NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 1

Čís. 2626.

Stala-li se dohoda o předmětu pachtu a výši pachtovného a předmět pachtu předán ihned pachtýři, umluveno však, že pachtýř povinen jest složití do určitého dne pachtovní jistotu, načež teprve se smlouva písemně pořídí, jde o hotovou smlouvu pachtovní s rozvazovací výminkou.
Pro spory z předběžné smlouvy o budoucí nájemní smlouvě neplatí lhůty §u 575 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 15. května 1923, R II 211/23.)
Žalobce dohodl se se žalovaným, že mu dá do pachtu pozemek za určité pachtovné, složí-li do 31. prosince 1922 jistotu, a odevzdal mu pozemek v užívání před tímto dnem. Ježto žalovaný jistoty nesložil, žaloval žalobce na vrácení odevzdaného pozemku. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl a doručil rozsudek zástupci žalovaného dne 26. února 1923. Odvoláni, podané dne 12. března 1922, odvolací soud odmítl jako opožděné, maje za to, že osmidenní lhůta §u 575 c. ř. s. platí i pro žaloby na zrušení smlouvy pachtovní a to bez rozdílu, zda jde o smlouvu hotovou či předběžnou.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Dovolací stížnost žalovaného není odůvodněna. Kdyby šlo vskutku o předběžnou úmluvu dle §u 936 obč. zák. na pozdější uzavření smlouvy pachtovní, tu by zajisté nebylo lze tak zhola přisvědčiti к názoru rekursního soudu, že taková předběžná úmluva musí se i v příčině §u 574, 575 c. ř. s. posuzovati tak jako smlouva pachtovní sama, neboť z takové úmluvy vycházel by nárok leda na uzavření pachtovní smlouvy, nikdy však nárok na zrušení pachtovní smlouvy a vrácení předmětu pachtu, protože na základě pouhé předběžné úmluvy nájemní předmět nemůže se dostati v držení nastávajícího nájemce, to nesnáší se se samou povahou takové pouze předběžné úmluvy. Ale právě proto, že zde předmět pachtu byl skutečně uchazeči o pacht odevzdán, nešlo již o pouhou dohodu o příští uzavření pachtu, nýbrž uzavřena skutečná pachtovní smlouva sama. jenže — pakli, jak žalobce tvrdí, za podmínku domněle teprv příští smlouvy pachtovní položeno složení kauce do 31. prosince 1922, pak že se sepíše písemná smlouva, byla to pachtovní smlouva pod rozvazovací výminkou, že pachtýřovo právo pomine, když kauce složena nebude. Že žalobce sám pojímal smlouvu za předběžnou úmluvu, nevadí, neboť jeho právní názor není rozhodující, nýbrž jen skutkový stav jím tvrzený, jeho právní omyl soud neváže. Ale i pachtovní smlouva pod rozvazovací výminkou zůstává smlouvou pachtovní a spadá domáhání se jejího pominutí nebo zrušení pod § 574 c. ř. s. a spor o to tedy pod řízení dle §u 575 c. ř. s. Tak, je-li pravdivé tvrzení žalobce, jež ve zjištění svém přijímá prvý soudce. Rovněž tak ale, je-li pravdivé tvrzení žalovaného, jenž uplatňuje bezpodmínečnou smlouvu pachtovní, výminku odpůrcem tvrzenou popíraje.

Citace:

čís. 2626. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 866-866.