Č. 2428.

Státní zaměstnanci: * Podle zákona z 13. května 1919 č.
252 Sb. není k ustanovení definitivním zřízencem zapotřebí, aby zaměstnanec konal službu od 1. ledna 1914 do účinnosti tohoto zákona u téhož úřadu; stačí, je-li tu po celou dobu služba u stát. úřadů neb ústavů a podniků státních, která není přerušena službou podle § 1, odst. 3.
Řízení před nss-em: Zamítl-li úřad správní žádost síátního
zaměstnance, který se domáhal místa definitivního zřízence, nevadí stížnosti na nss ani předpis § 3 lit. a) ani § 3 lit. f) zákona o ss.
(Nález ze dne 29. května 1923 č. 9225).
Věc: Karel Z. ve S. proti ministerstvu spravedlnosti (odb. rada Dr. Jos. Voborník) o jmenování definitivním zřízencem.

Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-1 narozen 1874, pensionovaný četnický závodčí, konal od 1. prosince 1910 do 30. listopadu 1914 službu jako výpomocný exekutor pro berní okres v J.; od 1. prosince 1914 službu jako výpomocný sluha, spolu dozorce vězňů u okresního soudu v J. Služby té byl sproštěn dnem 5. prosince 1914 byv povolán k vojenské službě válečné, kterou nastoupil dne 15. prosince 1914 a konal až do 17. května 1921 a to od 2. posince 1916 jako četník náhradní a později jako četník výpomocný. Dle zprávy presidia vrch. zem. soudu v Praze, podané ministerstvu spravedlnosti dne 7. dubna 1922 o žádosti st-lově, by mu uděleno bylo místo definitivního úředního zřízence, bylo vrácení se st-le do dřívější výpomocné služby u okr. soudu v J. vyloučeno, ježto dnem 15. jedna 1919 nastoupil zřízenec Alois A., roku 1914 rovněž povolaný k službě vojenské, opět službu u okr. soudu v J.
Min. sprav. výnosem z 25. dubna 1922 žádosti st-lově, aby byl na základě zákona z 13. května 1919 č. 252 Sb. jmenován definitivním zřízencem, nevyhovělo pro nedostatek zákonných podmínek.
Stížnost vytýká tomuto rozhodnutí nezákonnost, vyličujíc děj shora uvedený a dovozujíc, že st-1 má podle cit. zákona nárok, aby byl jmenován definitivním zřízencem, poněvadž vykázal nepřetržitou službu od 1. prosince 1910, která dle § 1 zákona toho nebyla přerušena vojenskou službou válečnou.
Nss dospěl k výroku shora uvedenému na základě těchto úvah:
Zákon z 13. května 1919 č. 252 Sb. sleduje účel, aby osoby, které konaly tam uvedené služby v poměru provisorním, byly ustanoveny definitivně. Jako podmínky klade zákon jednak všeobecné předpoklady pro ustanovení do služby státní (státní občanství, tělesnou způsobilost, bezúhonnost — na věk nelze při tom hleděti dle textu zákona a dle důvodové zprávy k § 1 cit. zák.), jednak podmínky zvláštní vytknuté v § 1. t. j. že musí jíti o osoby, které od 1. ledna 1914 byly již v provisorní službě a že v takové službě zůstaly až do účinnosti cit. zákona
Vzhledem k tomuto znění zákona a důvodové zprávy, jež v § 3 výslovně vypočítává různé druhy služeb u státních úřadů, ústavů a podniků, jest nepochybno, že nelze žádati, aby ona provisorní služba celkem 5ti letá byla strávena u téhož úřadu, nýbrž že tu míněna služba státní vůbec, případně i služba, kterou má na zřeteli § 1, odst. 3., tedy i služba strávená pro válku ve vojště, případně i služba v četnictvu, pokud jest kvaliifkována dle zvláštních předpisů jako služba válečná, nepřerušující onu státní službu.
Z úvah těchto plyne po formální stránce, že tu nejde o služební poměr k státu neb určitému úřadu, nýbrž o to, zda st-1 mocí zákona se stal definitivním zřízencem, tedy zřejmě o otázku práva veřejného. Nemá tedy místa výtka odvodního spisu opřená o § 3 lit. a) zák. o ss. Rovněž nejde tu o jmenování, poněvadž st-1 tvrdí, že se stal ex lege definitivním zřízencem, tedy nečiní nároku na jmenování, nýbrž na uznání své kvality dle § 1 cit. zákona. Není tedy ani další výtka odvodního spisu opřená o § 3 lit. f) zák. o ss důvodnou.
Věcně obmezuje se žal. úřad na popření zvláštních podmínek úvodem zmíněných, tvrdě, že st-1 proti požadavku zákona nebyl ustanoven dnem 1. ledna 1914, nýbrž teprve 1. prosince 1914 a to u okr. soudu v Jirkově, jakož i dále, že tuto službu přerušil nastoupením služby u četnictva.
Pokud jde o tvrzení prvé, nelze názor docházející tu výrazu sdíleti, neboť jak úvodem zmíněno, jest nejenom službu, kterou konal st-1 od 1. prosince 1914 u okr. soudu v J., nýbrž i onu, kterou zastával do té doby od r. 1910 jako provisorní exekutor u tamního berního úřadu považovati za vyhovující § 1 cit. zákona.
Zbývá tudíž uvážiti ještě, zda i další podmínka zákonná jest dána, totiž zda služba tato trvala až do účinnosti cit. zákona, t. j. zda nebyla přerušena.
V tom směru jest možno, že st-1 byl vřazen do domobrany a konav službu tuto, rovněž vykazuje službu pro daný poměr započítatelnou. Pochybnost jest pouze co se týče služby u četnictva. Ohledně služby této nevychází ze správních spisů a nebylo zjištěno, byla-li jen pokračováním služby domobranecké či službou četnickou kvalifikovanou jako služba ztrávená pro válku ve vojště, nebo jinou službou četnickou. Tento nedostatek skutkového zjištění, rozhodného pro posouzení
zákonitosti nař. rozhodnutí, zakládá podstatnou vadu řízení dle § 6 zák. o ss, jest tudíž výrok zrušující nař. rozhodnutí odůvodněn.

Citace:

č. 2428. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 168-170.