NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Č. 11337.

Obecní dávky: Právní moc předpisů obecní dávky z nájemného v Praze a právo úřadů změniti nesprávné předpisy dávky.
(Nález ze dne 8. června 1934 č. 20230/32.) Věc: Dr. Rudolf W. v P. proti zemskému úřadu v Praze o obecní dávky.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l žádal jakožto spolumajitel domu čp.... v Praze spolu s Alfredem W., odvolávaje se na ustanovení § 5 pravidel a § 256 odst. 5 zák. o př. d., u magistrátu hlav. města Prahy za snížení obecní dávky z nájemného za léta 1928 a 1929, poněvadž tyto dávky byly předepsány z nájemného za tato léta místo z nájemného za r. 1927. Magistrát této žádosti nevyhověl s poukazem na pravoplatnost dotyčných předpisů.
Odvolání bylo sborem hl. města Prahy pro vyřizování stížností zamítnuto v podstatě z důvodů, že proti předpisům nebylo podáno odvolání a že »ustanovení § 5 odst. 7 pravidel nelze použíti, ježto se vztahuje pouze na zjištění okolností skutkových, nikoliv však na případy nesprávného zjištění okolností právních, zejména potud, pokud jde o aplikaci a výklad ustanovení zákonných. Také poukaz na § 256 odst. 5 zák. č. 76/1927 Sb. nemá místa, ježto jednak není v pravidlech ustanovení, že by cit. paragraf platil i v oboru dávek obecních, jednak i tento § 256 pouze připouští (»mohou«) opravu předpisu, nedává tedy poplatníkovi nárok a ponechává vždy rozhodnutí o opravě volné úvaze úřadu vyměřovacího«.
Další odvolání zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím s poukazem na důvody v odpor vzatého rozhodnutí, k nimž dodal ještě toto: »Jak ze spisů jest patrno, nabyl platební list vůči straně právní moci. Této právní moci není pak v cestě okolnost, že výměr sám není snad ve shodě s platnými předpisy právními. I nezákonné rozhodnutí může nabýti právní moci a stává se pak neodstranitelným. Nejen tedy, že strana nemůže se domáhati nápravy poměru, vytvořeného nezákonným rozhodnutím, nýbrž ani úřad nemůže své rozhodnutí neb rozhodnutí úřadu podřízeného, nabylo-li právní moci, změniti neb zrušiti, leč za podmínek obnovy. Právní moc úředního rozhodnutí bylo by lze s úspěchem popírati jen, byl-li dotčený akt vůbec neschopen nabýti právní moci, t. j. trpí-li absolutní zmatečností. Je-li jen materielně nezákonný neb stižen jen formální vadou, jež nepůsobí jeho absolutní zmatečnost, nemaří tyto vady jeho právní existenci, nýbrž formální právní moc je sanuje. Že by platební list, jenž jest podkladem sporu, trpěl absolutní zmatečností, stížnost netvrdí.«
Stížnost na nss dovozuje z ustanovení odst. 7 a 8 § 5 pravidel, že úřad byl, třebaže nastala právní moc předpisů, povinen provésti změnu předpisů, když později nastala všeobecná změna prakse tím, že nebyla dávka z nájemného již vyměřována z nájemného dotyčného roku, nýbrž z nájemného za r. 1927. Nešlo prý jen o změnu právní, nýbrž o změnu faktickou, ježto magistrát svého času pod pohrůžkou trestního stíhání od st-le žádal podání přiznání podle stavu v létech 1928 a 1929. Ostatně pravidla v odst. 8 nerozeznávají, zda-li jde o právní neb skutkový základ. Stejná zásada vyplývá i z ustanovení § 276 odst. 1 zák. o př. d., podle kterého má býti i daň pravoplatně předepsaná zcela nebo z části odepsána, jde-li o daň předepsanou zřejmě neodůvodněně. Ježto v daném případě předpisy se staly na nesprávném podkladě, t. j. oproti ustanovení odst. 3 § 5 pravidel, má býti přesto, že se staly pravoplatnými, k žádosti strany provedena změna předpisů. Nss neshledal stížnost důvodnou.
Podle odst. 5 § 5 pravidel o vybírání obecní dávky z nájemného (nájemní hodnoty) v hlav. městě Praze, schválených výnosem min. fin. z 21. ledna 1925, kterých je použiti, pokud jde o dávku za r. 1928, upraví vyměřující úřad, zjistil-li dodatečně, že základ pro vyměření dávky měl býti jiný, než podle jakého byla dávka vyměřena a předepsána, její předpis dodatečně. Podle odst. 7 § 5 pravidel o vybírání obecní dávky z nájemného (nájemní hodnoty), všeobecného vodného a poplatku za používání obecních stok v hl. městě Praze, povolených vládou usnesením z 28. prosince 1928, kterých je použíti, pokud jde o dávku za r. 1929, má vyměřující úřad, zjistí-li, že předpis dávky z nájemného, všeobecného vodného a poplatku za používání obecních stok byl proveden na nesprávném podkladě, provésti neb upraviti předpis dávky z nájemného, všeobecného vodného a poplatku za používání obecních stok dodatečně. Podle odst. 8 těchto pravidel je v případě, když se změnil základ pro vyměření uvedených dávek (na př. následkem odvolání proti vyměření daně činžovní, pro nedobytnost činže neb okolnostmi odůvodňujícími osvobození od těchto dávek), tyto dávky k žádosti majitele (trvalého uživatele domu) poměrnou částkou odepsati.
St-l má za to, že v důsledku těchto ustanovení neplatí pro obor zmíněných dávek instituce právní moci, nýbrž úřad je povinen přes to, že proti předpisu nebyl podán opravný prostředek, k žádosti strany provésti změnu předpisů nesprávných.
Je především poukázati k tomu, že odst. 8 pravidel posléze uvedených pro spornou otázku vůbec nemůže přicházeti v úvahu, poněvadž jedná o odpisu dávky v důsledku změny vyměřovacího základu, nastalé po předpisu dávky, tedy vlastně o obnově řízení v důsledku nové okolnosti, nastalé po pravoplatnosti předpisu. Podle § 10 pravidel prv uvedených, resp. § 8 pravidel posléze uvedených, je vydati o předpisu dávky platební rozkaz, z kterého se může majitel (trvalý uživatel budovy) a osoby dávkou povinné do 14 dnů odvolati. Z těchto ustanovení plyne, že je právo strany, brániti se proti nesprávnému předpisu dávky, obmezeno na odvolací lhůtu; mimo to může strana změnu platebního rozkazu, proti kterému se během odvolací lhůty nebránila, žádati jen, pokud to připouštějí zásady obnovy řízení.
Praví-li pak odst. 5 § 5 pravidel platných pro r. 1928, resp. odst. 7 § 5 pravidel platných pro r. 1929, že úřad má dodatečně upraviti předpis dávky, je tím — pokud se vůbec jedná o změnu předpisu ve prospěch poplatníka — vymezeno jen právo vyměřujícího úřadu, nikoliv však upraveno právo strany, domáhati se změny nesprávného předpisu, které jedině jest upraveno v § 10, resp. 8. K ustanovení § 276 odst. 1 zák. o př. d. nelze již proto hleděti, poněvadž ustanovení to platí výhradně pro daně upravené tímto zákonem, nikoliv však pro obecní dávky. Odmítl tedy žal. úřad právem jednati o změně předpisů s poukazem na právní moc platebních rozkazů, a je tudíž stížnost bezdůvodná.

Citace:

č. 2033. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 378-380.