Zástavou ať ruční, ať nemovitou zajištěné pohledávky nepomíjí již pouhým ústním jich prominutím.

1
A. vznesl na B. žalobu oposiční dle § 35. exek. ř. s poukazem na to, že tento jemu prohlášením: »nic mi již více nedluhujete, ničehož na Vás více nežádám« vykonatelné pohledávky ve výši 12000 K prominul.
Obě nižší instance žalobě vyhověly.
V důvodech
zjišťuje se předem, že ono ústní prohlášení vskutku se stalo, že se vykonatelných pohledávek týkalo, načež projevuje se souhlasný právní názor, že prominutí dluhu dle § 1444. ob. z. obč. nevyžaduje ku své platnosti a účinnosti formy spisu notářského, že ústní prohlášení k účinnosti prominutí úplně stačí.
Třetí stolice vyhověla dovolání B-ově, rozsudek odvolacího soudu zrušila a odkázala věc témuž k novému projednání a rozhodnutí.
V důvodech
se především rozebírá, k čemu se vlastně onen projev vztahoval, načež se takto pokračuje:
Ostatně — a na to dlužno klásti hlavní váhu — není ani toto prominutí dluhu platno a právně účinno. Může býti zajisté správno, že smlouvu o prominutí dluhu, i když byla uzavřena jen ústně, tudíž bez formy spisu notářského, náleží považovati za platnou, jeví-li se smlouva ta perfektní v tom smyslu, že se jí věřitel vzdal svého práva úplně, že na straně jeho nestává již žádného nároku ohledně prominutého obnosu a že dlužník nemá ničeho dále od věřitele k požadování, aby byl vůči němu prost jakéhokoliv závazku. Tak se však věc v daném případě nemá. Neboť při onom ústním prohlášení žalovaného, jež vzato za prokázáno, měl tento ještě nabyté zákonné (jako pronájemce) a soudcovské (jako vymáhající věřitel) právo zástavní pro dlužné nájemné a dlužník ještě neměl písemného, pro exekuční soud určeného prohlášení ohledně vzdání se práv zástavních a zrušení exekuce. Vyšlo naopak na jevo, že žalovaný byl arci o vydání prohlášení takového žádán, že však k tomu nedošlo, poněvadž se vzpěčoval podepsati takovou listinu. Nebylo tudíž tvrzenou smlouvou o prominutí dluhu uskutečněno úplné vzdání se práva věřitelova, i stává, an žalovaný písemné prohlášení ohledně prominutého požadavku nevyslovil, pochybnost ohledně vážnosti vůle, prominouti obnosy domněle ještě nezaplacené. Z toho plyne, že k perfekci smlouvy o prominutí pohledávky právem zástavním zajištěné nedostačuje ještě ústní prohlášení věřitelovo a jeho přijetí se strany dlužníkovy, že je k tomu zapotřebí také ještě — když se zástava současně nevrátí, vztažně vrátiti nemůže — vydání oněch listin (výmazných, vztažně jiných účelných prohlášení písemných), které uskutečňují perfekci smlouvy o prominutí dluhu, dle okolností sepsání notářského spisu ve smyslu ustanovení § 1. zákona ze dne 25. července 1871, č. 76 ř. z. Tomuto stanovisku nevyhovuje naříkaný rozsudek, je proto stižen právním omylem a je tu dán uplatňovaný dovolací důvod č. 4. §u 503. c. s. ř.
Bylo proto dovolání vyhověti a poněvadž nedostatek, jakýchkoliv zjištění o tom, zda vykonatelné pohledávání žalovaného nepominulo po vzniknutí exekučního titulu úplným zaplacením — jak se v žalobě taktéž tvrdí — a zda tudíž tento podpůrně uplatňovaný důvod zániku se tu naskytá, zabraňuje zralost věci k rozsouzení, bylo dle eventuální žádosti dovolání rozsudek v odpor vzatý zrušiti a uznati dle shora uvedeného (§ 510., odst. 1. c. s. ř.).
(Nález nejvyššího soudního dvoru ze dne 5. března 1913, č. j. Rv II 243/13.)
Flieder.

*) Pozn. zasíl. Podobné rozhodnutí ze dne 21. června 1900, č. 8713, uveřejněno jest v příloze Věstníka pod čís. 267, řada nová.

Citace:

Zástavou ať ruční, ať nemovitou zajištěné pohledávky nepomíjí již pouhým ústním jich prominutím.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 6, s. 312-313.