Č. 3286.

Dávka z přírůstku hodnoty: * Odvolá-li se strana v přiznáni, domáhajíc se výhod ve smyslu § 16, odst. 2 dávk. řádu z 23. září 1920 č. 545 Sb., na důkaz úředním dotazem u obecního úřadu o okolnostech v přiznání uváděných, nemůže úřad důkaz ten pominouti z důvodu, že strana okolností těch již v přiznání hodnověrně neprokázala.
(Nález ze dne 25. února 1924 č. 3314).
Věc: Edmund a Anna B. v H. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: Platebním rozkazem insp. pro zem. dávky v Praze z 28. srpna 1922 vyměřena byla z převodu usedlosti č. — ve V., provedeného smlouvou trhovou ze 14. června 1921, dávka z přírůstku hodnoty, při čemž náklad vzešlý dle přiznání z 8. prosince 1921 stavbou nových stájí a přestavbou škrobárny na byty k ceně nabývací připočten nebyl.
Nař. rozhodnutím bylo odvolání zcizitelů zamítnuto z důvodu, že podle § 16, odst. 2 d. ř. z r. 1920 jest okolnosti, na základě kterých činí se při vyměřování dávky nárok na výhody, již hned v přiznání uvésti a hodnověrně prokázati. Z uvedeného prý vysvítá, že vyměřující úřad není povinen opatřovati si průkazy o uplatňovaných nákladech, nýbrž že povinnost průkazu postihuje výhradně jen poplatníka samého a že průkaz jest učiniti ještě před vydáním platebního rozkazu; v daném případě předkládán jest průkaz o uplatňovaných nákladech teprve ve stížnosti — pročež prý nelze k nim přihlížeti.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Dávk. řád z r. 1920 ustanovuje v § 16, odst. 1, že každý zcizitel má do 14 dnů vyměřujícímu úřadu oznámiti zcizovací jednání a při tom uvésti veškeré pro vyměření dávky podstatné skutečnosti a připojiti potřebné listiny v prvopise neb ověřeném opise a dále ustanovuje v § 16, odst. 2, že okolnosti, na základě kterých se činí při vyměřování dávky nárok na výhody (přípočty a pod.) jest v přiznání uvésti a hodnověrně prokázati, jinak k nim při vyměřování dávky nebude přihlíženo.
Zcizitelé v přiznání uvtJli podrobně, jaké stavební změny v roku 1916 a 1917 na převedených nemovitostech byly provedeny a jaký náklad byl na ně učiněn, podotkli však, že nemohli předložiti podrobné účty a že okolnosti uvedené možno zjistiti dotazem u ob. úřadu ve V.
Předpis druhého odst. § 16 ř. d. nemůže míti ten smysl, že strana musí již k přiznání připojiti takové průvodní prostředky, jimiž jsou okolnosti jí uváděné již prokázány, neboť v případě takovém by mohla strana vésti důkaz jedině listinami. Není však důvodu, domnívati se, že dávkový řád chtěl takovou měrou omeziti aneb i zcela vyloučiti právo strany na výhody řádem dávkovým jí poskytnuté. Řád dávkový nevylučuje tu žádného přípustného prostředku důkazního a nutno proto souditi, že strana, která nemá po ruce listinných důkazů, jest oprávněna v přiznání nabídnouti důkaz kterýmkoli průvodním prostředkem v řízení správním přípustným, tedy i posudkem některého úřadu veřejného, a dlužno pak nabídnutí takového důkazu pokládati za vyhovující cit. ustanovení. V takovém případě nemůže pak ovšem úřad vyměřující nabídnutý způsobilý důkaz prostě pominouti a vysloviti preklusi strany.
Žal. úřad tudíž nepostupoval ve shodě se zákonem, když nehleděl vůbec k důkazu, jejž strana nabídla dotazem úřadu vyměřujícího u ob. úřadu a zaujal stanovisko, že strana uplatňované přípočty včas hodnověrně neprokázala.
Naproti tomu není důvodnou výtka stížnosti, že žal. úřad byl povinen přihlédnouti i k těm dokladům o provedených investicích, které strana předložila teprve ve stížnosti do platebního rozkazu, v té příčině setrvává nss při svém názoru již vícekráte vysloveném, že úřad není povinen přihlížeti W dokladům předloženým jemu teprve po vyměření dávky. K vývodům stížnosti jest ještě podotknouti, že v přiznání k dávce nebyl nabídnut důkaz svědectvím D., a že ob. úřad se vyjádřil jen o ceně nemovitosti v den 18. června 1916, nikoli o stavebních nákladech později provedených a jsou tudíž výtky těchto bodů se týkající neoprávněny.
Stížnost jest tedy odůvodněna pouze pokud vytýká, že nebylo přihlédnuto k důkazu o připočítatelných nákladech již v přiznání k dávce nabízenému dotazem u obecního úřadu a bylo z tohoto důvodu nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6, odst. 2 zák. o ss.

Citace:

č. 3286. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 662-664.