Č. 19.

Školství (Čechy): 1. Okresní školní rada jest legitimována ke stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu pro porušení svého práva presentačního. — 2. Třínedělní lhůta stanovená v § 11 zák. ze dne 19. prosince 1875 č. 86 zem. zák. čes. pro spolučinnost vydržovatelů škol při obsazování uprázdněných míst učitelských jest nejzazší termín, ve kterém musí býti skončen presentační akt, záležející z volby osoby, jež se má presentovati a z oznámení o vykonané volbě zemské školní radě. Dny poštovní dopravy se do lhůty té včítají. — 3. Vyplněné podací razítko (presentatum) jest veřejnou listinou, které přísluší průvodní moc, pokud není nesprávnost jejích údajů prokázána.
(Nález ze dne 28. ledna 1919 č. 525).
Prejudikatura: K 1.: víd. nález ze dne 30. května 1908 č. 5288, Budw. č. 6016 A.
Věc: Okresní školní rada v Poděbradech a Alois Živnůstka tamže (adv. Dr. Emanuel Krouský z Nymburka) proti Zemské školní radě v Praze (súčastněná strana Emilie Kohoutová v Sadské) o obsazení ředitelského místa.
Výrok: Stížnosti zamítají se jako bezdůvodné.
Důvody: Zemská školní rada v Praze odepřela výnosem ze dne 2. dubna 1917 čís. 2. A. 1206, potvrditi presentaci Aloisa Živnůstky ředitelem dívčí obecné a měšťanské školy v Nymburce, provedenou okresní školní radou v Poděbradech v zasedání ze dne 19. února 1917 a jmenovala podle § 15 zák. ze dne 19. prosince 1875, čís. 86 z. z., nehledíc ku právu presentačnímu a nepřipouštějíc dalšího odvolání ředitelkou při jmenované škole Emilii Kohoutovou, dosavadní ředitelku měšťanské dívčí školy v Sadské, a to s odůvodněním,
1. že okresní školní rada nevykonala platné presentace, poněvadž nedbala ustanovení vypsaného konkursu, znějícího pro kompetenci ženskou, "po případě" mužskou, tudíž pro mužskou sílu jen, kdyby nebylo schopných žadatelek ženských, a presentovala přece sílu mužskou, ačkoliv o místo se ucházely tři velmi dobře způsobilé síly ženské;
2. že okresní školní rada nevykonala svého presentačního práva ve lhůtě třínedělní, zákonem určené, neboť spisy došly okresní školní rady dne 5. února 1917, ona však je předložila teprve dne 27. února 1917, tudíž po uplynutí zmíněné lhůty, takže se jeví i v tomto směru presentace vadnou. Poněvadž rozhodnutí zemské školní rady, opírající se o § 15 cit. zák., má platnost konečnou, podala jak okresní školní rada v Poděbradech, tak i Alois Živnůstka stížnost do tohoto rozhodnutí ku správnímu soudnímu dvoru a zároveň odvolání k ministerstvu kultu a vyučování. V tomto odvolání popírali správnost názoru zemské školní rady, že jest presentace pro zmeškání třínedělní lhůty, stanovené v § 11 zákona ze dne 19. prosince 1875, zem. zák. č. 86, vadnou, poněvadž byly spisy poštovní dopravě odevzdány dle podacího lístku pošt. úřadu v Poděbradech dne 24. února 1917, tedy devatenáctého dne zmíněné lhůty a došly na jisto 20., nejdéle 21. dne místa svého určení.
Uvádí-li se ve výnosu, že předloženy byly teprve dne 27. února, stalo se to asi proto, že jest tento den označen na podacím razítku zemské školní rady. Poněvadž dle zkušeností odesílacího úřadu mají poštovní zásilky s Prahou pravidelné spojení, takže pravidelně příštího a jen výjimečně druhého dne docházejí na místo svého určení, žádali odvolatelé, aby bylo vyšetřeno, kdy spisy byly poštovním úřadem skutečně doručeny, ježto není vyloučena možnost, že byly opožděně označeny podacím razítkem.
Ministerstvo kultu a vyučování zamítlo naříkaným výnosem zmíněná odvolání podle § 15 cit. zák., jakož i v tom uvážení, že okresní školní rada ku presentaci oprávněná svoje právo presentační v zákonné třínedělní lhůtě nevykonala, zemská školní rada tudíž nedbajíc na ně a nepřipouštějíc dalšího odvolání mohla předsevzíti obsazení uprázdněného místa a také je obsadila v souhlase s vypsáním konkursu.
Ve stížnostech jak do rozhodnutí zemské školní rady, tak do rozhodnutí ministerského podaných, které jsou v podstatě stejného znění, vytýká se:
1. že názor zemské školní rady, jakoby podle obsahu konkursu mohlo býti uprázdněné místo mužskému uchazeči uděleno jenom tehdy, kdyby nebylo schopných uchazeček ženského pohlaví, nemá zákonného podkladu, protože po rozumu § 113 definitivního řádu školního a vyučovacího pro školy obecné a měšťanské může zemská školní rada před obsazením učitelského místa při dívčí škole jedině stanoviti, má-li se místo obsaditi buď učitelkou nebo učitelem, anebo mohou-li se o ně ucházeti učitelské osoby bez rozdílu pohlaví. Může tedy býti konkurs vypsán jen pro jedno pohlaví výhradně, byla-li však připuštěna kompetence učitelských osob obojího pohlaví, může býti presentován jak učitel tak i učitelka, mají-li zákonem předepsanou kvalifikaci. Zemská školní rada opírá svůj názor jedině o slova: "po případě" v konkursu uvedená, ačkoliv tam nebylo přesněji určeno, v jakém smyslu má býti rčení tomu rozuměno. Všeobecně se užívá slov "po případě" ve stejném významu jako slova "nebo" a má-li mu rozuměno býti jinak, jest zvykem, že se toto bližší určení hned při jeho použití uvede. Zemská školní rada měla tedy hned při svolení ku vypsání konkursu označiti, jak má býti slovům těm rozuměno a tím, že tak neučinila, připustila kompetenci osob učitelských obojího pohlaví bez jakéhokoliv obmezení, čímž vzešel i učitelům nárok, aby jejich žádosti byly právě tak v úvahu brány jako žádosti uchazeček. Vypsání konkursu pro obojí kompetenci bez vyhrazení přednosti pro kompetenci ženskou odpovídá ostatně i systemisační listině. Výnos zemské školní rady, odpírající ze shora označených důvodů potvrzení vykonané presentace, může se zakládati jedině na ustanovení § 12 cit. zák. a nebyla proto zemská školní rada oprávněna prohlásiti jej za konečný a odníti takto okresní školní radě možnost, aby buď předsevzala novou presentaci nebo žádala za rozhodnutí ministra vyučování.
2. Vadnost presentačního výkonu pro zmeškání lhůty stanovené v § 11 zákona ze dne 19. prosince 1875 č. 86 z. z. není odůvodněna ani faktickými okolnostmi, ani zákonným ustanovením. Stížnost opakuje v prvním směru tvrzení, uplatňovaná již v odvolání k ministerstvu, že docházejí spisy z Poděbrad do Prahy pravidelně den a výjimečně druhý den po odevzdání poštovnímu úřadu, a vytýká, že ministerstvo nechalo bez povšimnutí námitku stížnosti, aby bylo zjištěno, kdy spisy skutečně došly.
Požadavek ten byl úplně oprávněn, poněvadž nebylo by dostatečného důvodu k preklusi, kdyby opožděné převzetí spisu bylo zaviněno opominutím orgánů poštovních nebo zemské školní rady a bylo by jisté spravedlivo, aby se za výjimečných poměrů pokládaly spisy i při nějakém zpoždění za včas došlé, ježto podávající úřad nemohl překážkám odůvodněným výjimečnými poměry čeliti a mohl bezpečně očekávati, že spisy ještě včas dojdou.
Ve věci samé namítá stížnost, že dle stylisace § 11 cit. zákona jest sporno, vztahuje-li se třínedělní lhůta v druhé větě pro povinné oznámení stanovená též k výkonu volby, a možno tvrditi, že pro výkon volby není předepsána naprosto žádná lhůta, ježto stanovení lhůty nebylo vloženo již do prvé věty tohoto paragrafu. Tento názor jest odůvodněn i faktickými okolnostmi, poněvadž okresní školní rada může vykonávati presentační právo jen ve sborovém zasedání a nemůže se opětovně scházeti v krátkých obdobích časových, aby zachovávala své právo. Proto asi předepsal zákon lhůtu pouze pro oznámení vykonané volby a učinil tak ve větě druhé § 11, jednající o tomto oznámení.
I kdyby však tento názor nebyl správný, jest požadavek, aby spisy došly zemské školní rady nejpozději 21. dne od vracení jich místní školní radou, naprosto neodůvodněný, neboť není způsob oznámení v zákoně zvláště předepsán a stačí tedy pravidelný, pro všechna úřední oznámení obvyklý způsob odevzdání oznámení poštovnímu úřadu k další dopravě aspoň v poslední den stanovené lhůty.
Této povinnosti okresní školní rada včas vyhověla odevzdavši spisy o vykonané presentaci poště dne 24. února 1917, tedy devatenáctý den běžné lhůty a není proto správné tvrzení, že byla presentace z důvodu zmeškání lhůty vadná.
Nález nejvyššího správního soudu o stížnostech vydaný zakládá se na těchto důvodech:
Pokud zástupce súčastněné strany při veřejném líčení popíral legitimaci okresní školní rady k podání stížnosti ku správnímu soudu, dostačí poukázati na stálou praxi, která okresní školní radě již vzhledem k § 26 bod 1 zákona ze dne 24. února 1873, z. z. č. 17 přiznává oprávnění, aby svých práv, příslušících jí dle zákona u všech příslušných úřadů hájila a jich se domáhala. K těmto právům náleží však též právo presertační a může tedy okresní školní rada, domnívá-li se býti v tomto svém právu nějakým opatřením zemské školní rady zkrácena, domáhati se odpomoci u příslušného vyššího úřadu, pokud se týče u správního soudu (rozhodnutí správního dvoru soudního ve Vídni ze dne 30. května 1908, č. 5288, Budw. č. 6016 A).
Rozhoduje o stížnostech samých neobíral se nejvyšší správní soud námitkou shora ad 1 uvedenou, protože nevykonal-li ten, kdo má právo presentační, presentaci ve lhůtě třínedělní, stanovené v § 11 zákona ze dne 19. prosince 1875 č. 86 z. z., může zemská školní rada dle § 15 téhož zákona přikročiti k obsazení uprázdněného místa a to bez zřetele ku právu presentačnímu a nepřipouštějíc dalšího odvolání. Nejvyššímu správnímu soudu bylo tedy toliko zkoumati, zda jsou dány podmínky pro výkon tohoto devolučního práva zemské školní rady, a ježto se i rozhodnutí ministerské opírá o § 15 cit. zák. a výslovně prohlašuje, že byla zemská školní rada oprávněna ve smyslu tohoto zákonného ustanovení místo ředitelské obsaditi, třeba prozkoumati i naříkané rozhodnutí ministerstva jenom v tomto směru.
Stížnosti namítají (ad 2) nejprve po stránce formální, že je řízení vadné, ježto si ministerstvo nepovšimlo námitky, odůvodněné v obou rekursech, aby bylo zjištěno, kdy spisy skutečně zemské školní radě došly. Nejvyšší správní soud, uvažuje o této námitce, shledal, že strany v odvoláních poukazovaly jednak k tomu, že dle zkušenosti podacího úřadu poštovního docházejí spisy do Prahy pravidelně den anebo výjimečně druhý den po podání, takže není vyloučena možnost, že byly spisy, o něž jde, dne 24. února 1917 v Poděbradech na poštu dané u zemské školní rady opožděně opatřeny podacím razítkem.
Stěžovatelé vyjadřovali tedy zcela všeobecně pochybnosti o správnosti data podacího razítka zemské školní rady na dotčeném spisu, neuvádějíce žádných konkrétních okolností, ze kterých by bylo zřejmo, že spisy skutečně již před 27. únorem 1917 byly zemské školní radě dodány nebo připraveny, aby je mohl tento úřad přijmouti, ačkoliv straně bylo možno opatřiti si důkazy pro případná taková tvrzení.
Opomenula-li strana sama uvésti nějaké konkrétní, ke zvláštnímu případu se vztahující okolnosti, ze kterých by bylo možno souditi, že spisy došly zemské školní rady již před 27. únorem, nebyl odvolací úřad povinen přihlížeti k žádosti, přednesené v odvolání a nemusil v tomto směru přezkoumávati skutkovou podstatu v odpor vzatého rozhodnutí.
Po této stránce stačilo označení dne, kterého spisy došly, razítkem. Presentatum jest veřejnou listinou, které přísluší průvodní moc, pokud není nesprávnost jejích údajů prokázána. Takový důkaz nebyl stěžovateli v řízení správním ani nabídnut.
Nejvyšší správní soud neshledal proto v opomenutí žádaného šetření, aby byl přesně zjištěn den, kdy došly spisy zemské školní rady, podstatnou vadu řízení a nemohl též hledě k § 5 zákona ze dne 22. října 1875 ř. z. č. 36 z r. 1876 vzíti v úvahu nové okolnosti v tomto směru zástupcem stížnosti teprve při veřejném líčení přednesené a v řízení administračním neuplatňované.
Ve věci samé uvážil nejvyšší správní soud:
Poměrně krátké lhůty pro spolučinnost vydržovatelů škol při obsazování uprázdněných míst učitelských byly v §§ 5 a 11 zákona ze dne 19. prosince 1875 z. z. č. 86 stanoveny zřejmě proto, aby se zamezil každý průtah při obsazování těchto míst.
Právní názor stížností, že pro výkon volby není předepsána žádná lhůta, jest tedy úplně nesprávný, poněvadž by jinak mohla okresní školní rada dle své vůle, jak dlouho by chtěla, provedení volby oddalovati a tím mařiti účel, který zákon sleduje.
Dle znění zákona ve spojení s § 15 nemůže míti § 11 jiného smyslu, než že třínedělní lhůta jest nejzazší termín, v němž musí býti skončen presentační akt, který záleží jednak z volby osoby, jež se má presentovati, jednak z oznámení o vykonané volbě zemské školní radě.
Nelze též k tomu poukazovati, že jest lhůta třínedělní příliš krátká a že se nemůže okresní školní rada k výkonu svého práva presentačního scházeti v krátkých obdobích, neboť se mají sezení okresní školní rady dle § 30 zákona o dozoru ke školám konati pravidelně každého měsíce, krom toho však jest v důležitých případech předseda okresní školní rady oprávněn svolati do 8 dnů mimořádnou schůzi okresní školní rady.
Stěžovatelé jsou dále názoru, že lhůta není zmeškána, poněvadž spisy byly 19. dne po té, kdy okresní školní rady došly, tedy ještě ve volné lhůtě odevzdány poště k další dopravě zemské školní radě.
Proti tomu uvážil nejvyšší správní soud, že nestanoví-li zákon výslovně, jak si jest počínati při oznamování výsledku volby, dokazuje tím, že se dny poštovní dopravy neodpočítávají od zmíněné propadné lhůty, neboť odčítání bylo by prodloužením lhůty, tedy výhodou pro stranu, která jenom tehdy může nastati, když je to pro dotyčný obor veřejného práva v zákoně samém stanoveno.
Ježto zákon ze dne 19. prosince 1875 z. z. č. 86 takového výjimečného ustanovení nezná, nemohl nejvyšší správní soud seznati, že by v odpor vzaté rozhodnutí bylo nezákonné a bylo tedy stížnosti jako neodůvodněné zamítnouti.

Citace:

č. 19. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 75-79.