Č. 7574.Dávky za veřejné úkony: * I udělení státního občanství dle úst. zák. č. 152/26 Sb. podléhá dávce za úřední úkony podle zák. č. 53/25.(Nález ze dne 23. listopadu 1928 č. 26914.)Věc: Desider, Dr. Desider a Markéta R. ve S. proti ministerstvu vnitra o dávku za úřední úkony.Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.Důvody: Nař. rozhodnutími udělilo min. vnitra Desideru R. a jeho dětem, Dru Desideru R. a Markétě R., podle úst. zák. č. 152/26 čsl. státní občanství a vyměřilo zároveň za udělení tohoto stát. občanství dávku v obnose 5000, 2000 a 200 Kč.O stížnostech do těchto rozhodnutí podaných uvážil nss toto:Na sporu jest jedině otázka, zda i v případech, když straně přísluší právní nárok na udělení čsl. státního občanství, jak tomu jest při splnění podmínek v úst. zák. č. 152/1926 uvedených, může býti předepsána dávka za úřední výkony ve smyslu zák. č. 53/25 ve znění zák. č. 253/26. Stížnosti popírají přípustnost a dovolávají se toho, že udělení čsl. stát. občanství dle zák. čís. 152/26 nespadá pod pojem »udělení oprávnění a poskytnutí výhod«, ježto tu jest právní nárok na jeho udělení a nutno je rozlišovati od udělení stát. občanství podle zák. čl. L:1879, jež § 2 odst. 2 zák. č. 53/25 má na mysli. Stížnostem nelze dáti za pravdu.Dle § 1 zák. č. 53/25 mohou státní úřady za úřední úkony ve věcech správních, pokud se staly podstatně v zájmu soukromém, jakož i za udělení oprávnění a poskytnutí výhod ve věcech správních vybírati vedle státních kolkových poplatků zvláštní dávky. Z tohoto znění § 1 plyne, že zákon stanoví tu dvě podmínky pro předepsání dávky (arg. slova »jakož i«) a sice, buď že jde o úřední úkon, pokud se stal podstatně v zájmu soukromém, aneb o udělení oprávnění a poskytnutí výhod. Je-li i jen jedna z těchto podmínek splněna, může státní úřad přikročiti k vybírání dávky. Okolnost, zda strana má na udělení oprávnění právní nárok, nemá vlivu na vznik zásadní povinnosti k zaplacení dávky, nýbrž projevuje svůj účinek pouze ve výši dávky, jak jest normována v § 2, kde 1. odst. obsahuje všeobecné směrnice, 2. odst. pak stanoví nejzazší hranici výše dávky s ohledem na to, měla-li strana na dotyčné oprávnění nárok neb jednalo-li se o zcela volnou úvahu úřadu.Předpokladem pro vyměření dávky dle cit. zák. jest tudíž, že jde o úřední úkon ve věcech správních, a vzniká dávková povinnost již tehdy, jde-li o udělení oprávnění neb poskytnutí výhod vůbec. Pro vznik této povinnosti jest proto dle zcela všeobecného znění zák. nerozhodno, má-li strana na udělení nějakého oprávnění právní nárok. Okolnost tato by — jak uvedeno — přicházela v úvahu teprve při stanovení výše dávky.V daném případě je nesporno, že dávka za udělení stát. občanství byla vyměřena v částce 5000 Kč, 2000 Kč a 200 Kč, nepřesahuje tudíž hranici v odst. 2 § 2 cit. zák. (5000 Kč) stanovenou; za tohoto stavu jest však dle toho, co bylo řečeno, lhostejno, měly-li strany na udělení stát. občanství nárok či ne.Kvůli úplnosti budiž ještě dodáno, že zák. č. 53/25, mluvě v § 2 o udělení stát. občanství a stanově dávku v nejvyšším obnose 5000 Kč, měl ovšem na mysli pouze udělení stát. občanství, na něž strana dle tehdy platného právního řádu neměla nároku, avšak i udělení stát. občanství dle zák. č. 152/26 jest udělením »oprávnění« a spadá zásadně dle všeobecného znění zák. č. 53/25 pod dávkovou povinnost. Že udělení stát. občanství dle zák. č. 152/26 nemělo býti vůbec z dávkové povinnosti vyloučeno, plyne jednak z okolnosti, že novela k zák. č. 53/25 ze 16. prosince 1926 č. 253 Sb. vydaná po zák. č. 152/26, podobného omezení neobsahuje, jednak i z toho, že sice k iniciativním návrhu poslance Dra Ivana Dérera bylo ještě v § 6 obsaženo ustanovení, že v případech udělení stát. občanství neplatí ustanovení zák. č. 53/25, tato výjimka však již do zprávy výboru ústavně-právního a rozpočtového (tisk č. 514) pojata nebyla a v zákoně taktéž nedošla výrazu.