NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 4863.

Přerušení valutových sporů s Maďarskem (nařízení ze dne 27. července 1924, čís. 224 sb. z. a n.). Rozhodnutí o tom, kdy vznikla sporná pohledávka proti určité osobě, jest přenechati československému súčtovacimu ústavu.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1925, R I 187/25.)
Rekursní soud přerušil sám od sebe spor dle §u 10, prvý odstavec, vládního nařízení ze dne 27. června 1924, čís. 224 sb. z. a n. Důvody: Výklad, jejž dává prvý soud předpisu §u 1 odstavec prvý čís. 2 nařízení čís. 224/1924 jest právně mylným. Odporuje i smyslu i účelu nařízení toho, vydaného na základě ujednání čís. 223/1924. Jest účelem nařízení — jak uvedeno výslovně v nař. min. fin. král. maďarského (příl. A ku nař. čís. 223/1924) —. připraviti jednání o úpravu pohledávek a závazků dle čl. 231 d. posi. odst. mírové smlouvy trianonské. Při tom sledovala Československá vláda účel chrániti čs. věřitele a dlužníky proti poškození, jež by jim vzniklo z velikého rozdílu kur- sovního nastalého mezi korunou čsl. a starou korunou rak.-uh. Praví-li se v §u 1 odstavec prvý čís. 2 vládn. nař. čís. 224/1924, že jsou povinny přihláškou pohledávky tamže uvedené i dluhy v korunách rak.- uh. i které vznikly (byly založeny) před 26. únorem 1919 vůči osobě, jejíž bydliště bylo toho dne na území král. maďarského, nemění se tím objektivně vznik pohledávky nebo dluh, nýbrž vznik toho subjektivního poměru věřitelského (dlužnického), jenž jest právě předmětem úpravy tímto vládním nařízením. Nezáleží proto na tom, kdo byl původně věřitelem pohledávky, vzniklé před 26. únorem 1919 v korunách rak.-uh., nýbrž pouze na tom, zda v tento den byla tu pohledávka a závazek znějící na rak. uh. koruny mezi věřitelem nebo dlužníkem československým a maďarským. A případ takový jest v tomto sporu. Dluh, — jehož částí jest peníz zažalovaný, vznikl v roce 1871. Tehdá ovšem bydleli i věřitel i dlužník v Čechách, tedy na území nynější republiky Čsl. V roce 1905 byl však zažalovaný peníz převeden na Luisu G. bydlivší v Uhrách. Tím teprve vznikl (byl založen) poměr v § 1 vl. nař. čís. 224/1924 uvedený a potrval až do rozluky menové. Poněvadž 26. února 1919 dluhoval majitel panství K., bydlící v tuzemsku, Luise G., bydlící v Maďarsku 21.500 rak. uh. a zažalovaný dluh nespadá pod žádnou z výjimek §u 2 nařízení, protože pozdější převod na žalobkyni (tuzemskou záložnu) nedotýká se povinnosti přihlašovací (§ 3 (3) nař.), není, proč by se pochybovalo o tom, že dluh sporný podléhá přihlášce. Ostatně rozhodovati o tom nepřísluší soudu, nýbrž dle §u 7 nařízení zúčtovacímu ústavu čsl. Vzhledem ku kategorickému předpisu §u 10 cit. nař. bylo proto řízení přerušiti.
Nejvyšší soud nevyhověl žalobcovu rekursu.
Důvody:
Podle §u 10 vládního nařízení ze dne 27. června 1924 čís. 224 sb. z. a n. nemohou po dobu platnosti tohoto nařízení vymáhány býti soudně pohledávky, povinné k přihlášce podle tohoto nařízení, a budiž zahájené řízení přerušeno. Podle §u 7 (1) a (3) rozhoduje československý zúčtovací ústav o tom, zda podléhá pohledávka soupisu a povinnosti přihlašovací. Totéž platí zajisté o všech pochybných případech a tím i o tomto případě, v němž má se uvážiti, kdy sporná pohledávka vznikla (byla založena) vůči určité osobě, zejména, zda se tak mohlo státi převodem pohledávky podle §u 1392 obč. zák. Podle uvedeného předpisu jest rozhodnutí o tom přenechati československému zúčtovacímu ústavu, a bylo důsledkem toho soudní řízení právem přerušeno, po případě až do rozhodnutí jmenovaného ústavu o přihlášce podle §u 7 odstavec třetí.

Citace:

č. 4863. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 625-626.