NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 10.534.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: Smlouva služební nebo společenská?
(Nález ze dne 12. května 1933 č. 8322.)
Věc: MUDr Šimon W. v Ch. proti zemskému úřadu v Užhorodě o sociální pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Proti platebním výměrům okresní nemocenské pojišťovny v Chustu, jimiž bylo st-li předepsáno pojistné nemocenské, invalidní a starobní za zaměstnance Edona Sch., hájil se st-l v odvoláních námitkou, že Edon Sch. nebyl nikdy jeho zaměstnancem, nýbrž jeho společníkem a nepodléhal proto pojištění podle zák. č. 221/24.
Okresní úřad v Chustu výměrem z 28. prosince 1929 odvolání tomuto vyhověl a předpis pojistného zrušil, uznav, že podle uzavřené smlouvy byl Edon Sch. společníkem a nikoli zaměstnancem st-lovým. Zemský úřad v Užhorodě nař. rozhodnutím vyhověl však odvolání okresní nemocenské pojišťovny v Chustu a zrušiv výměr okresního úřadu, prohlásil Edona Sch. v jeho zaměstnání u Dra Šimona W. za pojištěním povinného s tímto odůvodněním: »Šetřením bylo zjištěno, že Dr. Šimon W. a Edon Sch. žádnou obchodní veřejnou společnost nezaložili a společenstevní firmu zaregistrovati nedali. Tito nemají také žádného živn. oprávnění a sice ani na firmu společenstevní, ani na svoje jména znějícího. Z toho nutno usouditi, že mezi nimi ohledně zubní techniky žádný společenský poměr nevznikl a že Edon Sch. jest pouhým zaměstnancem Dra Šimona W. Kdyby jmenovaní byli společníky — jak to o sobě tvrdí — museli by za účelem provozu zubotechnictví míti společenstevní firmu a živn. oprávnění znějící na firmu. Poněvadž toho není, nelze v poměru jejich spatřovati společenství, nýbrž pouze poměr služební, resp. pracovní. Zubní technictví jest sice se strany Dra Šimona W. svobodným povoláním jako součástka lékařství, avšak se strany Edona Sch. jest to živnost. Poněvadž pak Edon Sch. není lékařem a živn. oprávněni nemá ani on, ani společenstevní firma, která zde vůbec neexistuje, nemůže zubní techniku provozovati úplně samostatně, jak by pravý společník mohl, nýbrž jen pod dozorem a na jméno Dra Šimona W. a není tedy jeho společníkem podle obchodního a živn. práva.«
Na toto rozhodnutí si stěžuje Dr. Šimon W. Nezákonnost spatřuje stížnost v tom, že žal. úřad nesprávně posoudil sporný případ po stránce právní, když neuznal, že mezi st-lem a Edonem Sch. není poměru služebního, nýbrž poměr ze smlouvy společenské podle občanského práva. O stížnosti uvážil nss toto:
Nesporno jest, že Edon Sch. byl ve sporném období smluvně zaměstnán v zubotechnickém ateliéru st-lově, na sporu jest pouze, zdali byl takto činným na základě smlouvy služební, či smlouvy společenské.
St-l během správního řízení předložil písemnou smlouvu ddto Český Těšín dne 14. února 1927, dle níž Edon Sch., koncesovaný a zkoušený zubní technik, vstupuje na dobu 5 let jako společník do závodu st-lova, aby vedl st-lovu zubolékařskou a technickou praksi v jeho kompletně zařízeném ateliéru, a čistý zisk po srážce režie se rozdělí mezi smluvce rovným dílem. Žal. úřad, aniž se zabýval obsahem smluvního poměru mezi jmenovanými, zejména významem uvedené písemní smlouvy, uznal, že jest tu služební poměr, a popřel existenci poměru ze smlouvy společenské v podstatě z důvodu, že strany veřejnou obchodní společnost nezaložily, společenskou firmu nedaly zanésti do obchodního rejstříku a že tu není živn. oprávnění k provádění zubní techniky ani pro firmu, ani pro Edona Sch., takže tento není společníkem podle obchodního a živn. práva.
Z okolnosti, že nejde o veřejnou obchodní společnost, zapsanou do obchodního rejstříku, ještě neplyne, že by tu nemohla býti jinaká společnost, zvláště — jak tvrdí stížnost — společnost mimo rámec obchodního zákona v tom smyslu, že smluvní strany spojily své přičinění, po případě i své věci, ke společnému užitku, zejména neplyne z popřené existence obchodní společnosti, že by smluvní poměr in concreto mohl býti jen poměrem služebním. Okolnost pak, že schází živnostenské oprávnění, znějící na společnost nebo na Edona Sch., může snad míti význam s hlediska živn. zák., tento zákon však a rovněž žádný jiný zákon nestanoví, že by společník v samostatném podnikání se stal nesamostatným zaměstnancem, vyvíjí-li v podniku činnost, ke které se mu nedostává živn. oprávnění. Nelze proto ani okolnosti této pro řešení sporné otázky existence služebního poměru přiznati relevanci. Měl tudíž žal. úřad přihlédnouti ke smlouvě, na niž se st-l dovolával, jako průkazu o tom, že Edon Sch. jest jeho společníkem a nikoli jeho zaměstnancem, a zkoumati, jaký má obsah a je-li výrazem souhlasné vůle a obrazem skutečného poměru stran.
Podle toho, co řečeno, založil žal. úřad svůj úsudek, že jest tu pracovní poměr podle § 2 odst. 1 zák. č. 221/24 na okolnostech, které k tomuto závěru nepostačují, nezjišťoval a nezkoumal, zdali jsou splněny
46* předpoklady smluveného poměru pracovního (služebního), jenž jest podle cit. § 2 odst. 1 nevyhnutelnou podmínkou pojistné povinnosti a jenž podle judikatury nss-u není nic jiného, nežli poměr, zakládající se na smlouvě služební podle § 1 zák. č. 244/22 (srov. Boh. A 4330/25, 8001 a 8172/29).
Předpis §§ 5 a 6 zák. o ss brání nss-u, aby sám provedl ono zkoumání a zjištění žal. úřadem opomenutá, a nezbylo proto, než zrušiti nař. rozhodnutí, jež zakládá se na nesprávném právním názoru, podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 10534. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 950-952.