NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12713.

Živnostenské právo: Vzejde-li v trestním řízení správním pochybnost, zda jde o prodejnu ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 251/1933 Sb., je toto řízení přerušiti a rozhodnouti ve zvláštním řízení o povaze dotyčné prodejny.
(Nález z 8. ledna 1937 č. 6485/35-4.)
Věc: Oldřich A. v Praze — (adv. Dr. Alois Rechziegel z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 26. července 1935 o trestním nálezu.
Výrok: — Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení. Důvody: Nálezem magistrátu hlav. města Prahy z 19. února 1934 byl st-l jako zástupce komanditní společnosti »Aso, Ander a syn« uznán vinným přestupkem § 10 zákona č. 251/1933 Sb. a odsouzen k pokutě 5000 Kč, pro případ nedobytnosti k vězení na dobu 14 dnů, a to v podstatě proto, že v prodejních místnostech jmenované společnosti v Praze II., Národní třída 26, provozována je živnost hostinská a výčepní, zmíněná společnost provozuje t. zv. obchod s jednotnými cenami a podle ustanovení § 2 zákona č. 251/1933 Sb. je provozování živnosti hostinské a výčepnické v prodejnách obchodů s jednotnými cenami zakázáno.
Nař. rozhodnutím nevyhověl zem. úřad v Praze odvolání Oldřicha A., dospěv k závěru, že skutková podstata přestupku kladeného mu za vinu je prokázána. —
— Stížnost Oldřicha A. bere především v pochybnost předpoklad, z něhož žal. úřad vycházel, že totiž prodejna firmy »Aso, Ander a syn« je prodejnou ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 251/1933 Sb.
Podle § 6 tohoto zákona rozhoduje v pochybnostech, zda jde o prodejnu ve smyslu § 1 odst. 1, zemský úřad a vyslechne v řízení, které je možno zavésti i k návrhu příslušného živnostenského společenstva (gremia) nebo provozovatele prodejny, obchodní a živnostenskou komoru, která má svoje vyjádření sděliti ve lhůtě zem. úřadem stanovené; o odvolání z rozhodnutí zem. úřadu rozhoduje min. prům., obchodu a živností v dohodě s min. soc. péče (§ 7). Jde tu o jakousi obdobu § 36 odst. 2 živn. řádu a je tu upraveno zvláštní řízení pro případ, že vzejdou pochybnosti o tom, jedná-li se skutečně o prodejnu ve smyslu § 1 odst. 1; řízení je provésti stejně jako v případě § 36 odst. 2 živn. řádu odděleně od trestního řízení, které je přerušiti až do pravoplatného rozhodnutí o povaze dotyčné provozovny, a zem. úřad rozhoduje v stolici první, z kteréhožto rozhodnutí lze se odvolati k min. obchodu.
V tomto případě tvrdil st-l v odvolání, že se vůbec nejedná o prodejnu ve smyslu § 1 odst. 1, a uvedl určité momenty na podporu svého tvrzení. Žal. úřad, vyžádav si nejprve vyjádření obch. a živn. komory v Praze, potvrdil trestní nález první stolice a zároveň vyslovil, že není pochybnosti o tom, že se jedná o prodejnu ve smyslu zákona č. 251/1933 Sb., což blíže odůvodnil. Z toho je patrno, že žal. úřad rozhodoval o diskrepanci mezi právním názorem vlastním a právním názorem strany, že tu tedy byla pochybnost o otázce na spor vznesené, o které nelze apodikticky říci, že by vznikla tvrzením strany a priori zcela bezpodstatným. Když tedy žal. úřad potvrdil s konečnou platností trestní nález první stolice, nepřihlížeje při tom k normě §§ 6 a 7 zákona č. 251/1933 Sb., vznikla tím vada řízení, pro niž bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zákona o ss, aniž se soud mohl zabývati dalšími námitkami stížnosti.

Citace:

č. 12713. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 157-158.