NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4695.

Obchodní pomocníci (zákon ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák.).
Dbáti pečlivosti řádného obchodníka jest kupec povinen i ve smluvním poměru vůči svým zaměstnancům.
Není závady, by si zaměstnavatel na služné svého zaměstnance nezapočetl schodek, za který stihá zaměstnance zodpovědnost. Započetl-li v takovém případě nedbalým zjištěním schodku podstatně více, než schodek činí, zavdal zaměstnanci důvod k předčasnému rozvázání služebního poměru.
(Rozh. ze dne 17. února 1925, Rv II 721/24).
Žalobce byl prodavačem žalované firmy a, ježto žalovaná zadržela si provisi, na niž měl žalobce nárok, zrušil žalobce služební poměr a domáhal se zaplacení provise i služného za dobu výpovědní. Oba nižší soudy žalobu zamítly, zjistivše, že žalovaná zadržela si provisi proto, že v prodejně, svěřené žalobci, bylo zjištěno manko, na toto manko že byla žalovaná oprávněna žalobcovu provisi si zadržeti, že tedy zadržení provise žalovanou nebylo nepřístojné (§ 26 čís. 2 zákona o obch. pom.), že žalobce neměl z příčiny zadržení provise důvodu k předčasnému zrušení služebního poměru a žalovaná že není proto žalobci tím, co požaduje, povinna. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nelze sdíleti právní posouzení věci, jehož se věci dostalo nižšími soudy, najmě odvolacím soudem (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Není správným názor, že, shledáno-li v prodejně za žalobcova vedení manko, jest tím zadržení provise, t. j. žalobcova platu ospravedlněno, že není nepřístojné a že žalobcův nárok jest proto neopodstatněným. Pokud žalobce dovozuje, že zadržení provise bylo neoprávněno a proto též nepřístojným, protože k zadržení provise nebylo podmínek čl. 313 a násl. obch. zák. a §u 471 obč. zák. nelze mu přisvědčiti, neboť nejde o zadržení žalobcova platu, nýbrž o jeho započtení na škodu, která žalované schodkem v prodejně vznikla. Započísti tuto škodu na plat žalobcův nebylo závadným, jak rovněž mylně za to má žalobce s hlediska předpisů o obmezení exekuce na služební platy (zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n.), neboť nejde ani o exekuci ani o zastavení nebo postoupení platu, ani o úmluvu uvedeným zákonem za neplatnou prohlášenou. Započísti svou škodu na žalobcovu provisi žalovaná oprávněna byla, avšak není pochybnosti, že oprávnění toto příslušelo jí toliko co do částky, odpovídající skutečnému schodku (§ 1438 obč. zák.). Skutečné manko činilo však podle zjištění nižších soudů toliko 2406 Kč, žalovaná zadržela však celou provisi 3370 Kč 24 h, tedy o 964 Kč 24 h více. K zadržení (započtení) této částky žalovaná oprávněna nebyla. Započtení této částky bylo nejen neoprávněno, nýbrž nepřístojno.
Částka ta není nepatrnou a u žalobce zvlášť padala na váhu, kdyžtě z ní měl hraditi také režii (nájemné, náklady na udržování skladu atd.). Omlouvati se tím, že nevěděla, že manko činí toliko 2406 Kč, žalovaná nemůže. Nemůže zejména poukazovati na to, že schodek vypočten byl na 7001 Kč. Tak bylo ovšem manko původně vypočteno, ale výpočet ten nebyl správným. Opomenuto bylo započítati žalobci 17 párů bot v ceně 1683 Kč a chybná byla též, jak se ukázalo, položka »snížení cen«. Jak zjistil zaměstnanec žalované Josef Š., činil vlastně schodek 2806 Kč, správně podle znalců činí toliko 2406 Kč. Zjistiti pravý stav manka, jak bylo zavčas možno, bylo však povinností žalované jako pečlivého a obezřetného obchodníka (čl. 282 obch. zák.). Povinnost pečlivosti a obezřetnosti neukládá zákon obchodníku pouze jen pro venek, nýbrž zajisté i vůči jeho zaměstnancům. Povinnost tuto měla žalovaná v tomto případě tím více, že jednalo se o služební plat a o věc tak závažnou jako jest zadržení platu. Neznala-li žalovaná pravého stavu manka, nemůže se tím omlouvati a vzhledem k tomu, jakož i vzhledem k shora uvedeným okolnostem nutno uznati zadržení svrchu uvedené částky provise žalobcovy a setrvání na něm přes to, že žalobce vyplacení svého platu se domáhal, krom toho, že bylo neoprávněné, též za nepřístojné (§ 26 čís. 2 zák. o obch. pom.). Tím byl dán žalovanou žalobci podle právě uvedeného místa zákona důvod k předčasnému zrušení služebního poměru a žalovaná jest podle §u 29 zákona o obchodních pomocnících žalobci zodpovědná. Nižší soudy, neuznavše tak, jak bylo uvedeno, a zamítnuvše ze shora uvedeného důvodu žalobu, pochybily (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Ostatně důvod, pro který byla žaloba nižšími soudy zamítnuta, mohl býti důvodem toliko pro zamítnutí nároku na náhradu provise za výpovědní dobu, nikoli důvodem pro zamítnutí žaloby o zaplacení provise, pokud tato zjištěné manko převyšuje. Rozhodnoutí však o věci se ještě nedalo. Nižší soudy nezabývaly se totiž při svém stanovisku přiměřeností požadované náhrady 10458 Kč 24 h. Žalovaná ji popřela a vedla v tom směru důkazy.

Citace:

č. 4695. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 341-343.