NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 4498.

Možnost žaloby o plnění zpravidla vylučuje žalobu určovací. Nedovolenou jest však určovací žaloba jen tehdy, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž zbytečnému rozmnožování nebo zdražování sporů.
(Rozh. ze dne 29. prosince 1924, Rv I 1795/24.)
Žalobě, by bylo zjištěno, že soudně nařízená obstávka není ospravedlněna a bylo nařízeno zrušení obstávky, procesní soud prvé stolice vyhověl. Odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného potud, že vypustil z rozsudečného výroku větu »nařizuje se zrušení obstávky« a změnil tento rozsudečný výrok v tom směru, že zamítl žalobní žádost, by bylo zjištěno, že se nařizuje zrušení obstávky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného mimo jiné z těchto
důvodů:
Neprávem vytýká dovolání, že byla určovací žaloba proti předpisu §u 228 c. ř. s. uznána přípustnou. Žalobce nenapadá ve sporu postup žalovaného, že totiž spornou částku složil na soudě. Jeho žaloba čelí jen proti »obstávce« složené částky. Že by toto poznačení žalobního předmětu nebylo dosti jasné, nelze právem tvrditi, neboť ze žaloby plyne jasně, že napadá poznámku, usnesením okresního soudu ze dne 21. řina, pokud se týče 24. října 1920 povolenou, podle které složená částka nesmí býti vydána, pokud žalobce neprokáže zaplacení všech dluhů podniku a zaplacení aneb zajištění dávky z majetku. Zájem žalobcův na zrušení této obstávky je na bíledni, neboť zrušením obstávky se částka pro něho na soudě složená teprve uvolní a stane se teprve skutečnou součástkou jeho jmění, jímž může podle libosti vládnouti. Teprve po té bude žalobce s to plniti závazky, které na sebe převzal postupem ujednaným s hospodářskou bankou, a teprve zrušením obstávky mohou osoby, které na složenou částku vedly exekuci, dojiti z ní uspokojení. Dovoláni nemá pravdu ani v tom, že znění žaloby směřuje k určení pouhé skutečnosti a nikoli k určení práva aneb právního poměru. Z toho, co právě bylo dolíčeno, vyplývá jasně pravý opak, že se totiž žaloba domáhá určení, že žalovaný není oprávněn klásti podmínky, za kterých si žalobce smí nebo nesmí složenou částku vybrati. Rovněž nesprávným jest názor dovolatelův, že určovací žaloba v tomto případě není přípustnou, protože bylo lze žalovati o plnění, a sice na odsouzení žalovaného, by souhlasil s vydáním složené částky žalobci. Je sice pravda, že možnost žaloby o plnění zpravidla vylučuje žalobu určovací, ale nelze tak tvrditi zcela všeobecně. Nedovolenou bude při možnosti žaloby o plnění určovací žaloba jen, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž by jen sloužila zbytečnému rozmnožování nebo zdražování sporů. Kde se jí však zjednává pevný právní základ pro právní vztahy stran a předejde se jí žalobě o plnění, bude určovací žaloba přípustnou přes to, že je možnou i žaloba o plnění. O takový případ tu jde. Není podstatného rozdílu, zda bylo žalováno, jak žádá dovolatel, že totiž žalovaný je povinen souhlasiti s vydáním na soudě složené částky, či zda je žalováno, jak žaloval žalobce, o zjištění, že její obstávka není po právu. V obou případech bude žalobce při kladném výsledku sporu oprávněn, poukazuje k právoplatnému rozsudku (srov. § 367 ex. ř.) ihned žádati o vydáni složené částky. Bude tudíž určovací žalobou dosaženo téhož cíle, kterého by dosáhla žaloba o plnění.

Citace:

č. 4498. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 818-819.