NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 5712.

Odsouzením pro některý zločin podle zákona čís. 269/1919 Sb. z. a n. je s hlediska poslední věty druhého odstavce § 1 zmíněného zákona jakékoliv odsouzení pro zločinnou činnost, naznačenou v tomto zákoně, tedy i takové odsouzení cizozemským soudem.
K pojmu »mála padělků menší ceny« podle třetího odstavce § 1 zákona čís. 269/1919 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 12. října 1936, Zm I 708/36.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním Učení zamítl zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského jako porotního soudu v Plzni ze dne 15. května 1936, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem; podle § 1 zákona č. 269/1919 Sb. z. a n.
Z důvodů:
Další výtka stěžovatelova, činěná jako zmatek č. 6 § 344 tr. ř., směřuje proti oné části otázky a rozsudku, kde se uvádí, že stěžovatel byl již odsouzen pro paděláni peněz a trest si odpykal.
Neobstojí názor stížnosti, že kvalifikace podle poslední věty odstavce druhého § 1 zákona č. 269/1919 Sb. z. a n., že totiž obžalovaný »byl již odsouzen pro některý zločin podle tohoto zákona a trest odpykal«, v tomto případě nepřichází v úvahu, poněvadž obžalovaný vůbec nikdy nebyl podle zákona č. 269/1919 Sb. z. a n. trestán a byl pouze odsouzen v Německu podle zákona tam platného pro zločin pokusu penězokazectví.
Předpis odstavce druhého § 1 zák. č. 269/1919 Sb. z. a n. nemá na mysli pouze odsouzení tuzemskými rozsudky, nýbrž odsouzením v § 1 citovaného zákona je míněno jakékoliv odsouzení pro zločinnou činnost v zákoně ze dne 22. května 1919, č. 269 Sb. z. a n., blíže naznačenou, tedy i odsouzení takové cizozemskými rozsudkem. To vyplývá již z celé intence zákona z 22. května 1919, č. 269 Sb. z. a n., jenž chrání i cizozemské papíry a peníze, jak vysvítá z § 12, odst. 3, podle něhož cizozemské papíry i peníze se rovnají tuzemským, a z mezinárodní úmluvy o potírání penězokazectví č. 15/1932 Sb. z. a n., kdež v čl. 6 stanoveno, že státy, které připouštějí zásadu mezinárodní zpětnosti, uznávají odsouzení v cizině pro některý z činů uvedených v čl. 3 za podmínek předepsaných jejich zákony za podklad takové zpětnosti. Že by si nebyl tento trest stěžovatel odpykal, se netvrdí.
Zmateční stížnosti obžalovaných J. H. a A. W. dovolávají se zmatku č. 11, správně č. 12 § 344 tr. ř.
Na zmateční stížnosti, uplatňující tento zmatek, jest, aby vycházejíc ze skutkového stavu výrokem porotců zjištěného, dokazovala porušení zákona při výměře trestu, pokud jde o první případ, uvedený v č. 12 § 344 tr. ř. Tak stížnosti nepostupují, nýbrž brojí svými vývody jen způsobem nepřípustným proti záporné odpovědi porotců na dodatkovou otázku, »omezilo-li se padělání mincí na málo padělků menší ceny«, dovozujíce, že »na tuto dodatkovou otázku mělo býti porotou odpověděno záporně a že proto porotní soud nesprávně podřadil čin pod zákon, správněji, že porotní soud měl vyměřiti trest podle nižší sazby § 1, odstavce 3 zákona č. 269/1919«.
Stížnosti jsou v tomto směru zcela pochybené již z toho důvodu, že počet padělaných mincí není v otázce vůbec uveden. Pokládala-li obhajoba zjištění této okolnosti za důležité pro správné vyměření trestu, měla se postarati, aby počet mincí byl uveden, v příslušných otázkách, po případě mohli si obžalovaní kontrolní otázkou (§ 323 tr. ř.) zjednati nápravu. Ostatně třeba připomenouti, že počet nalezených padělků tak, )ak je uveden ve zmatečních stížnostech, tutíž 5 kusů padělaných Kč 20, dva úlomky pětimarkových mincí, jedna padělaná pětimarka a dalších 268 pětimarek, pří správném výkladu zákona neodpovídá za žádných okolností zákonnému pojmu »málo padělků menší ceny«.

Citace:

čís. 5712. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 439-441.