NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 5189.

Vojenské věci. — Státní zaměstnanci: O »slovenské výhodě« vojenských gážistů.
(Nález ze dne 9. prosince 1925 č. 23659).
Věc: Dr. Bedřich B. v Užhorodě (adv. Dr. Ladislav Wopršálek z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (kap. just. sl. Dr. B. Schmied) o slovenskou výhodu.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušují se pro nezákonnost a to rozhodnutí z 20. května 1924 v celém rozsahu a rozhodnutí z 22. července 1924 ve výroku o služebních požitcích.
Důvody: Podáním z 1. března 1923, řízeným na presidium zem. fin. řid. v Praze, žádal st-l, just. kapitán u divisního soudu v Báňské Bystřici, o převzetí do konceptní služby u zfř v Praze a to pokud možno v téže platové třídě a stupnici, ve které právě jest, dodávaje, že byl dnem 1. července 1922 zařazen do VIII. platové třídy, 2. stupně, že t. zv. slovenská výhoda u vojska dosud přiznána nebyla a že službu by mohl nastoupiti, jakmile bude přetažen do zálohy, tedy během 1—2 měsíců. Slovenské výhody, to jest přeřadění do VII. hodn. tř. 3. stupně ode dne 1. ledna 1923, nabyl st-l později kmenovým rozkazem velitelství 10. pěší divise v Báňské Bystřici z 26. září 1923. Min. fin. přidělilo výnosem z 19. března 1924 v dohodě s mno st-le na jeho žádost finanční správě v Čechách a dodalo, že služební požitky mu budou po dobu jeho přidělení vypláceny zfř-em v Praze a že výpis z likvidační knihy odevzdá st-l sám.
Mno vyslovilo pak v dohodě s min. fin. výnosem z 10. března 1924, že sprošťuje st-le na žádost min. fin. dnem 14. března 1924 služby u div. soudu v B. a dodalo: Jmenovaný přiděluje se k výkonu fin. služby konceptní a budiž poukázán, aby se dne 14. března 1924 hlásil v presidiu zfř v Praze a zároveň vyrozuměn, že mu služební požitky dosavadní po dobu přidělení u fin. úřadu budou vypláceny fin. správou; výkaz o správnosti služ. požitků odevzdá jmenovaný osobně u nového služ. místa.
K dotazu min. fin., jaký byl obsah slovenské výhody st-lovy a bylo-li ve smyslu usnesení vlády z 22. prosince 1922 pojato do dekretu, jímž tato výhoda byla poskytnuta, též ustanovení, že výhoda odchodem ze služby na Slov. zanikne, odpovědělo mno nař. výnosem z 20. května 1924, že st-li byly přiznány ve smyslu usnesení min. rady z 20. července 1923 (věstník věcný mno č. 39 čl. 350) dnem 1. ledna 1923 požitky 3. plat. stupnice VII. hodn. třídy; před přiznáním této slovenské výhody že měl požitky 2. plat. stupnice VIII. hodn. třídy, poněvadž však byl přeložen na vlastní žádost ze Slov. do Čech a nesloužil na Slov. více než 5 let (činnou službu nastoupil teprve 1. srpna 1919), že pozbývá přidělením do Čech veškerých výhod v platovém postupu službou na Slov. nabytých podle bodu 4. části II. cit. usnesení min. rady a dodalo, že vydání dekretů o přiznání slov. výhody nebylo cit. článkem věstníku nařízeno.
Presidium zfř v Praze, sdělujíc st-li obsah tohoto výnosu výměrem z 2. července 1924 dodalo, že proto poukazuje st-li od 1. dubna 1924 požitky, které měl před dosažením výhody, t. j. plat 2. stup. VIII. hodn. tř. (služné ročních 11028 K a místní přídavek ročních 3156 K) a že přeplatek na požitcích zálohou již vyplacených se st-li s jeho požitků srazí ve 4 měsíčních lhůtách.
Podáním ze dne 30. června 1924, řízeným na mno žádal st-l, aby byl sproštěn svého přidělení a přemístěn ve voj. službě opět na Slov. nebo Podk. Rus. K žádosti té zprostilo mno výnosem z 22. července 1924 stížností rovněž naříkaným, st-le jeho přidělení k zfř v Praze, přemístilo jej k voj. prokurátorovi v Užhorodě jako jeho náměstka od dne 1. srpna 1924 a dodalo, že opětným nastoupením voj. činné služby na Podk. Rusi jest st-l postaven na roveň důstojníkům přemístěným tam po stabilisační lhůtě (30. září 1923), t. j. bez dalšího nároku na stabilisační výhody, jelikož na dobu ztrávenou ve službách zfř v Praze nelze pohlížeti jako na dobu odpovídající ustanovením věst. věc. 39/1923 čl. 350-II/5.
O stížnosti směřující do obou těchto výnosů uvážil nss toto: — — —
Podle části II. usnesení ministerské rady z 20. července 1923, uveřejněného ve věstníku z 11. srpna 1923 č. 39 bod 350, přiznává se vojenským gážistům z povolání, kteří byli službou trvale zařazeni u vojenských útvarů a ústavů na Slovensku nebo Podk. Rusi dne 1. ledna 1923, jakož i těm, kteří byli a budou přemístěni k útvarům těchto území od 1. ledna 1923 do 30. září 1923 tak zvaná stabilisační výhoda slovenská, spočívající v přeřadění do vyšších požitků (č. 1). Přeložením na vlastní žádost do Čech, Moravy neb Slezska pozbývají se veškeré výhody v platovém postupu nabyté touto úpravou, sloužil-li oprávněný na Slov. nebo v Podk. Rusi méně než 5 let (č. 4), kdežto dočasným odkomandováním do voj. kursů, výcvičných středisk a pod. mimo Slov. a Podk. Rus trvajícím nejdéle 13 měsíců, nepokládá se služba ona za přerušenou (č. 5).
Ve své žádosti o převzetí do služby u finanční správy z 1. března 1923 st-l žádaje též o ponechání svých dosavadních požitků, udal sice podle pravdy, že slovenská výhoda u vojska dosud přiznána nebyla, ale mno vyhovujíc žádosti té výnosem z 10. března 1924 přiznalo st-li po dobu jeho přidělení u fin. úřadu výslovně jeho služ. požitky dosavadní. Tím přiznalo mno st-li požitky, jichž požíval od voj. správy v době vydání těchto rozhodnutí, tedy v březnu 1924, a nikoli požitky, jichž požíval v době podání své žádosti, t. j. v březnu 1923, — nehledě ani k tomu, že slovenská výhoda byla st-li přiznána v září 1923 se zpětnou platností ode dne 1. ledna 1923.
Mělo-li mno rozhodujíc o této žádosti až po uplynutí jednoho roku; za těchto okolností ještě nějaké pochybnosti o druhu a výši st-lových služ. požitků, bylo jeho věcí zjistiti si potřebná data. Neučinilo-li tak a neobmezilo-li ani přiznání »dosavadních« požitků žádnou výhradou, přiznalo tím st-li, jak řečeno, požitky, jež pobíral v době přidělení, totiž v březnu 1924.
Rozhodnutím, kterým se jemu přiznávají po dobu jeho přidělení do fin. praxe požitky dosavadní, nabyl takto st-l práva na požitky plynoucí ze slovenské výhody až do def. převzetí do služeb fin. správy nebo do návratu do služby vojenské. Rozhodnutí takové jest způsobilé vejíti v moc práva. Materielní právní moci mohla by v cestě státi jedině taková závada, která by je činila zmatečným, na př. vydání rozhodnutí úřadem nepříslušným; toho však v daném případu není.
Rozhodnutí to bylo nař. výnosem prvým změněno. Změna rozhodnutí, z něhož strana nabyla určitého práva, jest však možná jen za podmínek platnou normou výslovně stanovených, nebo za podmínek obnovy řízení, t. j. tenkráte, kdyby vyšly na jevo nové skutkové okolnosti, které při vydání rozhodnutí známy nebyly nebo kdyby se byl žal. úřad ve skutkových okolnostech mýlil (početní chyba a pod.) — avšak v daném případu nejde o žádný z těchto obou případů, neboť skutečnost, že st-li příslušely a v době jeho přidělení byly také již vypláceny požitky ve smyslu stabilisační výhody slovenské, byla žal. úřadu známa a pro změnu těchto požitků není žádného právního podkladu, zejména nelze ho spatřovati ve shora citovaných ustanoveních věstníku mno z 11. srpna 1923 č. 39 bod 350, dle kterých se této výhody pozbývá, neboť případ, o jaký jde, mezi případy ony nespadá.
Není tedy nař. rozhodnutí prvé v souhlasu se zákonem. Nelze-li však st-lovu přidělení do služeb finančních přiznati charakter přerušení jeho služby vojenské, se kterou je stabilisační výhoda spojena, pak se dů- sledkem toho jeví zákonu odporujícím i nař. rozhodnutí druhé, pokuo vychází z názoru, že st-l další službu vojenskou na Slov. resp. na Podk. Rusi teprve po 30. září 1923 nově nastoupil, i bylo i toto druhé rozhod- nutí ve výroku o služ. požitcích st-lových zrušiti podle §u 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6761. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 261-262.