v Praze oprávněno k opravnému prostředku. Otázku tu sluší záporně zodpověděti. Zodpovědění její závisí na tom, zda zákonně přísluší tomuto úřadu takové právo. Zákonem ze dne 22. prosince 1920, čís. 686 sb. z. a n. bylo pro správu státního dluhu republiky Československé zřízeno Ředitelství státního dluhu a § 2 zákona toho stanoví, že bližší ustanovení o působnosti ředitelství se ponechávají nařízení vlády. Tímto nařízením jest nařízení ze dne 23. března 1921, čís. 109 sb. z. a n. a uvedeno v § 7 o úkolech ředitelství co do umoření státních dlužních úpisů toto: pol. 11 »v příčině amortisace státních dluhopisů a kuponů dávati příslušnému soudu vyžádané zprávy a ústřední státní pokladně poukazy k výkonu amortisace; míti v patrnosti nesprávné nebo vadné edikty amortisační, dbáti toho, aby nepříslušné nebo nesprávné edikty neb nálezy amortisační nevešly v moc práva a za tím účelem vésti se soudem potřebnou korespondenci, a neměla-li by úspěchu, podati zprávu ministerstvu financí.« Z toho jest patrno, že soudy musí o každém kroku v řízení o umoření státních dluhopisů vyrozuměti Ředitelství státního dluhu za tím účelem, by nedošlo k nepříslušnému vyřízení ediktů a nálezů umořovacích, že jim však nepřísluší řádné opravné prostředky proti amortisačním nálezům soudů, nýbrž, pakli zakročení nemělo úspěchu, jest se mu obrátiti na ministerstvo financí. Jest tedy stížnost nepřípustnou a bylo ji odmítnouti.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by znovu rozhodl o stížnosti Ředitelství státního dluhu.
Důvody:
Rekursní soud upírá neprávem na základě §u 7 čís. 11 vládního nařízení ze dne 23. března 1921, čís. 109 sb. z. a n. Ředitelství státního dluhu oprávnění ku stížnosti proti umořovacím nálezům. Ředitelství státního dluhu bylo tímto předpisem uloženo, by mělo v patrnosti nesprávné nebo vadné umořovací vyhlášky, dbalo toho, by nepříslušné neb nesprávné vyhlášky a nálezy umořovací nevešly v moc práva, aby za tím účelem vedlo s dotyčným soudem potřebnou korespondenci a, neměla-li by úspěchu, podávalo zprávu ministerstvu financí. Pod korespondenci s příslušnými soudy, která má zabrániti, by vadné nebo nesprávné vyhlášky a nálezy nevešly v moc práva, nelze rozuměti nic jiného, než podávání opravných prostředků proti pochybeným usnesením soudů ve věcech umořovacích, neboť jiným způsobem nelze vůbec zabrániti, by se usnesení, jimiž navrhovatelé nabývají již určitých práv, nestala právoplatnými (§ 9 nesp. říz.). Jde tu o vědomou výjimku z pravidla §§ 1 a 2 služební instrukce pro finanční prokuratury ze dne 9. března 1898, čís. 41 ř. zák., jíž byla zastupováním eráru před soudy, tedy také podáváním opravných prostředků, pověřena finanční prokuratura až na případy upravené zvláštními předpisy podle předposledního odstavce §u 2 I. této instrukce. Z ustanovení, že Ředitelství státního dluhu má podávati zprávu ministerstvu financí, neměla-li jeho korespondence se soudy úspěchu, nelze nic získati pro názor, zastávaný rekursním soudem, neboť ani ministerstvo financí nemůže podávati opravné prostředky proti soudním rozhodnutím, nýbrž pouze finanční prokuratura, jejíž uvědomění však není předepsáno. Právě z toho, že Ředitelství státního dluhu má podávati zprávu o bezúspěšnosti své korespondence nikoliv finanční prokuratuře, nýbrž přímo ministerstvu financí, nutno dovozovati, že se tu korespondencí nerozumí pouhá upozornění soudu, nýbrž opravné prostředky. Stížnost Ředitelství státního dluhu proti umořovacímu nálezu prvního soudu byla proto neprávem odmítnuta jako nepřípustná.

Citace:

Čís. 5535. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 773-774.