Čís. 14771.

K § 794 obč. zák.
Při určeni hodnoty nemovitosti ku dni odevzdání nesmí se hleděti k tomu, že podle skutečností v době odhadu známých doživotní břímě již zaniklo a že trvalo pouze určitou dobu.
(Rozh. ze dne 12. prosince 1935, R I 988/35.)
Nižší soudy povolily pravoplatně v neskončené ještě pozůstalostní věci po Pavlině W-ové k návrhu zletitých nepominutelných dědiců Beno Z-a, Arnoštky Z-ové a Aurelie Z-ové tvrdivších zkrácení povinného dílu soudní odhad nemovitosti zůstavitelkou dědičce Pavle Z-ové prodané. Při prodeji této nemovitosti dne 12. října 1933 vyhradila si prodávající zůstavitelka na ní právo doživotní výměny a bytu (§§ 784 a 794 obč. zák.). Rekursní soud určil hodnotu odhadované nemovitosti a povinné díly nepominutelných dědiců hledě k tomu, že břímě to zaniklo úmrtím zůstavitelky, t. j. dne 26. února 1934.
Nejvyšší soud zrušil usnesení nižších soudů a odkázal nepominutelné dědice s jejich návrhem na doplnění povinného dílu na pořad práva.
Důvody:
Dovolací rekurs Pavlíny A. jest oprávněn, pokud rekursní soud určil odhadní cenu postoupené nemovitosti ku dni odevzdání tím způsobem, že od její nenapadené celkové hodnoty v částce 33622 Kč 75 h odečetl jako hodnotu práva bydlení a výměnku nabyvateli převzatého za dobu od 12. října 1933 až do 26. února 1934, t. j. dne úmrtí zůstavitelčina, pouze částku 1500 Kč, takže se jako hodnota ku dni 12. října 1933 podává 32122 Kč 70 h. Rekursní soud nesprávně si vykládá ustanovení § 24 odst. 5 vl. nař. ze dne 23. června 1933 čís. 100 sb. z. a n. Podle jasného ustanovení § 794 obč. z. jest určiti hodnotu nemovitosti ku dni odevzdání, z čehož plyne, že soud má při odhadu postupovati tak, jakoby odhad byl býval již tenkráte proveden. Odhadované břemeno bylo — podle postupní smlouvy — doživotní a nelze proto hleděti k tomu, že podle okolností, v době pozdějšího odhadu známých, břemeno již zaniklo a tudíž trvalo pouze určitou, nyní již přesně známou dobu. Slušelo tedy v souzeném případě použíti pravidla stanoveného v § 24, odst. 5 písm. b) odh. ř. a vyhověti dovolacímu rekursu v tomto ohledu tak, že bylo obnoveno usnesení prvního soudu, jenž správně od celkové hodnoty v nenapadené částce 33622 Kč 75 h odečetl desateronásobnou roční hodnotu sporných břemen, tudíž 3000 Kč za právo bydlení a 12000 Kč za převzatý výměnek. Řešení další otázky, v jakém rozsahu přísluší svéprávným nepominutelným dědicům nárok na doplnění povinného dílu, nespadalo již do působnosti nesporného soudce a neměl se proto zabývati ani výpočtem povinného dílu. Nepominutelný dědic jest odkázán na použití práv příslušejících mu podle §§ 784, 804 a 812 obč. z. (rozh. čís. 9266, 9360, 11443 sb. n. s.) a jestliže nižší soudy přes to samy vypočetly povinný díl, zkoumajíce tím i jeho doplnění, trpí po této stránce jejich rozhodnutí zmatečností podle § 41 písm. d) zák. čís. 100/31, k níž jest hleděti z úřadu (§ 41 posl. odst. uvedeného zákona).

Citace:

č. 14771. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 915-916.