NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 588.

Zákon ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. а n., o zajištění půdy drobným pachtýřům.
V tom, že pozemek zadán byl veřejnou dražbou do pachtu jinému, jenž podal více než spoludraživší požadovatel, lze spatřovati odnětí pachtu po rozumu § 6 zákona tehda, měl-li požadovatel do té doby pozemek v pachtu z volné ruky bez veřejné dražby.
(Rozh. ze dne 13. července 1922, R I 396/20.)
V nesporném řízení o požadovacím nároku drobných pachtýřů zrušil Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu srovnalá usnesení obou předchozích stolic a nakázal okresnímu soudu, by o nároku znovu pojednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Jest otázkou, zda-li tím, že 1. října 1914 pozemky, spachtované dosud požadovateli, dány do dražby a že je, ač požadovatelé spolu dražili, vydražily osoby třetí za vyšší pachtovné, než jaké požadovatelé do té doby platili, dána jest skutková podstata § 6 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., dle kterého požadovací právo neruší se, odňal-li vlastník pachtýři pozemek po 1. srpnu 1914 proto, aby si zjednal vyšší pachtovné. Dle názoru dovolací stolice dlužno tu rozeznávati, zda-li i dříve měli pachtýři dílce ty v pachtu na základě dražby čili na základě prostých pachtovních smluv, uzavřených bez dražby. V onom případě zajisté nelze říci, že propachtovatel, zachovávaje při obnovování pachtu týž způsob, jako dříve, pachtýřům pozemky odňal, aby získal vyšší pachtovné. V druhém případě však naopak by úmysl ten, opatřiti si dražbou vyšší pachtovné, byl zjevným. Neboť, měli-li pachtýři pozemky posud bez dražby a chtěli-li je i na dále podržeti v téže ceně, vlastník však jim jich neponechal, ale propachtoval je dražbou a byl by je i starým pachtýřům v dražbě té opět ponechal, kdyby byli nejvyšší podání učinili, nelze se skutečně domysliti jiného důvodu, proč je neponechal za starou cenu jim, nýbrž přenechal za cenu vyšší pachtýřům novým, než toho, že chtěl docíliti vyššího zisku a jen proto, že noví více dali, je starým odňal. Ale ta rozhodná okolnost, jak se propachtování dělo před touto dražbou z 1. října 1914, zda též dražbou či prostě, není ve spisech nijak zjištěna a nelze věc proto rozhodnouti. Náhled stěžovatelky, že § 6 předpokládá odnětí bezprávné, nemá v doslovu a duchu předpisu žádné opory. Předpis právě naopak vztahuje se povýtečně na případy, kdy vlastník pachtýři pozemek odňal právem, takže pachtýř pořadem práva hájiti se nemohl.

Citace:

č. 588. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 430-431.