NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 815.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Hlediska, rozhodná pro posouzení, zda jde o cenu zřejmě přemrštěnou, zejména v poměru k cenám tržním, obecným, obvyklým.
(Rozh. ze dne 24. dubna 1922, Kr II 695/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě ve Znojmě ze dne 21. června 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 7 odstavec třetí zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku prvé stolice, odsuzujícího ho pro přečin § 7 odstavec třetí zákona o válečné lichvě, dovozuje, že při posouzení otázky, zda cena, pachatelem požadovaná, je zřejmé přemrštěnou, vycházeti jest s hlediska cen obvyklých, a vytýká nalézacímu soudu jednak z důvodu čís. 9 lit. a) § 281 tr. ř., že nesprávně použil zákona, shledav cenu, stěžovatelem požadovanou, zřejmě přemrštěnou pro výši zisku stěžovatelova, jednak z důvodu čís. 5 § 281 tr. ř., že výrok nalézacího soudu je nejasný, neúplný a v rozporu s obsahem soudních výpovědí v otázce, zda cena, stěžovatelem požadovaná, odpovídá cenám obvyklým. Stížnost je v obou směrech bezdůvodná. Zákon o válečné lichvě chrání zájmy spotřebitelstva zejména také v tom směru, by se mu dostávalo předmětů potřeby za ceny co nejlevnější; připouští sice za účelem zajištění hospodářské existence výrobců a oprávněných obchodníků, by vůči spotřebitelstvu uplatňovali ceny, vyšší cen mírových pro vzestup nákladů výrobních, dopravních, režijních a jinakých, požaduje však, aby výrobci a obchodníci spokojili se se ziskem přiměřeným. Tržní, obecné, obvyklé ceny nemusí býti a namnoze nebývají výrazem těchto činitelů, zákonem respektovaných, nýbrž mohou býti a bývají namnoze výsledkem snahy výrobců a obchodníků, využívati mimořádných poměrů poválečných — zejména nedostatečnosti výroby a dovozu a tím nastavšího ochabnutí, ne-li nedostatku soutěže, jež za pravidelných poměrů brání ziskům přemrštěným, dále obavy spotřebitelstva před nedostatečným zásobováním, sesílené tím poptávky spotřebitelů a meziobchodníků a povolnosti jich k vyšším i přemrštěným cenám — k docílení co největšího, byť nadměrného zisku osobního. Poměr ceny, v tom kterém případě požadované, k cenám tržním, obecným, obvyklým není proto spravedlivým a spolehlivým poznatkem přemrštenosti nebo přiměřenosti ceny zejména v době klesání nákladů výrobních, kteréžto klesání teprve po nějaké přechodní době, totiž až nejnaléhavější potřeba spotřebitelstva a meziobchod jsou uspokojeny a kryty, dochází výrazu též v cenách tržních, obecných, obvyklých. Otázku, zda cena, pachatelem požadovaná, je přiměřena či zřejmě přemrštěna, dlužno proto naopak při správném výkladu zákona řešiti s hlediska výrobních nákladů, zvýšených dopravními a režijními náklady a mírným ziskem oprávněného obchodu, pokud se týče s hlediska svéstojných nákladů pachatelových. Od této zásady bylo by možno odchýliti se nanejvýše v oněch máta případech, při kterých osoba, od níž pachatel zboží nabyl, z příčin osobních, pouze poměru mezi pachatelem a jeho dodatelem se dotýkajících neuplatnila vůči pachateli pravé, výrobními a ostatními náklady odůvodněné ceny (na př. když mu věc darovala nebo když mu ji prodala pod pravou cenou ze zvláštní přízně, na vyrovnání ztrát, utrpěných pachatelem při obchodech předchozích, pro schátralý, zkázou hrozící stav věci nebo pro naléhavou nutnost prodeje při nedostatku jiných koupěchtivých); tyto vzácné, ojedinělé výjimky lze ponechati stranou, ježto nemohou míti vlivu na tvoření se ceny dotyčného předmětu potřeby. Jinak však každý případ prodeje v souvislosti s ostatními prodeji účinkuje na běžnou, obvyklou cenu tohoto předmětu a dotýká se proto veřejného zájmu, jsa, prodá-li se bezvýjimečně za cenu, dosud obvyklou, na závadu kýženému spotřebitelstvem odbourání cen při klesání nákladů výrobních. Nelze proto překupníkovi přiznati právo, by za předmět, získaný za cenu, nižší dosavád obvyklých cen nákupních, požadoval cenu obvyklou, odůvodněnou jen při vyšších cenách nákupních, a by takto domáhal se a docílil osobního zisku neobvyklého, nadměrného, přemrštěného. Zmíněných výjimečných okolností tu nebylo. Nelze proto spatřovati právní omyl v tom, že rozsudek vychází s hlediska nabývacích nákladů stěžovatelových a shledává cenu 12000 K, kterou stěžovatel požadoval, pokud se týče 11600 K, kterou si dal poskytnouti, zřejmě přemrštěnou proto, že po srážce nákupní ceny 9500 K a za režii, krmivo a daně dalších asi 300 K zbývá zisk 2200 K, pokud se týče 1300 K, kdežto slušný přiměřený zisk činil by pouhých 300 až 400 K. Ježto výše obvyklých cen, jak dovoženo, je bez významu pro posouzení ceny, stěžovatelem požadované, co do její zřejmé přemrštenosti, nedotýkají se výtky stížnosti s hlediska čís. 5 § 281 tr. ř. uplatňované, skutečností rozhodujících a nezakládají proto dovolávaného zmatku.

Citace:

č. 815. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 232-233.