Čís. 4432.

Zmeškal-li zákonný zástupce nesvéprávné strany rok k ústnímu jednání, jest vynésti k návrhu druhé strany rozsudek pro zmeškání.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1924, R I 958/24).
V řízení o uznání otcovství a placení výživného nedostavil se k prvému roku poručník žalujícího děcka. Návrh žalovaného, by vynesen byl rozsudek pro zmeškání, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud zrušil napadené usneseni a uložil prvému soudu, by o věci dále po zákonu jednal. Důvody: Vývodům stížnosti nelze upříti oprávnění. Je-li žalující dítě zastoupeno poručníkem, vztahují se na ně podle §u 5 c. ř. s. všechna ustanovení o stranách. Bylo-li tedy poručníkovi doručeno 22. srpna 1924 obeslání k roku na 5. září 1924 a poručník se přes to nedostavil, jest podle citovaného předpisu vydání rozsudku pro zmeškáni podle §u 396 c. ř. s. na místě (judikát čís. 233), neboť v řízení sporném jest jednání a opomenutí zástupce pokládati za jednání a opomenutí zastoupeného. Pro odepření rozsudku pro zmeškání, které se může státi jen z příčin §u 400 čís. 1) až 3) c. ř. s., nebylo důvodu, a soudu nalézacímu na rozdíl od soudu poručenského nepřísluší, by zastupoval zájmy jedné strany, třeba by to byl chráněnec (§§ 21 a 233 obč. zák. a § 2 nesp. říz.), kterýžto postup by odporoval stěžejním zásadám procesního práva. Bylo proto stížnosti vyhověti a bude věcí procesního soudu, by rozsudek vydal. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud právem zrušil usnesení prvé stolice a správně odůvodnil své rozhodnutí. Poručník žalujícího dítěte zmeškal rok k ústnímu jednání u procesního soudu. Toto zmeškání platí za zmeškání strany jím zastoupené, protože ustanovení zákona o stranách se vztahují také k jejich zákonným zástupcům (§ 5 c. ř. s.) a zákon neustanovuje výjimky pro následky zmeškání procesně nezpůsobilých stran (§§ 396, 442 c. ř. s.). Ta okolnost, že snad poručník nebyl poučen při podávání žaloby o právu žádati o zřízení zástupce chudých, nebo že byl nesprávně poučen o tom, musí-li se k jednání dostaviti, nemění ničeho na tomto stavu. Procesní soud neměl tedy důvodu (§ 402 c. ř. s.), by odmítl návrh na vynesení rozsudku pro zmeškání. Ostatek se odkazuje stěžovatel na důvody plenárního rozhodnutí býv. nejvyššího soudu ze dne 22. června 1915, č. pres. 179, judikát č. 233, úřední sbírka 1656 a Právník 966/15, na něž již rekursní soud stručně poukázal.

Citace:

č. 4432. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 721-722.