Čís. 7218.

Vadium a splátky na nejvyšší podání propadají na úhradu schodku a nákladů opětné dražby té nemovitosti, při jejíž dražbě bylo složeno vádium a na niž byly konány splátky, nikoliv na úhradu schodku a nákladů opětovných dražeb jiných, byť i týmž vydražitelem vydražených nemovitostí. Za tyto schodky mohou vadium a splátky z jiné dražby téhož vydražitele přijití v úvahu jako záruka toliko jako část jmění vydražitele vůbec, na niž však, by byla stižena zástavním právem, nutno zvláště vésti exekuci.
(Rozh. ze dne 13. července 1927, Rv I 1136/27.)
Při vnucené dražbě dne 21. listopadu 1924 vydražil nemovitost čís. vl. 108 Otto W. za 49000 Kč, složiv vádium 9031 Kč. Dále vydražil čís. vl. 142, 200 a 333, ohledně nichž byl podle § 147 ex. ř. sproštěn od složení vadia. Podáním ze dne 10. prosince 1924 oznámil Otto W. postup svých práv z vydražení Terezii F-ové, dne 17. ledna 1925 byl vyzván ku složení nejvyššího podání, dne 11. března 1925 navrhl vymáhající věřitel povolení opětné dražby, podáním ze dne 13. března 1925 oznámil Otto W. poukázání 15000 Kč k částečnému zapravení nejvyššího podání. Podáním ze dne 18. dubna 1925 opravili Otto W. a Terezie F-ová částečné složení nejvyššího podání prohlášením, by složeného peníze bylo použito pro čís. vložky 108. Dne 22. dubna 1925 byla povolena opětná dražba. Dne 23. září 1925 byl stanoven schodek obmeškáním vydražitele na 52765 Kč 16 h. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se Terezie F-ová, by byla uznána nepřípustnou zajišťovací exekuce, kterou vede (§ 155 druhý odstavec ex. ř.) žalovaný jako vymáhající věřitel proti obmeškalému vydražiteli Ottonu W-ovi pro schodek a náklady při opětné dražbě zabavením nároku obmeškalého vydražitele na vydání přebytku z nejvyššího podání za nemovitost vl. č. 108, pokud se týče zabavením nároku Ottona W-a na vydáni splátky 15000 Kč, složené na nejvyšší podání. Oba nižší soudy žalobu zamítly. — Čís, 7218 —
1185
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by o ní znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Pokud žalobkyně odůvodňovala nepřípustnost exekuce tím, že na ni Otto W. převedl svá práva z příklepu nemovitosti vl. č. 108 a že na základě tohoto převodu ze svého složila splátku 15000 Kč na nejvyšší podání, a pokud odvolací soud žalobu o tyto skutečnosti se opírající zamítl s odůvodněním, že se vydražitel postoupením práv z příklepu nemůže sprostiti povinností z vydražení, najmě že se nemůže postupem tím sprostiti povinnosti k zaplacení nejvyššího podání ani ručení za schodek a za náklady opětovné dražby a za ostatní obmeškáním způsobené škody a mimo to, že splátka 15000 Kč byla složena jménem Ottona W-a a platí za jeho splátku, dovolání proti zamítnutí žaloby z tohoto důvodu podáno není a netřeba se oním důvodem zabývati. Dovo- lání směřuje proti odvolacímu rozsudku potud, pokud odvolací soud neuznal exekuci za nepřípustnou přes to, že, jak žalobkyně tvrdila, Otto W. žalobkyni před zahájením exekuce postoupil svůj exekucí postižený nárok na vydání splátky 15000 Kč. Podle stanoviska odvolacího soudu jest exekuce přes tvrzený postup přípustná proto, že splátka 15000 Kč byla při postupu stižena zákonným zástavním právem podle § 155 ex. ř. pro vymáhaný schodek a náklady opětné dražby v sumě 52765 Kč 16 h, jež vádiem nejsou kryty, a tudíž postup, ježto státi se mohl a stal se se zachováním onoho zákonného zástavního práva, nemůže býti na překážku exekuci, kdyžtě se jí ono zákonné zástavní právo toliko provádí. Toto stanovisko napadá dovolání a dlužno uznati, že právem. Jak uvedeno, vychází odvolací soud z názoru, že splátka 15000 Kč jest stižena zákonným zástavním právem pro schodek a náklady opětné dražby v sumě 52765 Kč 16 h. S názorem tímto podle stavu věcí v tomto případě nelze souhlasiti. Řečených 52765 Kč 16 h jest podle pravoplatného usnesení exekučního soudu ze dne 23. září 1925 souhrnem schodků a nákladů opětné dražby několika nemovitostí Ottonem W-em vydražených. Splátka 15000 Kč nebyla složena na nejvyšší podání za všechny Ottonem W-ern dne 21. listopadu 1924 vydražené nemovitosti, nýbrž, jak usnesením rekursního soudu ze dne 2. července 1925 bylo pravoplatně rozhodnuto, jest to splátka jen na nejvyšší podání za nemovitost vl. č. 108 a má jí dle tohoto usnesení býti použito toliko jako splátky na toto nejvyšší podání. Dražbu, pokud se týče opětnou dražbu nemovitosti vl. č. 108 nelze v jedno spojovati s dražbou, pokud se týče s dražbami ostatních nemovitostí Ottonem W-em dne 21. listopadu 1924 vydražených, i když jest tu týž vydražitel, týž povinný a dražby provedeny v témže řízení. Jde o různé samostatné nemovitosti a, jak případně dovodil rekursní soud v usnesení ze dne 2. července 1925, jest pohlížeti na dražby nemovitostí Ottonem W-em vydražených jako na různé, navzájem pro každou nemovitost samostatné dražby. Není pochybnosti a plyne též z ustanovení §§ 148, 149 a 215 čís. 3 ex. ř., že, propadají-li podle
Civilní rozhodnutí IX 75 — Čís. 7219 —
1186
§ 155 druhý odstavec ex. ř. vadium a splátky na nejvyšší podání na úhradu schodku a nákladů opětné dražby, propadají vadium a splátky toliko na úhradu schodku a nákladů opětné dražby nemovitosti, při jejíž dražbě bylo složeno vadium a na niž byly konány splátky. Jen za tento schodek a za tyto náklady postihuje vadium a složené splátky zákonné zástavní právo a nikoli za schodky a náklady opětných dražeb jiných nemovitostí týmže vydražitelem jako v tomto případě vydražených. Za schodky a náklady jiných opětných dražeb mohou vadium a splátky z oné dražby téhož vydražitele přijití v úvahu jako záruka toliko jako část jmění vydražitele vůbec, na niž však, by zástavním právem byla stižena, nutno podle § 155 druhý odstavec ex. ř. vésti zvlášť exekuci. Podle usnesení exekučního soudu ze dne 23. září 1925 činí schodek při opětné dražbě nemovitosti vl. č. 108 toliko 3810 Kč, k čemuž přistupuje jen ještě poměrná část nákladů opětné dražby oné nemovitosti. Podle toho, co bylo uvedeno, postihovalo by zákonné zástavní právo splátku 15000 Kč pouze za tento schodek a za tuto část nákladů opětné dražby a nikoli, jak mylně za to má odvolací soud, za celých 52765 Kč 16 h. Než žalobkyně tvrdí dále, že ani za oněch 3810 Kč a za případné náklady opětné dražby nemovitosti vl. č. 108 zákonné zástavní právo splátku 15000 Kč nepostihuje, protože tento schodek a tyto náklady jsou prý kryty a došly úhrady z vadia, jež bylo složeno při dražbě nemovitosti vl. čís. 108. Kdyby tomu tak bylo a toto tvrzení žalobkyně bylo zjištěno jako pravdivé, nebyla by splátka zákonným zástavním právem, pro které jest exekuce podle názoru odvolacího soudu přípustná, stižena vůbec. — Se zamítnutím žaloby, jak se stalo v napadeném rozsudku přes žalobkyni tvrzený postup, dle toho, co uvedeno, souhlasili nelze. Aby rozhodnuto býti mohlo, zdali postoupení nároku na vydání splátky 15000 Kč na žalobkyni, exekuci na tento nárok vylučuje (§ 37 ex. ř.), nutno vzhledem k tomu, co shora uvedeno, jednati o tom a zjistiti, zdali schodek a náklady opětné dražby nemovitosti vl. č. 108 jsou kryty, pokud se týče byly uhrazeny vádiem složeným při dražbě této nemovitosti, zdali a kdy, zdali před zahájením exekuce byl žalobkyni nárok na vydání splátky 15000 Kč postoupen a vzhledem k námitkám žalovaného o nicotnosti tvrzeného postupu podle § 879 obč. zák., pokud se týče o jeho bezúčinnosti podle § 2 čís. 2 odpůrčího zákona nutno i v tomto směru jednati a učiniti potřebná zjištění. Protože se tak ne- stalo a řízení v obou nižších stolicích po této stránce jest neúplným a tudíž vadným (§ 503 čís. 2 c. ř. s.), nezbylo než po rozumu §§ 510, 496 čís. 2 a 3 c. ř. s. rozsudky obou nižších soudů zrušiti a věc odkázati do první stolice k novému jednání a rozhodnutí.

Citace:

Čís. 7218. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1210-1212.