NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 989.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
V tom, že někdo, nemaje živnostenského povolení, kupuje pro řezníka dobytče chovné za účelem záměny za dobytče jatečně, nelze ještě spatřovati řetězový obchod.
(Rozh. ze dne 7. listopadu 1922, Kr I 387/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku zemského trestního jakožto lichevního soudu v Praze ze dne 19. ledna 1922, kterým byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud zjišťuje, že obžalovaní neměli živnostenského oprávnění k obchodování dobytkem, že rolnice P-ová v Ch. nabízela obžalovanému B-ovi dvouletého býčka chovného ke koupi, že B. odmítl, ale slíbil P-ové, že jí opatří jiného kupce; že pak oba obžalovaní přišli k P-ové kupovati býčka pro Č-a, že se však s ní nedohodli a odešli; na cestě z vesnice že si to Č, rozmyslil a poslal В-a, aby býčka pro něho koupil; že pak B., jenž dostal od Č-a závdavek 20 K na koupi býčka, ujednal s P-ovou cenu 14 K za 1 kg živé váhy a dostal od P-ové odměnu 30 K a od Č-a 20 K; že oba obžalovaná věděli, že šlo o býčka k chovu, jehož Č. zamýšlel dále prodati řezníku Š-ovi z V., který mu byl řekl, že potřebuje býka k chovu, že jej promění za těžkého býka na žír; že býka od P-ové z Ch. do L. Č-ovi odvedl svědek Vojtěch P. za odměnu 50 K. V rozhodovacích důvodech jest dále na jednom místě uvedeno, že Č. za tento obchod dostal od onoho Š-a 100 K, na jiném místě že Č. prodal prostřednictvím В-a za 5782 Kč býčka, koupeného za 5882 K. Konečně zmiňují se rozhodovací důvody o obhajobě Č-ové, že z těchto 100 K musil hraditi výlohy povozu do Ch. a polovičku 50 K že dal P-ovi za odvedení býčka z Ch. do L., jakož i o seznání P-ově, že odevzdal dobytčí pas, znějící na jméno Š. ve V. řezníku, který si pro býčka k Č-ovi přijel. Konečně se v důvodech podotýká, že se nepodařilo sondu přezkoumati pravdivost udání Č-a v tomto směru, t. j. patrně potud, zda býčka skutečně koupil a odebral nějaký řezník Š. a co tento pak s býkem dělal. Nalézací soud odvodil z těchto zjištění závěr, že se oba obžalovaní (Č. na vlastní účet, B. jako sprostředkovatel) vmísili docela neužitečně a bez potřeby do přechodu zboží (chovného býka) od pěstitele k tomu, kdož potřeboval býka k chovu, toliko ve snaze, by nabyli překupnického zisku, přispívajíce takto ku zdražení býka o neodůvodněný zisk, a uznal oba obžalované vinnými přečinem řetězového obchodu dle § 11 čís. 4 zákona o válečné lichvě. Právem odporují stížnosti odsuzujícímu výroku z důvodu čís. 9 lit. a) § 281 tr. ř. námitkou, že režie Josefa Š-a nebyla by bývala menší, kdyby byl obstaral práce, stěžovateli obstarané, totiž nákup býčka a převedení ho z Ch. do L. sám a nebo svými zřízencem (stížnost Č-a), pokud se týče že nepatrný výdělek spojený s použitím sprostředkovatele bývá často lacinější než osobní intervence (stížnost В-a). Zákaz řetězového obchodu čelí proti zbytečnému zdražování nebo zdržování předmětu potřeby, jaké nastává tím, že počet činitelů, pro přechod zboží z výroby do spotřeby hospodářsky nutných a účelných, rozmnožuje se pachatelem samým a nebo za vědomého jeho spolupůsobení o další zbytečný mezičlánek. Zda vsunuvší se mezičlánek, jímž může býti buď pachatel sám aneb osoba, jíž pachatel vědomě napomáhá, byl zbytečným čili nic, nelze posuzovati s hlediska živnostenského řádu a oprávněných jím živnostníků, nýbrž jen s hlediska spotřebitelstva, zákonem chráněného. Nezáleží proto na okolnosti, nalézacím soudem zdůrazňované, že obžalovaní neměli živnostenského oprávnění k obchodování dobytkem. Rozhodným je pouze, zda zásobovaná spotřebitelstva tím kterým předmětem potřeby bylo by se dálo rychleji nebo laciněji bez vsunutí se pachatele. Nelze tedy mluviti o zbytečnosti vsunutí se pachatelova tam, kde činnost určitého druhu, kterou by mohl obstarati pouze jeden činitel hospodářský, je rozdělena mezi více činitelů, pakli jen tímto rozdělením nebyla prodloužena nutná nebo účelná doba pro přechod zboží z výroby do spotřeby a pakli tím nebyl zvýšen celkový součet výloh, nákladů, odměn a zisků s takovým převodem nutně neb účelně spojených. V tomto případě nelze povšechně uznati za neúčelné, kupuje-li řezník dobytče chovné za účelem záměny za dobytče, které se dá ihned anebo po žíru upotřebiti jako dobytče jatečně. Nedostatek chovných dobytčat a vysoké ceny takového dobytka mohou býti příčinou, že zemědělec spíše, snad i za nižších cen prodá starší dobytče chovné na žír nebo na porážku, dostane-li výměnou dobytek mladší, k chovu vhodnější. Jest proto uvažovati o tom, byl-li udánlivý odběratel Č-a, řezník Š., co do přechodu dobytčete chovného mezičlánkem účelným či zbytečným. Dlužno dále přihlížeti k udání Č-а, že Ch. jsou od V. vzdáleny asi 10 hodin, kdežto z L. jsou do V. jen tři až čtyři hodiny. Sluší proto uvažovati též o tom, zda 100 K, o které se zvýšila nákupní cena Š-a následkem činnosti obžalovaných, bylo zbytečným zvýšením kupní ceny či přiměřeno výlohám, nákladům a výdělkům, které by bylo jinak za cestu z L. do Ch. a za odvedení býčka z Ch. do L. přiznati samotnému Š-ovi. Dlužno konečně přihlížeti k udání Č-а, že Š. si přišel pro býčka do L. týž den, ve který byl býček odveden z Ch. do L., což po případě poukazuje k tomu, že přechod předmětu potřeby, o který jde, ani časově prodloužen nebyl. Nalézací soud použil tudíž zákona nesprávně co do pojmu řetězového obchodu tím, že podřadil činost obžalovaných této skutkové podstatě z povšechného důvodu, že obžalovaní neměli živnostenského oprávnění k obchodování dobytkem a že býk měl býti P-ovou prodán přímo pěstiteli, k němuž se konečně dostal. Soud měl též zkoumati dále, zda činnost obžalovaných nenahradila částečně činnost jiného řádného činitele a nezmenšila nákladů tohoto o částku, rovnající se součtu výdělku a výloh obžalovaných a konečně, zda nebyl řádným, pro zásobování obyvatelstva účelným činitelem alespoň při přechodu třebas chovného dobytčete odběratel Č-a Š. Pro dolíčený zmatek čís. 9 lit. a) § 281 tr. ř. bylo napadený rozsudek zrušiti, aniž bylo potřebí uvažovati o dalších důvodech zmatečností, ve stížnostech uplatňovaných. Poněvadž v rozsudku a v důvodech prvé stolice nejsou zjištěny ony skutečnosti, které při řádném použití zákona měly by býti základem rozhodnutí, nelze ve věci samé leště rozhodnouti a nelze se obejíti bez nového hlavního přelíčení před nalézacím soudem. Za souhlasu generální prokuratury bylo proto dle § 5 zákona z 31. prosince 1877 č. 3 z roku 1878 zmatečním stížnostem vyhověno a rozsudek zrušen již v zasedání neveřejném. Věc byla vrácena nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, při čemž soudu bude zejména uvažovati o tom, odebral-li obžalovaný Č. býčka jen pro Š-a či koupil-li ho již předem za účelem dalšího zcizení (se ziskem) a byl-li si obžalovaný B. vědom, za jakým účelem kupuje býčka Č., jemuž B. jako sprostředkovatel napomáhal.

Citace:

č. 989. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 496-498.