Čís. 1693.

Byla-li za platnosti zákona ze dne 21. června 1921, čís. 252 sb. z. a n., podána žádost za rozloučení manželství pro manželovu nezvěstnost, když byl již manžel prohlášen za mrtva, jest o této žádosti znovu zavésti řízení.
(Rozh. ze dne 30. května 1922, R I 639/22.)
Když byl nezvěstný manžel usnesením ze dne 25. února 1922 prohlášen za mrtva, žádala manželka, by manželství bylo prohlášeno za rozvázané. Soud prvé stolice zavedl ve smyslu čl. V. zákona ze dne 21. června 1921, čís. 252 sb. z. a n., řízení a, ustanoviv opatrovníka, určil novou šestiměsíční vyzývací lhůtu. Rekursní soud usnesení potvrdil. Důvody: Napadené usnesení vyhovuje § 9 odstavec čtvrtý zákona ze dne 16. února 1883, čís. 20 ř. zák., podle kterého bylo v tomto případě zákonné řízení znova provésti. Toto ustanovení zákonem ze dne 30. června 1921, čís. 252 sb. z. a n., nebylo zrušeno, nýbrž zachováno, což je zřejmo z článku 3 bod. 4 lit. h) pak d) a násl. Neboť tím byl změněn zák. čl. I : 1911, platící pro Slovensko, z toho důvodu, aby se shodovaly podmínky prohlášení za mrtva a s tím spojené rozvázání manželství na Slovensku s právem zde platným. Tomu nasvědčuje dále též předpis čl. 5 (3) zákona z 30. června 1921, čís. 252 sb. z. a n.. aby v tom případě byl nezvěstnému vždy zřízen opatrovník, což by jinak nemělo účelu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, neshledav podmínek § 16 nesp. říz.

Citace:

č. 1693. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 528-529.