NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Čís. 223.

Podmínky sčítání škody při deliktech majetkových (§ 173 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 3. července 1920, Kr I 495/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované Josefy P. do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 27. září 1918, jímž byla uznána vinnou zločinem krádeže podle § 171, 176 II b) tr. z., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po stránce věcné uplatňuje zmateční stížnost, že zde není předpokladů pro odsouzení pro zločin krádeže dle §§ 171, 173, 176 II b) tr. z., ježto hodnoty věcí odcizených v žádném z případů, uvedených v odsuzující části výroku rozsudečného, nepřevyšují 50 K, takže není v žádném případě dosažena hranice zločinu. Sčítati pak jednotlivé hodnoty z více krádeží, které byly spáchány v tak značných časových oddílech, v neprospěch obžalované, příčí prý se zákonu, ježto, kdyby obžalovaná byla v čas bývala pro ně stihána, byla by mohla býti odsouzena pouze pro přestupky krádeže, nikoliv pro zločiny. Stížnost není odůvodněna. Obžalovaná byla uznána vinnou krádeží spáchanou před rokem 1915 ke škodě Otilie W-ové, při níž hodnota věcí odcizených činí 16 K 30 h, dále ke škodě Marie B-ové, spáchané před rokem 1915, v hodnotě 46 K a ke škodě Vilmy R-ové, spáchané v roce 1917 s hodnotou 15 K, tedy úhrnem krádeží věcí, odcizených zaměstnavatelkám v hodnotě 77 K 30 h. V § 173 tr. z., který prohlašuje krádež za zločin, činí-li cena věcí ukradených více než 50 K, nyní dle zákona z 9. dubna 1910 — 200 K, jest nařízeno pro případ konkurence několika krádeží sčítati všechny jednotlivé částky. Totéž nařizuje § 186 b) tr. z., pokud jde o podílnictví na krádeži a zpronevěře. Této zásady sluší ostatně užíti analogicky u všech deliktů majetkových, u nichž hodnota věci nebo velikost škody má význam buď pro kvalifikaci činu jako zločinu nebo pro sazbu trestní. Jde zde tedy o výjimku z pravidla, že konkurující činy trestní jsou zcela samostatné a lze při nich užíti § 34, pokud se týče 267 tr. z. Ve všech případech tudíž, kde rozhoduje obnos nebo hodnota, dlužno sečísti obnosy vyplývající z více trestních útoků, ať současných či opětovaných. Předpokladem pro sčítání jest jednak, aby čin nebyl dosud trestán, t. j. aby ohledně něho nebyl vynesen právoplatný rozsudek, jednak, by činy, v našem případě krádeže, byly stejného druhu. Nebylo by lze na příklad sčítati škody, způsobené krádežemi, které jsou kvalifikovány jako zločin z různých hledisek (§ 174 II, 175 II, 176 II), i kdyby se došlo sčítáním к penízi přes 50 K, avšak menšímu 200 K. Rovněž tak by nebylo lze příčísti obnosy z krádeží, které zásadně nejsou zločinem (krádeže spáchané nedospělými § 269 a), krádeže v rodině (§ 463 tr. z.) ke krádežím v případech, v nichž by následkem sečtení Částek došlo k odsouzení pro zločin. V tomto případě jde však o krádeže stejného druhu, které jsou kvalifikovány jako zločin dle § 176 II b) tr. z., předpokládajíc hodnotu převyšující 50 K, která jest právě dána sečtením všech částek vyplývajících z jednotlivých krádeží. Poněvadž pak jde vesměs o krádeže, které dosud nebyly předmětem trestního řízení a rozsouzení, jsou splněny oba předpoklady, za nichž je sčítání dle zákona přípustno.

Citace:

Čís. 223. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 318-319.