NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Č. 8971.

Pojištění nemocenské (Slovensko): Ručení stavebníka za pojistné příspěvky je i za platnosti vl. nař. č. 199/22 ve smyslu § 46 zák. čl. XIX:1907 omezeno na stavební podniky dočasné.
(Nález ze dne 3. ledna 1931 č. 20296/30). Prejudikatura: Boh. A 6689/27.

Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Humenném proti ministerstvu sociální péče o ručení za nemocenské příspěvky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Záručnými platebními příkazy ze 17. února 1926 stanovila okr. nemoc, pojišťovna v H. podle §§ 17 a 21 min. nař. č. 4790/1917 M. E. ručení Juraje Petra P., Juraje K. a Jana V. jako stavebníků a Ferdinanda Sch. jako hlavního podnikatele za nemocenské příspěvky vyměřené zednickému mistru Ondřeji Š. v P. za zaměstnance pracující na stavbách domů jmenovaných stavebníků, poněvadž na Ondřeji Št. nelze pro jeho nemajetnost vymoci příspěvky. Odvoláním podaným jmenovanými stavebníky a hlavním podnikatelem nevyhovělo ani předsednictvo okr. nemoc. pojišťovny v Humenném rozhodnutími z 12. března 1925, ani okresní úřad v Humenném rozhodnutím ze 3. května 1926.
Nař. rozhodnutím vyhovělo min. soc. péče dalším jejich odvoláním, zrušilo napadené rozhodnutí okr. úřadu v Humenném vydané podle § 22 min. nař. č. 4790/1917 a zprostilo rekurenty povinnosti zaplatiti příspěvky nemocenské.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss:
Žal. úřad opřel své rozhodnutí o právní názor, že podle ustanovení odst. 2. § 46 zák. čl. XIX:1907 ručí stavebník za pojistné příspěvky, jež nebylo lze vymoci od stavitele, jen při dočasných závodech stavitelských. Pokládaje pak za prokázáno, že stavební podnik Ondřeje Št. byl trvalým, dospěl k závěru, že dotyční stavebníci neručí podle zákona za příspěvky nemocenské předepsané zednickému mistru Ondřeji Št.
Stěžující si pojišťovna namítá, že min. neprávem opřelo své rozhodnutí o ustanovení 2. odstavce § 46 zák. čl. XIX:1907, neboť předpisy v něm obsažené vztahují se na podniky uvedené v § 39 téhož zák. čl., avšak tento paragraf byl § 8 zák. č. 199/22 zrušen. Nelze se tedy po názoru stížnosti předpisu § 39 dovolávati, a to tím méně, ježto nejedná o nemocenských, nýbrž jen o úrazových příspěvcích. S tímto právním stanoviskem souhlasiti nelze.
Odstavec 2. § 46 zák. čl. XIX:1907 ustanovuje, že »při dočasných závodech stavebních (§ 39), nemůže-li se pohledávka vymoci na podnikateli, ručí za splatné pojišťovací příspěvky ten, kdo dal si stavěti, pokud se týče ten, kdo práci objednal.« Zákon odkazuje tu výslovně na ustanovení § 39, který vymezuje pojem dočasných podniků a závodů stavebních. Jsou to jednak po živnostensku provozované podniky stavební, jednak stavby, které stavebníci provádějí ve vlastní režii, a konečně takové závody, jichž majitelé nebo podnikatelé mají své sídlo v cizozemsku a na území uherském jen dočasně udržují závod, který podléhá povinnosti pojistné nebo který dobrovolně pojistili.
V nál. Boh. A 6689/27 vyslovil nss právní názor, že ručení stavebníka za pojistné příspěvky, omezené § 46 zák. čl. XIX:1907 na dočasné stavební podniky, nebylo změněno § 22 nař. býv. uher. min. obch. č. 4790 z r. 1917. Na tomto právním stavu nebylo nic změněno ani § 8 vl. nař. č. 199/22, jímž byla zrušena ustanovení §§ 36 až 40 zák. čl. XIX:1907, tedy také ustanovení § 39 pojednávající o dočasných podnicích a závodech stavebních.
Ustanovení 2. odst. § 46, na němž je nař. rozhodnutí založeno, nebylo vl. nař. č. 199/22 ani zrušeno, ani změněno — zůstalo tedy v platnosti. V něm se stanoví, jak bylo shora uvedeno, ručení stavebníkovo za pojistné poplatky, které nejsou na podnikateli dočasného podniku stavebního dobytelny a poukazuje se na zrušený § 39. Tomu dlužno rozuměti tak, že zákonodárce, i když zrušil předpis § 39 jako normu, tím, že zachoval v platnosti v 2. odst. § 46 citaci zrušeného § 39, dal na jevo, že záruční povinnost v 2. odst. § 46 stanovená týká se dočasných podniků, jichž pojem je ve zrušeném § 39 vymezen. Citaci tohoto zrušeného paragrafu měl býti pro potřebu 2. odst. § 46 v platnosti zachován pojem dočasného podniku vymezený ve zrušeném § 39.
Z toho vyplývá, že je bezdůvodná námitka stížnosti, jakoby žal. úřad nebyl býval oprávněn opříti své rozhodnutí o 2. odstavec § 40 zák. čl. XIX:1907, ježto byl zrušen § 39 citovaný v tomto 2. odst. § 46. Z úvah těch plyne dále, že je bezdůvodnou také další námitka stížnosti, kterou se poukazuje na to, že zrušený § 39 mluví toliko o příspěvcích na pojištění pro případ úrazu a nikoli o příspěvcích na pojištění pro případ nemoci, neboť byl-li zachován v platnosti toliko pojem dočasného podniku stavebního vymezený v § 39, kdežto tento paragraf jako norma zrušen, pak jsou pro posouzení na sporu jsoucí otázky, totiž otázky ručební povinnosti stavebníkovy za pojistné poplatky, kterých nelze na podnikateli dočasného podniku stavebního dobýti, lhostejná ustanovení zrušeného § 39, pokud se netýkají vymezení pojmu dočasného podniku stavebního.
Je tedy pro posouzení zákonitosti nař. rozhodnutí bez významu, mluví-li se v § 39 toliko o příspěvcích na pojištění proti úrazu a nikoli o příspěvcích na pojištění proti nemoci.

Citace:

č. 8971. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 179-181.