Č. 3949.

Dávka z přírůstku hodnoty (Slovensko): * Podle pravidel o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí (dodatek III. k nařízení č. 143/1922) rozhoduje o této dávce na Slovensku ve velkých a malých obcích v poslední stolici správní — župní úřad jako vyšší dohlédací úřad.
(Nález ze dne 26. září 1924 č. 9871.)
Věc: Felix F. v K. proti okresnímu úřadu v Č. stran dávky z přírůstku hodnoty.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Ob. představenstvo ve S. vyměřilo st-li platebním rozkazem z 10. prosince 1923 z převodu nemovitosti, zcizené dne 30. června 1922 spolku »Budoucnost«, dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti částkou 3600 Kč. V odvolání namítal st-l, že převod nepodléhá vůbec dávce; dále domáhal se st-l v odvolání připočtení určitých nákladů. Odvolání bylo zamítnuto usnesením ob. zastupitelstva z 31. ledna 1924; další odvolání bylo rozhodnutím okr. úřadu v Č. z 24. března 1924 zamítnuto, pokud brojilo proti povinnosti dávkové; zároveň však zrušil okr. úřad usnesení ob. zast. a nařídil obecní radě, aby byla dávka znovu vyměřena, fpžto byla co do výše vyměřena nesprávně.
Z tohoto rozhodnutí okr. úřadu podal st-l další odvolání, řízené na župní úřad, namítaje jednak, že okr. úřad nebyl vůbec příslušným rozhodovati o odvolání podaném z usnesení ob. zast., jednak že převod nepodléhá dávce.
Rozhodnutím z 22. dubna 1924 zamítl okr. úřad toto další odvolání st-lovo, ponechal v platnosti své dřívější rozhodnutí z 24. března 1924 a nařídil opětně obecní radě, aby dávku znovu vyměřila; v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl okr. úřad, že podle § 44 a § 58, odst. 2 zák. č. 329/21 ve spojení se zák. č. 241/1921 a nař. č. 310/1922 byl příslušným rozhodovati o st-lově odvolání podaném z usnesení ob. zast ; dále obsahuje rozhodnutí okr. úřadu také důvody meritorní, týkající se dávkové povinnosti st-lovy.
K svému rozhodnutí připojil okr. úřad právní poučení, že proti němu není přípustným další odvolání.
Nss musil se především z povinnosti úřední zabývati otázkou, zda žal. úřad právem zonačil své rozhodnutí, proti němuž směřuje stížnost, jako konečné rozhodnutí úřadu správního ve smyslu § 5 zák. o ss.
V tomto směru dospěl pak soud k těmto závěrům: Podle spisů správních byl v daném případě podroben dávce z přírůstku hodnoty nemovitosti převod nemovitosti ležící v malé obci na Slovensku, uskutečněný dne 30. června 1922. Zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. zavedl v odst. 1. § 37 dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí jako obligatorní dávku obecní a zmocnil v odst. 2. § 37 a odst. 4. § 35 vládu, aby také pro tuto dávku vydala jednotný řád. Vláda použila tohoto zmocnění a vydala nařízením z 27. dubna 1922 č. 143 Sb. »Pravidla o ob. dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí v obcích repubilky čsl.«, jež jsou připojena jako dodatek III. k tomuto nař. Tato pravidla nabyla podle svého § 30 účinnosti ode dne vyhlášení jich — t. j. vzhledem k čl. II. cit. nař. a vzhledem k § 3 zák. z 13. března 1919 č. 139 Sb. ve znění zák. z 20. prosince 1921 č. 500 Sb. ode dne 23. května 1922, kdy cit. nař., jehož integrující součást tvoří zmíněná pravidla, bylo vyhlášeno ve Sbírce zákonů a nařízení — a platí pro převody nemovitostí nastalé od tohoto dne.
Zmíněná pravidla obsahují v §§ 15 a 19 předpisy o instančním postupu ve věcech dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí. Z těchto předpisů přicházejí v dnešním sporu v úvahu pouze ony, které upravují postup instanční v případech, kdy v I. stolici vyměřuje tuto dávku obecní starosta. Podle odst. 2. a 3. § 19 zmíněných pravidel rozhoduje o odvoláních, byla-li v I. stolici dávka předepsána obecním starostou, v II. stolici obecní zastupitelstvo, v III. stolici bezprostřední dohlédací úřad a ve IV. stolici vyšší dohlédací úřad. Tato úprava instančního postupu obsažená v odst. 2. a 3. § 19 zmíněných pravidel odchyluje se od oné všeobecné úpravy instančního postupu, která jest ohledně obecních dávek, o nichž jedná cit. zák, č. 329 z r. 1921, obsažena v odst. 1. a 2. § 44 tohoto zákona a podle níž končí instanční pořad u bezprostředního dohlédacího úřadu. Leč jak patrno z doslovu § 44 cit. zák. (slova »Pokud není v pravidlech o vybírání jednotlivých poplatků (dávek) podle tohoto zák. nic jiného stanoveno «), mají předpisy odst. 1. a 2. § 44 cit. zák. jednající o instančním postupu povahu pouhé subsidiární právní normy, která platí právě pouze potud, pokud pravidla o vybírání té které dávky nemají sama ohledně instančního postupu jinakého ustanovení.
Vzhledem k této subsidiární povaze předpisů odst. 1. a 2. § 44 cit. zák. mohla tudíž vláda, vydávajíc — na základě zmocnění daného jí v odst. 2. § 37 a odst. 4, § 35 cit. zák. — svrchu zmíněná Pravidla o obecní dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí v obcích republiky čsl. upraviti v těchto pravidlech instanční postup ve věcech této dávky tak, že jest proti rozhodnutí bezprostředního dohlédacího úřadu přípustným ještě další odvolání k vyššímu dohlédacímu úřadu. Neodporuje tudíž ustanovení odst. 3. § 19 zmíněných pravidel, pokud připouští další odvolání z rozhodnutí bezprostředního úřadu dohlédacího, předpisům odst. 1. a 2. § 44 cit. zák.
Zmíněná pravidla přikazujíce rozhodování o odvoláních bezprostřednímu a v dalším postupu stolic vyššímu dohlédacímu úřadu, odkazují v poznámce k § 48 cit. zák. č. 329 z r. 1921. V § 48 tohoto zák. stanoví se, který orgán jest vyrozumívati bezprostředním a který orgán vyšším dohlédacím podle tohoto zák. Pokud jde o Slovensko, jest podle odst. 3. § 48 cit. zák. vyrozumívati bezprostředním dohlédacím úřadem municipální výbor a vyšším dohlédacím úřadem min. vnitra. V době, kdy byla vydána zmíněná pravidla, příslušelo ovšem vzhledem k odst. 3. § 48 cit. zák. ono rozhodování o odvoláních ve věcech dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, jež odst. 3. § 19 zmíněných pravidle přikazuje v III. stolici bezprostřednímu a ve IV. stolici vyššímu dohlédacímu úřadu, v III. stolici municipálnímu výboru a ve IV. stolici min. vnitra. Tento právní stav doznal však změny podle § 58 cit. zák. dnem 1. ledna 1923, kdy byly na Slovensku zřízeny nové župní a okresní úřady podle zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb. (čl. 1. a 2. tohoto zák. a §§ 1 a 2 vl. nař. z 26. října 1922 č. 310 Sb.).
Podle odst. 1 § 58 cit. zák. č. 329 z r. 1921 přísluší totiž ode dne zřízení okr. a žup. úřadů na tom kterém území působnost bezprostředního dohlédacího úřadu podle tohoto zák. zásadně okr. výborům, působnost pak vyššího dohlédacího úžadu župním výborům. Z této zásady nastává však výjimka podle ustanovení druhé věty odst. 2. § 58 cit. zák., pokud jde o působnost bezprostředního a vyššího úřadu dohlédacího, jakožto stolic odvolacích v určitých záležitostech, k nimž patří také, jak patrno z citace § 44 v druhé větě odst. 2. § 58, záležitosti obecních dávek; tuto působnost bezprostředního a vyššího úřadu dohlédacího přikazuje druhá věta odst. 2. § 58 cit. zák. okresním a župním senátům, které podle zák z 9. března 1920 č. 158 Sb. mají býti zřízeny u okr. a župních úřadů. V § 44 zák. č. 158 z r. 1920 se však stanoví, že okr. a žup. senáty budou zřízeny teprve až nabude účinnosti zákon vzpomenutý v § 43, totiž zákon upravující řízení správní před okr. a žup. senáty; tento zákon nebyl dosud vydán.
Ze srovnání odstavce 1. § 58 cit. zák s ustanovením druhé věty odstavce 2. téhož § jest patrno, že, pokud jde o velké a malé obce — a jenom tato kategorie obcí přichází v daném případě v úvahu — přísluší na Slovensku počíná je dnem 1. ledna 1923 — dokud nebudou zřízeny okr. a župní senáty podle zák. z 9. března 1920 č. 158 Sb. — rozhodování, která zmíněná pravidla o dávce z přírůstku hodnoty přikazují bezprostřednímu dohlédacímu úřadu a v dalším postupu stolic vyššímu dohlédacímu úřadu, novým okresním a župním úřadům.
Z těchto úvah jde tudíž na jevo, že v daném případě, kdy byl dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí podroben převod nemovitosti ležící v malé obci na Slovensku, uskutečněný dne 30. června 1922 — tedy již za účinnosti svrchu zmíněných pravidel, nebylo rozhodnutí, které vydal — jako stolice odvolací — okr. úřad dne 22. dubna 1924, tedy v době, kdy na Slovensku byly již zřízeny nové okr. a župní úřady, rozhodnutím poslední stolice správní, nýbrž že proti tomuto rozhodnutí bylo přípustným ještě další odvolání k vyšší stolici správní, totiž k župnímu úřadu.
Žal. úřad označil tedy neprávem své rozhodnutí jako konečné rozhodnutí úřadu správního ve smyslu § 5 zák. o ss.
Toto nesprávné poučení o opravných prostředcích zakládá však podstatnou vadu řízení, pro kterou bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6, odst. 2 zák. o ss.

Citace:

č. 3949. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 460-462.