Authors:
= Boh. adm., 7 (1925), sv. 1
PDF
HO

Č. 4357.


Státní zaměstnanci (Slovensko): I. Lze-li bydliště státního zaměstnance na Slovensku v poměru k jeho úřednímu působišti pokládati za »poblíže ležící a normálně přístupné« ve smyslu bodu II D 2 »Zásad pro úpravu osobních poměrů stát. zaměstnanců na Slovensku« z 27. července 1920, jest otázkou skutkovou. — II. Pokud je omezeno právo státního zaměstnance na volbu bydliště?
(Nález ze dne 26. ledna 1925 č. 1419).
Prejudikatura: Boh. 3822 adm.
Věc: Dr. Josef M. v L. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o diety z důvodu vedení dvojí domácnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl hlav. služným v H., kde měl s manželkou a dítětem zařízenou domácnost a rodinný byt. Výnosem min. pro Slov. z 21. prosince 1922 byl ze služebních důvodů definitivně přeložen k okresnímu úřadu v L., kdež službu nastoupil 26. ledna 1923. Nemoha tam získati rodinného bytu, podal 1. února 1923 žádost za poukaz požitků exponovaného úředníka podle vynesení presidia ministerské rady z 28. července 1920. Žal. úřad nař. rozhodnutím žádosti té nevyhověl z toho důvodu, že z dokladů úřadu zaslaných sice vysvítá, že žadatel nemohl svoji rodinu pro zjištěný nedostatek bytu přestěhovati do svého nového působiště, takže rodina zůstala v jeho dřívějším působišti v H.; jelikož však toto město pro výhodné železniční spojení z L. nutno označiti jako poblíž nového působiště st-lova se nacházející a normálně přístupné, že ve smyslu usnesení ministerské rady o úpravě osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku z 27. července 1920 bod II D 2 nelze st-li přiznati žádané diety.
O stížnosti uvážil nss takto:
Žal. úřad opřel svoje zamítavé rozhodnutí jediné o důvod, že město H. nutno označiti za poblíž nového působiště st-lova se nacházející a normálně přístupné. Vzhledem k tomuto obsahu nař. rozhodnutí nebylo nss-u, jenž nemaje pravomoci instančni, zkoumá toliko zákonitost nař. rozhodnutí tak, jak bylo vydáno, zabývati se otázkou, zda st-l splňuje skutečně všechny ostatní podmínky, na které povolení žádaných diet je vázáno, napak musil se nss omeziti na to, zda nař. rozhodnutí takto odůvodněné není v mezích stížných bodů stížností formulovaných (§ 18 zák. o ss) v rozporu se zákonem.
Podle § 31, odst. 1 služ. pragmatiky státních úředníků jest »úředník povinen, voliti svoje řádné bydliště tak, aby mohl přesně plniti všechny služební povinnosti«. Tuto povinnost má státní zaměstnanec ovšem také v případě svého přeložení, které nadřízeným úřadem v důsledku a v mezích § 67 služ. pragm. může býti nařízeno. V rámci tohoto předpisu ponechává zákon — pokud v jednotlivém případě nebo pro určité kategorie zaměstnanců není stanoveno jinak (viz též poslední odstavec § 31 služ. pragm.) — volbu bydliště zaměstnanci samému, takže zákon nezná ani povšechné povinnosti, tím méně povšechného práva státního zaměstnace na to, aby bydlil právě v témže místě, ve kterém má své sídlo úřad, při němž je ustanoven a službu koná. Volí-li tedy státní zaměstnanec svoje trvale bydliště mimo svoje úřední působiště, jdou ovšem v zásadě potíže a náklady z toho vznikající na jeho vrub a není tu všeobecné povinnosti státu jako zaměstnavatele, aby zaměstnanci z tohoto důvodu poskytoval nějaké výhody. Vzhledem k mimořádným poměrům však, které se vlivem válečného a poválečného stavu věci vyvinuly, a které pro stále trvající nedostatek bytů svobodnou volbu bytu a bydliště u každého, tedy i u státního zaměstnance, silně omezují, ba namnoze znemožňují, poskytla státní správa z důvodů ekvity a v zájmu řádného výkonu služby svým zaměstnancům při přeložení jich na jiné služební místo různé výhody, mezi něž patří též t. zv. diety z důvodů vedení dvojí domácnosti.
Z různých předpisů, kterými povolování takovýchto diet bylo normováno, přichází v daném případě v úvahu bod II, D, 2 »Zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku«, schválených usnesením ministerské rady z 27. července 1920. Tohoto předpisu se také v daném případě obě strany výslovně dovolávají, takže není třeba přihlížeti tu také ještě k jinakým ustanovením o dietách z důvodu přeložení jako na příklad k výn. min. fin. z 3. února 1919 č. 1643 pres. a usnesení ministerské rady z 19. července 1919.
Podle znění cit. »Zásad« přísluší ženatému státnímu zaměstnanci ustanovenému (trvale) na systemisovaně místo na Slovensku... při přeložení z moci úřední. . . nárok na diety (tak zvané diety z důvodu vedení dvojí domácnosti), nemůže-li se pro úředně zjištěný nedostatek bytů do nového působiště anebo do místa poblíže se nalézajícího a normálně přístupného přestěhovati. Předpis tento, který je zřejmě výjimkou ze shora zmíněného všeobecného stanoviska zákonodárství státně-zaměstnaneckého, nutno proto vykládati striktně. Z toho, co již shora uvedeno, je zřejmo, že v daném případě jde spor toliko o to, zda st-l byl nebo nebyl nároku na tyto diety zbaven tím, že má svou domácnost jako dosud v H. a zda o tomto místě lze právem míti za to, že leží poblíže L. a je (odtud) normálně přístupné. Uvedené »Zásady« nepodávají bližšího výkladu pojmu »poblíže se nalézající a normálně přístupné« a není ani jediné normy, která by pojem tento pro účel, o který tu jde, blíže definovala.
Dovolává-li se st-l v tomto směru nař. min. pro Slov. č. 50/1920/15295 pres. adm. (Úradné Noviny roč. II č. 26) a výn. min. vnitra z 30. června 1920 č. 36132/3, Věstník min. vnitra z r. 1920, ročník II., nelze po názoru nss-u v těchto předpisech shledávati závazný výklad uvedeného pojmu; neboť oba uvedené předpisy týkají se jiné materie — totiž »cestovních požitků státních zaměstnanců při služebních cestách mimo úřední místo« —, pročež předpis bodu II č. 1 těchto výnosů (»Vzdálenost, za niž vycházeje z úředního místa, náhrada cestovních výloh nepřísluší, stanoví se jednotně 2 km«) neplatí na diety podle shora zmíněných zásad II D 2 ani přímo ani — při výjimečné povaze těchto Zásad — analogicky. Neuvedlo-li tedy cit. usnesení ministerské rady z 27. července 1920 přes jinak přesný a podrobný svůj obsah bližší znaky pro to, které místo jest pokládati za poblíže se nalézající a normálně přístupné, bylo patrně úmyslem jeho ponechati rozhodnutí toho podle poměrů konkrétního případu volné úvaze úřadu. Tvoří proto zodpovědění této otázky v jednotlivém případě se strany úřadu pro řízení před nss-em jenom součást skutkové podstaty, nař. rozhodnutí za základ položené, takže může nss-em přezkoumáno býti toliko s hlediska § 6 zák. o ss. Nss může tudíž toliko zkoumati, zda závěr úřadu v tomto směru spočívá na řádném zjištění, zda neodporuje spisům resp. zda podává se logicky z výsledků šetření ve spisech uloženého a zda úřad k němu dospěl za šetření podstatných předpisů o řízení správním.
V tomto směru jest uvésti toto:
Ze spisů a ztvrzení st-le samého jde, že vzdálenost mezi H. a L. činí 8 km, že je tu spojení vlakové a že jízda vlakem trvá 30 minut. Za tohoto stavu věci, zejména za nynějších poměrů bytových, kde stálé dojíždění vlakem na vzdálenosti i značně větší jest zjevem zcela obvyklým, nelze shledati, že by závěr úřadu spočíval na neúplném zjištění, že by odporoval spisům nebo že by byl logicky nemožný. Proti tomu nelze důvodně namítati, ani že prý pojem »poblíže ležící je omezen na vzdálenost 2 km, ani že za normálně přístupné nelze pokládati místo, které ležtak, že st-l je nucen od časného rána až do večera (6:45 ráno z H., 18:50 večer zpět) tráviti a přes den se stravovati mimo domácnost a že vyžadují-li jeho služ. povinnosti jeho přítomnosti v L. také ještě večer, nemá již později vůbec možnost vrátiti se do H. Proti těmto údajům stížnosti stačí poukázati jednak na to, co již shora řečeno o st-lem dovolávaných předpisech jiných, jednak na to, že jde tu nikoliv o to, zda bydlení v H. jest pro st-le účelné nebo výhodné, nýbrž jen o to, zda pro stát jako zaměstnavatele vzniká závazek poskytovati mu z tohoto titulu nějaké příplatky, jednak konečně na to, že — jak nss vyslovil již opětně, tak na příklad v nál. Boh. 3822 adm. život odloučený od domácnosti jest vůbec základním předpokladem nároku na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti.
Porušení nějakých podstatných forem řízení konečně stížnost ani netvrdí, ani ho soud neshledal. Je proto i nss podle § 6, odst. 1 svého zák. na shora uvedený závěr žal. úřadu vázán.
Za tohoto stavu věci nelze shledati ani nezákonnosti ani vadnosti ve výroku žal. úřadu a bylo stížnost zamítnouti.
Citace:
č. 4357. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 284-287.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).