NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13851.

Československý stát jest oprávněn, zadávaje trafiku, uložiti jejímu majiteli, by vyplácel třetím osobám určité peněžité částky.
Československý stát má vždy možnost, učiniti majiteli trafiky návrh na pozměnění nebo doplnění původních podmínek a, kdyby majitel trafiky na to nepřistoupil, zrušiti poměr výpovědí a uzavříti novou smlouvu se změněnými podmínkami s třetí osobou nebo s dosavadním majitelem trafiky.
V oznámení československého státu majiteli trafiky, že mu byla přidělena třetí osoba (válečný poškozenec), a v žádosti, aby mu vyplatil určitou peněžitou částku a o tom s ním uzavřel písemnou smlouvu, jest spatřovati nabídku na pozměnění původní smlouvy, kterou majitel trafiky mlčky přijal tím, že uzavřel s válečným poškozencem smlouvu a také mu vyplácel z počátku příslušné částky.
Jde tu o smlouvu ve prospěch třetí osoby.
Smlouva taková nepříčí se dobrým mravům.
(Rozh. ze dne 18. října 1934, Rv I 1158/34.)
Žalovaný, majitel tabáční trafiky, zavázal se československému státu, že bude platiti žalobci, válečnému poškozenci, měsíčně určitý peníz. Žalobě o zaplacení tohoto peníze bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Právní poměr mezi dovolatelem, majitelem tabákové trafiky, a československým státem jest smluvním poměrem soukromoprávním (§ 2 předpisů o tabákových trafikantech). Dovolatel již sám připouští, že československý stát byl oprávněn při zadání trafiky mu uložiti, by vyplatil třetím osobám určité peněžité částky, popírá však, že se tak mohlo státi dodatečně, když trafika mu byla již zadána za určitých podmínek. To by bylo snad správné, kdyby dovolatel byl nabyl neodvolatelného nároku na tabákovou trafiku. Tomu však tak není, neboť československý stát mohl kdykoliv zrušiti výpovědí právní poměr k dovolateli (§ 57 předpisů pro tabákové trafikanty). Československý stát měl tudíž vždy možnost, učiniti dovolateli návrh na pozměnění nebo doplnění původních podmínek a, kdyby dovolatel na to nepřistoupil, zrušiti poměr výpovědí a uzavříti novou smlouvu se změněnými podmínkami s třetí osobou nebo i s dovolatelem samým, což tento připouští. V oznámení československého státu, že dovolateli byl přidělen žalobce, a v žádosti, aby mu vyplatil měsíčně určitou částku a o tom s ním uzavřel písemní smlouvu, nelze tudíž spatřovati jednostranný příkaz, nýbrž nabídku na pozměnění původní smlouvy, kterou dovolatel mlčky přijal tím, že uzavřel se žalobcem spornou smlouvu a mu také vyplatil z počátku příslušné částky. Tím přišla k místu smlouva mezi československým státem a dovolatelem ve prospěch osoby třetí (§ 881 obč. zák.). V tom, že československý stát nezrušil smlouvu výpovědí a neuzavřel novou smlouvu s dovolatelem, nýbrž volil kratší cestu na pozměnění smlouvy dohodou obou stran, nelze spatřovati závadu. Lze připustiti, že dovolatel uzavřel smlouvu s československým státem ve prospěch žalobce i smlouvu se žalobcem pod nátlakem výpovědi, což však jest nerozhodné, neboť o nespravedlivé bázni (§ 870 obč. zák.) nelze mluviti, an československý stát byl k výpovědi kdykoliv oprávněn. Tvrdí-li dovolatel, že se příslušný projev vůle čsl. státu měl státi písemně, přehlíží, že sám předložil výměry okresního finančního ředitelství, týkající se žádání, by dovolatel vyplatil žalobci měsíčně určitou peněžitou částku. Že nelze mluviti o smlouvě příčící se dobrým mravům (§ 879 obč. zák.), když její příčinou byla péče o válečné poškozence, vystihl již správně odvolací soud. Jak již shora bylo podotknuto, nebyl právní základ žaloby nijak pozměněn, když odvolací soud dospěl k úsudku, že podkladem smlouvy mezi stranami jest smlouva mezi československým státem a dovolatelem ve prospěch žalobce (§ 881 obč. zák.).

Citace:

Čís. 13851. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 207-209.