Čís. 15652.


Ručení pořadatele slavnosti za poranění způsobené třetím osobám nedospělým účastníkem slavnosti rozbitou žárovkou.

(Rozh. ze dne 2. prosince 1936, Rv I 2675/34.) Žalobkyně přednesla, že byla poraněna na slavnosti pořádané tělocvičnou jednotou S. střepinou skla ze žárovky, již po ní hodil šestiletý účastník slavnosti František B. Zranění to způsobilo jí ztrátu oka. Střepiny skla byly podle jejího tvrzení ze žárovek, jichž bylo použito za terč ve střelnici. Činíc za tento úraz odpovědnými pořadatele slavnosti, domáhá se na nich náhrady způsobené jí škody. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Poněvadž podle zjištění se stalo zranění žalobkyně tím způsobem, že šestiletý František B. zdvihl se smetiště střepinu skla a hodil jí, při čemž byla žalobkyně zasažena do oka, a poněvadž v těch místech též již od dřívějška ležely střepiny skla, nesouvisí poranění žalobkyně s provozováním žárovkové střelnice na dětské slavnosti tehdy pořádané, když žalobkyně nebyla poraněna při střílení a když střepiny skla byly tam také již od dřívějška. Příčina poranění žalobkynina nespočívá v tom, že byla provozována střelnice, nýbrž v tom, že na smetišti ležela střepina skla, že ji František B. zdvihl a jí hodil. Je proto bez významu, že ona slavnost nebyla ohlášena okresnímu úřadu a že v oznámení obecnímu úřadu nebylo uvedeno, že se na oné slavnosti bude provozovati žárovková střelnice, a nebylo třeba prováděti důkazy místním ohledáním, znalcem oboru zařizování střelnic a vojenskými předpisy o zařizování střelnic, ani dotazem na okresní úřad o tom, že žárovková střelnice jest zařízením nebezpečným a pro dětskou slavnost se nehodícím, že jest v podstatě totožná se zařízením vojenské zápalkové střelnice a že nebyla učiněna náležitá opatření bezpečnostní, jichž provozování takové střelnice vyžadovalo. Rovněž by bylo zbytečné prováděti důkaz svědkem Josefem V. o tom, že i v dřívějších dobách toto zařízení střelnice ohrožovalo okolí a že nebyly uklizeny ústřelky žárovek. Jest jen uvažovati o tom, zda žalované stíhá odpovědnost za to, že v místech, kde se ona slavnost konala, byly vůbec na onom smetišti střepiny skla. Za to však nelze činiti odpovědnými pořadatele slavnosti, neboť na žádném výletě nebo zahradní slavnosti nelze zabrániti tomu, aby se neoctly na zemi střepiny skla, kameny, proutky nebo jiné předměty. Střepiny skla ležící na zemi nejsou samy o sobě věcmi nebezpečnými a je nemístné srovnávati je s třaskavinami používanými při vojenských střelnicích, ale v rukách šestiletého dítěte může se téměř každá věc státi nebezpečnou pro dítě samo nebo pro jeho okolí a musí proto takové dítě býti stále pod dozorem dospělých osob, kterým péče nad ním podle zákona přísluší, nebo kterým byl dozor ten od nich svěřen. Pořadatelé slavnosti se o šestileté dítě starati nemohou. Nelze přece žádati, aby za každým dítětem šel pořadatel slavnosti. Když pak na oné slavnosti byly po skončení střelby odpadky i střepy z vystřílených žárovek odstraněny na smetiště, kam se vždycky takové odpadky dávaly, bylo učiněno se strany pořadatelů oné slavnosti vše, čeho bezpečnost žádala, a nemohou býti činěni odpovědnými za to, že šestiletý František B. vlezl na ono smetiště, vzal tam kus rozbité žárovky a jím hodil tak, že byla při tom žalobkyně poraněna.
Citace:
Čís. 15652.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1151-1152.