NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 1018.

Není zostřením trestu smrti (§ 50 tr. zák.), neodpykal-li si k smrti odsouzený trest vězení, přisouzený mu dřívějším rozsudkem, vyneseným po spáchání činu, stíhaného trestem smrti, ježto pro onen čin byl amnestován.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1922, N II 58/22.)
Podávaje zprávu dle § 341 tr. ř. v trestní věci proti Aloisů N-ovi pro zločin úkladné vraždy, uvedl Nejvyšší soud jako soud zrušovací: Nejvyšší soud jako soud zrušovací, přezkoumav spisy dle § 362 tr. ř., nemá pražádných pochybností o správnosti skutkových okolností rozsudku za základ sloužících. Za to však v ohledu právním jest řešiti otázku, jaký význam pro tento případ má odsouzení Aloisa N-a rozsudkem, krajského soudu v Olomouci ze dne 3. května 1921. Dle tohoto rozsudku byl Alois N. odsouzen pro zločin krádeže do těžkého žaláře na 2 měsíce, zostřeného tvrdým ložem 14denně; poněvadž činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem, jenž jest předmětem této zprávy, byly spáchány dne 31. října 1919 (spoluvina na úkladné vraždě četníka В-a) a na podzim 1918 a koncem roku 1919 (krádež dvou vojenských pušek), spadají činy ty do doby před vynesením uvedeného rozsudku ze dne 3. května 1921. Jest rozhodnouti otázku, zdali odsouzení rozsudkem ze dne 3. května 1921 vzhledem k ustanovení § 265 tr. ř. a § 50 tr. zák. brání vyřčení trestu smrti nad Aloisem N-em. Porotní soudní dvůr se otázkou tou vůbec nezabýval. Otázku tu — jak v literatuře tak i v praxi spornou (viz Finger I. str. 589, Lohsing II. vyd. str. 488, rozh. úř. sbírka čís. 3164, opačně č. 511) — dlužno zodpověděti záporně, poněvadž předpis § 265 tr. ř. chce toliko zabrániti, by trestné činy, jež dle § 56 tr. ř. mají býti předmětem jediného rozsudku a jediného trestu, nahodilým odloučením nebyly podrobeny trestu, jenž by zákonnou nejvyšší míru přesahoval, nesmí proto v případě takového odloučeného projednávání souhrn trestů, v různých rozsudcích vyslovených, přesahovati nejvyšší míru zákonnou. Vztahuje se tedy § 265 tr. ř. pouze na relativní výměry trestu. V tomto případě nelze vsak mluviti o nějakém zostření trestu smrti již z toho důvodu, že Alois N. trestu, jemu rozsudkem ze dne 3. května 1921 přisouzeného, vůbec neodpykal, poněvadž nálezem krajského soudu v Olomouci ze dne 20. května 1921 bylo prohlášeno, že se mu trest ten dle nařízení Národního výboru ze dne 5. listopadu 1918, čís. 28 sb. z. a n., promíjí. Nevytrpěl tedy Alois N. žádného trestu a proto odsouzení, o něž nyní jde, neodporuje ani ustanovení § 50 tr. zák.

Citace:

č. 1018. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 540-540.