NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15857.

Oznámil-li zaměstnanec banky (ředitel filiálky) komitentům banky, jaké kroky proti nim banka hodlá učiniti, a slíbil jim, že je vyprostí ze spárů vyděračů tak, že ony kroky bude tak dlouho oddalovati, až si najdou jiný bankovní úvěr, začež se mu komitenti zavázali, že, bude-li pensionován, budou ho na jeho žádost po 10 let podporovati měsíčně částkou 4000 Kč, jde o neplatný závazek podle § 879 č. 4 obč. zák., jestliže zamýšlené kroky banky znamenaly zničení obchodu komitentů.
(Rozh. ze dne 25. února 1937, Rv I 2501/36.)
Srv. Sb. n. s. č. 14286.
Žalobce, bývalý ředitel filiálky banky, oznámil žalovaným komitentům banky, že banka hodlá proti nim učiniti určité kroky, které ve skutečnosti mohly způsobiti zničení obchodu komitentů, a slíbil jim, že je vyprostí ze spárů vyděračů tak, že ony kroky bude tak dlouho oddalovali, až si najdou jiný bankovní úvěr. Prohlášením ze dne 26. února 1929 se mu žalovaní zavázali, že jej budou na jeho žádost v případě jeho pensionování podporovati po dobu 10 let částkou 4000 Kč měsíčně. Opíraje se o tento závazek, domáhá se žalobce na žalovaných zaplacení zažalované částky. Nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: jde o to, zda žalobcovo oznámení a jeho slib záchrany mohlo vyvolali u žalovaných tíseň nebo vzrušení mysli, zda se příslib jejich ze dne 26. února 1926 stal v této tísni nebo vzrušení mysli a zda bylo této okolnosti se strany žalovaného využito, zda tedy jsou zde podmínky § 879 č. 4 obč. zák. Že podmínky, kladené centrálou banky na žalovanou firmu, byly velmi těžké a že při své výši mohly přivésti žalovanou firmu, ne-li docela do zkázy, tedy aspoň do značné tísně, jest zřejmé, ať již bilance její byla jakákoli. Jest proto pochopitelné, že se žalovaní uchopili pomocné ruky, jim žalobcem podávané, a že jemu vydali prohlášení ze dne 26. února 1929, i že Jan Sch. byl oznámením žalobcovým úplně konsternován. Pak ale jest prohlášení ono ze dne 26. února 1929 neplatné z důvodu § 879 č. 4 obč. zák., a poněvadž žalobce opírá svůj nárok jen o toto prohlášení a nikoli o práce pro žalované konané — ty byly podle jeho prohlášení jen důvodem pro ono prohlášení —, není žalobní nárok odůvodněn a právem proto soud první stolice žalobě nevyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dospěl-li odvolací soud souhlasně s prvým soudem k přesvědčení, že důvodem prohlášení s datem 26. února bylo oznámení žalobcovo žalovaným o zamýšlených krocích banky proti žalovaným, a jeho slib, že jim pomůže vyprostiti je z rukou banky a že věc bude tak dlouho protahovati, až žalovaná získá jiný bankovní úvěr, jest i správný jeho názor vyvozený z tohoto zjištění, že smlouva (příslib) jest z důvodů § 897 č. 4 obč. zák. neplatný.

Citace:

Čís. 15857. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 233-234.