Č. 4221.
Školství: I. Ochrany § 7, odst. II. zák. č. 226/1922 jsou účastný všechny třídy, ať definitivní nebo zatímní, ať zřízené před platností zák. č. 226/22 nebo za jeho platnosti, pokud jsou v době rozhodování úřadu ještě »zřízenými třídami. «— II. Zatímní třída na veřejné škole národní, zřízená do určitého termínu, přestává uplynutím termínu toho býti »třídou zřízenou ve smyslu § 7, odst II. zák. č. 226/22. — III. Odepřel-li úřad povoliti další trvání zatímní pobočky na veřejné škole národní zřízené na dobu potřeby v době, kdy potřeba ta ještě trvá, rovná se toto nepovolení třídy jejímu zrušení. — IV. »Další potřebu« zatímní třídy zřízené na dobu potřeby na veřejné škole národní jest posuzovati podle § 5 v souvislosti s §em 7, odst. II zák. č. 226 ex 1922.
(Nález ze dne 11. prosince 1924 č. 22059/24).
Prejudikatura: Boh. 4004 adm. a jiné.
Věc: Místní školní rada v N. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o další ponechání zatímních poboček na obecné škole.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dívčí škole obecná v N. měla pět definitivních tříd postupných a dvě definitivní pobočky, povolené svého času na dobu potřeby.
Rozhodnutím z 27. prosince 1922 nepovolila zšr, aby na zmíněné škole byly dále ponechány dvě zatímní pobočky zřízené na čas potřeby, při čemž přihlížela k tomu, že počet žactva v jednotlivých třídách činí v první třídě 32, v druhé 63, ve třetí 75, ve čtvrté 115 a v páté třídě 83 dětí a že tedy podle ustanovení § 5, odst. 2 zák. ze 13. července 1922 č. 226 Sb. další trvání (znovuzřízení) těchto poboček není odůvodněno. Dále vysloveno, že ustanovení 2. odst. § 7 zák. č. 226/22 v tomto případě použíti nelze, poněvadž se nevztahuje na zatímní třídy zřízené před platností tohoto zák., a že zsv z týchž důvodů s ponecháním uvedených poboček nesouhlasí. Zároveň nařízeno, aby tyto pobočky byly neprodleně uzavřeny a vysloveno, že jmenovaná škola bude míti nadále pět definitivních tříd postupných a dvě definitivní třídy pobočné.
Rekurs míst. škol. rady byl nař. rozhodnutím zamítnut z těchto důvodu:
»Obecná škola dívčí v N. má při frekvenci 371 dívek pět definitivních tříd postupných, z nichž dvě mají více než 80 dívek. Poněvadž jsou na škole též dvě definitivní pobočky, jest úhrnným počtem tříd potřebám školy ve smyslu § 5 zák. č. 226/1922 v plné míře vyhověno a není potřeba dalších poboček odůvodněna. Odstavce druhého § 7 cit. zák. nelze tu užíti, poněvadž neběží o zrušení tříd již zřízených, ale o povolení tříd nových, pro něž je směrodatným/ pouze § 5 onoho zák. Zatímní dvě pobočky, o které je spor, byly totiž zšr-ou se souhlasem zv-u povoleny s výslovným obmezením na dobu potřeby a zanikly proto samy sebou, jakmile potřeba jejich přestala, tedy jakmile zápisem na školní rok 1922/23 bylo zjištěno, že pouze dvě třídy zmíněné školy mají více než 80 dětí.«
Stížnost shledal nss důvodnou.
Žal. úřad opřel svoje zamítavé vyřízení rekursu st-lčina v podstatě o dva důvody, jednak že počtem 5 definitivních tříd postupných a 2 definitivních poboček je plně vyhověno předpisu § 5 zák. č. 226/1922, jednak že § 7, odst. II. uvedeného zák. v daném případě použíti nelze.
Bylo tudíž zkoumati, zda tyto důvody jsou po zákonu.
Pokud jde o důvod uvedený na místě prvém, shledal nss, že tomu tak jest. Podle § 5, odst. I. druhé věty zák. č. 226/1922 ustanoven jest na školní roky 1922/23 až 1926/27 největší počet dětí v jedné třídě na 80; dále nařizuje 2. odst. téhož §, že přestoupí-li počet dětí v některé třídě největší číslo v odst. 1. uvedené — tedy nyní 80 — a nedá-li se přeplnění třídy odpomoci přípustnými změnami v zařadění dítek zříditi jest další třídu a to zatímní.
Při shora uvedeném počtu dětí připadajícím na jednotlivé třídy postupné, jehož správnost stížnost v odpor nebéře, jest uvedeným předpisům § 5 zák. č. 226/22 vyhověno tím, když vedle pěti definitivních tříd postupných zůstanou na škole ještě dvě definitivní pobočky.
Pokud však jde o důvod druhý jest uvésti toto:
Podle § 7, odst. 2. zák. č. 226/1922 nesmí se ustanovení § 5, odst. 1 a 2 užívati k tomu,, aby se rušily nebo spojovaly třídy již zřízené, jakmile by pro zrušení nebo spojení jich stoupl počet dětí v některé třídě nad 60.
Zákon mluví tu povšechně o třídách již zřízených, nerozeznávaje nikterak, zda jde o třídy zřízené před účinností zákona č. 226/1922 nebo za jeho účinnosti.
Že by ochrany podle § 7-II. odst. po případě byly účastný jen třídy, zřízené již za účinnosti tohoto zák., nelze již proto míti za to, poněvadž většina tříd, zejména definitivních byla ovšem zřízena před účinností zákona, poněvadž zákon počítá patrně s organisací škol, jaká v tu kterou dobu tu jest, a poněvadž by proto výklad takový, činil předpis § 7, II. odst. takřka bezvýznamným.
§ 7, odst. 2. poukazuje výslovně nejen na předpisy § 5, odst. 1., nýbrž též na předpisy § 5, odst. 2.; tento odst. však, pojednávaje o zřizování tříd nových, mluví jak o třídách zatímních tak definitivních; tím tedy zákon činí zřejmě ochrany § 7, odst. II. účastnými i třídy zatímní, zřízené z a platnosti tohoto zák. Poněvadž pak, jak již uvedeno, zákon tu nerozeznává třídy zřízené před platností zákona a třídy zřízené za jeho platnosti, nutno míti za to, že i zatímní třídy před platností zák. č. 226/22 zřízené jsou účastný ochrany dle § 7, odst. II., ovšem ve všech případech jen tehdy, je-li dotčená třída v době rozhodné třídou »zřízenou«.
Za »zřízené« nebylo by ovšem lze pokládati zatímní třídy tehdy, kdyby byly výslovně zřízeny na určitou dobu, a jestliže doba ta již uplynula, poněvadž naopak zřízení takovýchto tříd, pokud se týče povahy jejich jako zřízených přestane uplynutím oné doby.
V daném případě byly však zatímní třídy, o které tu jde, zřízeny (výnosem zšr-y ze 4. září 1906) na dobu potřeby, byly tedy potud třídami zřízenými, dokud potřeba jich trvala.
Podmínky této potřeby nutno posuzovati podle právních předpisů té které doby platných. Žal. úřad v nař. rozhodnutí v tomto směru vyslovuje, že potřeba tříd těch přestala, jakmile zápisem na školní rok 1922/23 bylo zjištěno, že pouze dvě třídy na zmíněné škole mají více než 80 dětí. Žal. úřad posuzuje tedy otázku, zda tříd těch je potřebí, výhradně jen podle hledisek § 5 zák.
Po názoru nss-u není toto stanovisko správné.,
Jest ovšem pravda, že potřebu zřizovati nové třídy na škole obecné jest posuzovati podle § 5 zák.; nelze však přehlédnouti, že podle § 7-II. odst. téhož zák. nelze právě měřítka § 5 použíti na rušení tříd zřízených. Z tohoto předpisu naopak se podává, že počet 80 děti jest sice měřítkem potřeby třídy v případě nového zřízení třídy, že však naopak v případě rušení třídy již zřízené tímto měřítkem je počet nižší (60 dětí).
Z úvah těch jde, že potřebu dalšího trvání třídy, třeba zatímní, avšak zřízené na dobu potřeby, jest posuzovati podle § 5 v souvislosti s § 7 a že potřeba ta jest dána, jakmile by zánikem ,(zatímní) třídy takové stoupl počet dětí v některé ze zbylých tříd nad 60.
Poněvadž pak nepovolení na dobu další zatímní třídy — zřízené na dobu potřeby — v době, kdy tato potřeba tu ještě je, se rovná zrušení této třídy, možno i další povolení takovéto třídy odepříti jen za podmínek § 7-II. odst. zák. č. 226/22.
Podle uvedených úvah je zřejmo, že žal. úřad, vysloviv, že v daném případě jest směrodatným toliko § 5 zák. č. 226/22, dostal se do rozporu se zákonem, a že naopak další nepovolení t. j. za daných poměrů zrušeni oněch dvou zatímních poboček by bylo po zákonu možné jenom tehdy, kdyby nemělo za následek stoupnutí počtu žákyň v některé ze zbylých tříd nad 60.
Otázku, zda takovýto důsledek nastane nebo nenastane, nutno pak ve smyslu právního názoru vysloveného nss-em již v několika nálezech, jako zejména v nál. Boh. 4004 adm., posuzovati podle konkrétních poměrů v každé jednotlivé třídě a podle počtu dětí, který na jednotlivé třídy připadne při rozdělení žactva podle roků škol. a podle stupňů věkových a postupových dle předpisů učebné osnovy.
Bylo tedy povinností úřadů, aby i v daném případě, dříve než další trvání oněch poboček nepovolily, zkoumaly, zda při zbývajících sedmi třídách bude podle předpisů učebné osnovy možné takové rozděleni žactva, aby v žádné z těchto 7 tříd počet žákyň nebyl vyšší než 60.
Tohoto úkolu se úřad nepodjal, a to v důsledku svého nesprávného právního názoru, že předpisu § 7, odst. II. v daném případě vůbec dbáti netřeba, pročež bylo soudu postupovati podle § 7 zák. o ss.