NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Č. 11445.

Samospráva obecní. — Církevní věci (Slovensko): Za účinnosti zák. č. 329/21 Sb. nelze z ustanovení § 138 zák. čl. XXII:1886 vyvozovati nárok na osvobození pozemků kostelních a farských od obecních přirážek.
(Nález ze dne 27. září 1934 č. 17923.)
Věc: Dr. Pavel J. v T. proti exposituře finančního ředitelství v Trnavě o osvobození od obecních přirážek.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Konstantin H., farář v M., žádal podáním z 29. října 1931 o výrok, že pozemky řím.-kat. kostela a řím.-kat. fary jsou podle § 138 zák. čl. XXII:1886 osvobozeny od obecních přirážek. Žádost byla expositurou finančního ředitelství v Trnavě nař. rozhodnutím zamítnuta, ježto za platnosti zák. č. 77/1927 Sb. není pro osvobození od obecních přirážek k pozemkové dani z beneficiálních farních a církevních pozemků od 1. ledna 1928 zákonného podkladu, neboť cit. zák. č. 77/1927 Sb. nepřevzal ustanovení v zák. čl. XXII:1886 uvedená.
Stížnost uplatňuje, že ani zák. č. 77/1927 Sb. nezrušil osvobození farních pozemků od obecních přirážek podle § 138 zák. čl. XXII:1886, naopak ze zák. č. 329/21 Sb., který v § 30 odst. 1 dovoluje rozvrhnouti přirážky na všechny v obci předepsané přímé daně, pokud je zákonem dovoleno k nim ukládati přirážky, jest prý patrno, že § 138 cit. zák. článku, který nedovoluje vybírání obecních přirážek u farních pozemků, byl zákonem zachován v platnosti.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Podle odst. 2 § 138 cit. zák. čl. neplatí duchovní obecní daně z požitků, které pobírají výhradně v důsledku toho, že v dotyčné církevní obci obstarávají úřad duchovního.
Nss nemusí řešiti otázku, zdali toto ustanovení se vztahovalo i na osvobození od obecních přirážek, předepsaných z farních pozemků, poněvadž i kdyby tomu tak bylo, pozbylo toto ustanovení své platnosti vydáním zák. č. 329/21 Sb., neboť tímto zákonem o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním bylo v §§ 29 a dalších nově upraveno vybírání obecních přirážek, a § 57 tohoto zák. praví, že veškerá ustanovení zákonů a nařízení, dále statutů městských a municipálních, která se týkají poměrů finančního hospodaření obcí a měst s právem municipálním, upravených tímto zákonem, pozbývají platnosti.
Pozbyl tedy v důsledku tohoto ustanovení i platnosti § 138 odst. 2 cit. zák. čl., jak také prov. nař. č. 143/1921 Sb. k § 57 zák. pod bodem 8 správně uvádí.
Dovolává-li se stížnost na podporu svého stanoviska ustanovení § 30 odst. 1 zák. č. 329/1921 Sb., je na omylu; obratem tam použitým: »pokud jest zákonem dovoleno k nim přirážky ukládati« mělo býti vyjádřeno pouze, že obec jest oprávněna ukládati přirážky k přímým daním jenom potud, pokud zákon daňový připouští, aby ten který druh přímých daní byl obecní přirážkou postižen, nebyla tím však zachována — výjimkou z všeobecné derogační klausule § 57 — v platnosti dosavadní osvobození od povinnosti přirážkové.
Měl proto žal. úřad právem za to, že osvobození farních pozemků od obecních přirážek již neexistuje.

Citace:

č. 11445. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 249-250.