NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4081.

Spolkové právo: I. Pouhé překročení statutárního oboru působnosti samo o sobě — pokud jím nebyl porušen trestní zákon nebo veřejný pokoj a řád — není dostatečným důvodem pro rozpuštění spolku. — II. Může býti důvodem rozpuštění spolku nepolitického, jestliže učiní usnesení rázu politického.
(Nález ze dne 4. listopadu 1924 č. 16970.)
Bohuslav, Nálezy správní VI. 126 Prejudikatura: Boh. 3803 adm.
Věc: Ústřední svaz obuvníků v čsl. republice v Praze (adv. Dr. Ed. Kalabis z Prahy) proti ministerstvu vnitra (odb. rada Dr. Václ. Dusil) o rozpuštění spolku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím žal. úřad opíraje se o § 113 ústavní listiny úředně rozpustil stěžující si spolek, jehož stanovy byly vzaty na vědomí výnosem téhož úřadu z 26. července 1920, z důvodu, že spolek, který podle svých stanov je spolkem nepolitickým, usnesl se na mimořádném sjezdu, konaném dne 16. a 17. dubna 1922, na resoluci, vyzývající odborové organisace, aby nastoupily taktiku hromadné revoluční akce, která by zabránila neoprávněnému snižování mezd a při tom měla na zřeteli splniti konečný cíl, a sice svrhnouti nadvládu kapitalismu a odstraniti systém námezdního otroctví a vyzývající Odborové sdružení čsl., aby používalo method, jež hlásá Rudá odborová internacionála. Tímto usnesením rozhodl se spolek k činnosti politického rázu a překročil tak meze činnosti, vyznačené spolkovými stanovami.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto: — —
Stížnost vytýká především, že ustanovení § 24 spol. zák. z r. 1867, které dopouštělo rozpustiti spolek také pro prosté překročení statutárního oboru působnosti, bylo změněno § 113 ústavní listiny, jenž dovoluje rozpustiti spolek toliko z důvodů v něm taxativně uvedených, t. j. když jeho činností byl porušen trestní zákon nebo veřejný pokoj a řád. Tento názor jest zajisté správný. Ustanovuje-li § 113 ústavní listiny, že spolek může býti rozpuštěn jen, když jeho činností byl porušen trestní zákon nebo veřejný pokoj a řád, nelze zajisté vzhledem k zásadě lex posteripr derogat priori, nad to ještě výslovně zdůrazněné v čl. IX. uvoz. zák. k ústavní listině, usuzovati jinak, nežli že předpisy spolk. zák. z r. 1867, pokud dopouštěly rozpuštění spolků také z důvodů jiných, jež nelze subsumovati pod znění — ovšem velmi široké — § 113 úst. listiny, byly ustanovením posléze citovaným zrušeny, a že tedy pouhé a každé překročení statutárního oboru působnosti o sobě ještě neposkytuje dostatečného důvodu pro rozpuštění spolku.
Avšak žal. úřad praví ve svém nař. výnose výslovně, že rozpouštěje spolek opírá se o § 113 ústavní listiny. Tím determinuje blíže jednání spolku, v němž shledal překročení statutární působnosti jeho, jako jednání spadající pod tento ústavní předpis a projevuje, že nikoli překročení statutární působnosti spolkové o sobě pokládá za důvod provedeného rozpuštění, nýbrž okolnost, že pozastavený akt spolku kvalifikuje se jako činnost spadající pod § 113 ústavní listiny. Poněvadž pak naříkaný výnos neuvádí žádný předpis zákona trestního, který přijetím pozastavené resoluce pokládá za porušený, patrno a dalším odůvodněním výnosu dotvrzeno, že žal. úřad, — kvalifikuje pozastavenou resoluci jako akt obsahu a rázu politického, — shledává ve faktu, že spolek, dle svých stanov nepolitický, počíná vyvíjeti činnost politickou, porušení veřejného řádu, jaké má na mysli § 113 ústavní listiny.
Dlužno tedy zkoumati, zda je tu dán důvod pro applikaci této ústavní normy.
Co rozuměti veřejným řádem ve smyslu § 113 ústavní listiny, vyloženo již ve zdejším nál. Boh. 3803 adm. v ten rozum, že jest to jednak souhrn právních norem ethických a společenských, jichž zachování podle dočasně panujících obecných názorů je podmínkou klidného a spořádaného společenského soužití, jednak stav společnosti oněm normám odpovídající.
Vysloveno tam také, že i nezachování stanov spolkových jest porušením veřejného řádu, dotýká-li se poměrů spolku na venek, zejména také je-li způsobilé stěžovati kontrolu činnosti spolkové se strany spolkového úřadu.
Žal. úřad v daném případě shledal takto kvalifikované překročení stanov v tom, že spolek, který podle svých stanov jest spolkem nepolitickým, přijal resoluci, která svým rázem a obsahem je aktem politickým a tím se dal na dráhu činnosti politické.
Stěžující si spolek nepopírá, že je spolkem nepolitickým, namítá však, že resoluce nemá ráz politický a nevybočuje z mezí stanov spolku.
V tom směru bylo uvážiti:
§ 2 stanov vymezuje jako účel Svazu »chrániti a podporovati sociální (duševní) a hmotné zájmy obuvníků, šířiti a síliti vědomí společných zájmů mezi příslušníky odboru«. Účelu toho má býti dosahováno pořádáním schůzí rázu nepolitického, konáním přednášek a rozprav nepolitických, podporováním institucí nepolitických, a ostatními prostředky v § 2 dále uvedenými, jež vesměs sledují účely vzdělávací, odborové, hospodářské, podpůrné s vyloučením všeliké činnosti politické.
Inkriminovaná resoluce vyzývá odborové organisace, aby nastoupily taktiku hromadné revoluční akce, která by zabránila neoprávněnému snižování mezd a při tom měla na zřeteli splniti konečný cíl, t. j. svrhnouti nadvládu kapitalismu a odstraniti systém námezdního otroctví, a vyzývá dále Odborová sdružení čsl., aby používala method, jež hlásá Rudá odborová internationála. Vyzývá tedy ona resoluce docela nedvojsmyslně a jasně k akci, jež přímo, s obejitím ústavních činitelů k tomu oprávněných, má dokonce násilným způsobem změniti platný právní, společenský a hospodářský řád našeho státu. Nejde jí toliko o to, aby sociální a hospodářské zájmy členů hájila a uplatňovala v mezích právního řádu a aby legálními prostředky dosáhla reforem ve smyslu svých intencí, nýbrž chce účelů těch dosáhnouti násilným zvrácením mocenských poměrů ústavou státu právně ustálených. Tím opouští však pole činnosti pouze odborářské, hospodářské a kulturní, jak je vymezena v § 2 stanov, a přechází na pole politiky; neboť nemůže býti pochybnosti, že činnost směřující přímo ku přeměně mocenských poměrů právním řádem ustálených, i když konečným cílem jejím jest úprava poměrů hospodářských, nabývá — volíc tuto cestu — rázu činnosti eminentně politické.
Spolkový zák. rozeznává spolky politické, t. j spolky, které podle svých stanov jsou oprávněny vyvíjeti činnost politickou, a spolky nepolitické, dává pro spolky politické v §§ 29 a násl. z části odchylné předpisy a podrobuje je intensivnější kontrole spolkového úřadu. Jestliže spolek konstituovaný jako spolek nepolitický rozšiřuje v rozporu se svými stanovami činnost svou na pole politické, aniž předem provedl legálně změnu stanov, maří tím intenci, jež ona specielní ustanovení spolk. zák. sledují, a znemožňuje úřadu kontrolu své činnosti, spolk. zákonem nařízenou. Již v tom leží však porušení veřejného řádu, jak
126* shora byl determinován, které opravňuje úřad k zakročení podle § 113 ústavní listiny, a není třeba — jak stížnost míní — aby následkem oné resoluce nastalo ještě vedle toho nějaké další porušení veřejného řádu. A konečně je pro otázku legality nař. výnosu také irelevantní, že úřad nezakročil proti spolku rozpuštěním ihned po přijetí zmíněné resoluce, kdyžtě oprávnění jeho, spolek rozpustiti, ani ústavní listinou ani jiným předpisem není nijak časově omezeno.
Z uvedených důvodů bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 4081. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 725-728.