Čís. 2087.

Jde o nájem, nikoliv o pacht, byly-li najaty pozemky za vojenské cvičiště. Lhostejno, že v době válečné bylo cvičiště z části obděláváno.
Pronajímatel nemůže se tu domáhati zvýšení nájemného dle opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 8. října 1920 čís. 586 sb. z. a n. a to ani zvýšení dle § 2 (5) opatření.
(Rozh. ze dne 12. prosince 1922, R I 1402/22.)
Žádosti obce, domáhající se zvýšení pachtovného z pozemků, pronajatých vojenskému eráru za vojenské cvičiště, bylo oběma nižšími soudy vyhověno, pokud se domáhala náhrady zvýšených daní a přirážek v létech 1915 až 1920, rekursním soudem z těchto důvodů: Neprávem stížnost uplatňuje, že opatření Stálého výboru nevztahuje se na pozemky, o něž jde. V § 2 (1) opatření se výslovně uvádí, že propachtovatele polního hospodářství nebo jednotlivých zemědělských pozemků mohou zvýšiti pachtovné ..., kterýžto doslov jasně vyjadřuje, že opatření rozeznává mezi propachtovateli polního hospodářství a mezi propachtovateli jednotlivých zemědělských pozemků. K jakému účeli zemědělské pozemky jsou propachtovány, jest nerozhodno a vymyká se posouzení v tomto řízení. Ostatně ve smlouvě pachtovní v odst. II. vyhraženo jest najímateli, použíti pozemků i k jiným než v odst. I. uvedeným účelům, tedy znění odstavce onoho nevylučuje, aby pozemků za války bylo hospodářsky použito. Jde tedy o pacht v pravém slova smyslu a jest použití opatření oprávněno.
Nejvyšší soud návrh obce zamítl.
Důvody:
Právem vytýká stěžovatelka napadenému usnesení rekursního soudu, že jím byl porušen zákon. Opatření Stálého výboru ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. а n., jak z jeho doslovu i účele jeho vyplývá, má na mysli pachtovní poměr a pozemky zemědělsky obhospodařované, kde tedy jde o výtěžek z nich a kde vzhledem k tomu, že ceny polních plodin stouply proti cenám před 1. lednem 1918 měrou neočekávanou, má zmíněné opatření Stálého výboru za slušno, by i pachtýř vzhledem na zvýšený výnos z pachtovaných pozemku platil přiměřeně k tomuto vyššímu výnosu zvýšené pachtovné. Tohoto opatření dovolává se i městská obec L., požadujíc zvýšené pachtovné z pozemků, pronajatých vojenskému eráru smlouvou ze dne 12. března 1914 za vojenské cvičiště. Obě nižší stolice sice zvýšení pachtovného zamítly, jelikož jest již tak vysoké, že nelze za zvýšení dle § 2 opatření žádati, vyhověly však návrhu tomu, pokud šlo dle § 2 odstavec pátý opatření o to, by pachtýř hradil pro zbývající pachtovní léta veškeré zvýšení co do daní, přirážek a ostatních veřejných dávek proti roku 1913, přiřknuvše obci 5080 Kč 33 h, jelikož vycházely z právního hlediska, že jde o pachtovní poměr. Názoru tohoto však, nelze sdíleti. Jak z doslovu pachtovní smlouvy vyplývá, najal vojenský erár pozemky, aby sloužily dělostřelectvu za cvičiště. Vzchází tu především otázka, zda jde o pacht či nájem. Otázku tuto sice řeší § 1091 obč. zák., avšak přes to nutno rozdíl mezi nájmem a pachtem shledávati nejen v případě, kde jsou známky z § 1091 obč. zák. uvedené — jelikož tento má na mysli jen pravidelné zjevy — nýbrž i v tom, zda má míti nájemce zásadně jen užívání věci či z ní chce těžiti, tedy požívání plodů z věci má pobírati. S tohoto hlediska vycházeje shledává dovolací soud, že eráru šlo jen o prosté, holé užívání pozemků, že nebylo jeho úmyslem je zemědělsky obhospodařovati a že jde tu správně jen o nájemní smlouvu. Je-li tu smlouva nájemní, nelze žádati zvýšení pachtovného, jak naivrhovatelka činí, tím méně pak rozdíl v daních dle § 2 (5) opatření, jelikož se tu předpokládá, že jde o smlouvu pachtovní a nikoliv nájemní. Na věci nemůže ničeho měniti ani ta okolnost, že malé části pozemků najatých bylo ve válce i hospodářsky používáno, že byla osévána, obilí sklízeno atd., vždyť dle odst. II. zmíněné smlouvy jest erár oprávněn jich užívati i jiným způsobem a to v dobách, kdy byla největší nouze o potraviny, takže užíváním jen nepatrné části pozemku nemohla nikterak povaha této smlouvy býti změněna. Nesprávným výkladem smlouvy ve spojení s použitím opatření Stálého výboru na tento případ byl zákon porušen.

Citace:

Čís. 160. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 240-242.