Čís. 4488.

Zatížen-li podíl spoluvlastníka fideikomisární substitucí, jest vlastník nezatíženého podílu oprávněn a povinen, by o zrušení spoluvlastnictví žaloval i poddědice.
(Rozh. ze dne 23. prosince 1924, Rv I 1500/24). Nemovitost č. p. 3 a 4 v S. byla ve spoluvlastnictví Eduarda W-a a Anny W-ové. Po smrti Eduarda W-a připsán byl podíl zůstavitelův nezl. jeho dceři Marii W-ové a obmezen fideikomisární substitucí ve prospěch zůstavitelových sourozenců Františka F-a, Ladislava W-a a Marie K-ové. Žalobě Anny W-ové na nezl. Marii W-ovou o zrušení spoluvlastnictví procesní soud prvé stolice vyhověl, zamítl však žalobní žádost pokud se domáhala na Marii K-ové, Ladislavu W-ovi a Františku W-ovi, by uznali zrušení spoluvlastnictví Anny W-ové a nezl. Marie W-ové k usedlostem č. p. 3 a 4 a trpěli, by usedlosti byly prodány ve veřejné dražbě. Zamítací část rozsudku odůvodnil prvý soud takto: Dle §u 830 obč. zák. může každý podílník, jenž jest po rozumu §u 829 obč. zák. úplným vlastníkem svého podílu, žádati, by společenství bylo zrušeno, nikoli však nevčasně nebo na újmu ostatních podílníků. Toto právo podílníka, jenž může se svým podílem na nemovitosti nakládati dle libosti jako vlastník, není a nemůže býti omezováno tím, že druhý spoluvlastník není oprávněn sám svým podílem nakládati bez schválení poručenstva, soudu nebo jiných zájemníků. Může však také, jak ze znění zákonného ustanovení výše uvedeného vysvítá, žádati jedině spoluvlastníka o zrušení spoluvlastnictví a tudíž jedině jeho žalovati. Je-li spoluvlastnictví obmezeno fideikomisární substitucí, nemůže ovšem vlastník sám svou polovici prodati, jsa jen jejím poživatelem, nemůže však ani on ani substituti zameziti, by druhý spoluvlastník své právo na rozdělení spoluvlastnictví dle §u 830 obč. zák. neuskutečnil. Z toho jde, že odpor substitutů proti zrušení spoluvlastnictví nemá významu. Mohou jen po prodeji usedlosti žádati, by výtěžek dražební k zajištění jejich práv byl na soudě složen. Dle toho jest k žalobě pasivně oprávněn jen spoluvlastník nemovitosti a nikoliv jeho substituti, v tomto případě František W., Ladislav W. a Marie K-ová proto byla žaloba ohledně těchto pro nedostatek pasivního oprávnění ku sporu zamítnuta. Odvolací soud rozsudek potvrdil a uvedl v otázce, o níž tu jde, v důvodech: Skutečným spoluvlastníkem polovice usedlosti čp. 3 a 4 jest nezl. Marie W-ová jakožto fiduciarní dědička, ovšem spoluvlastnicí. obmezenou právy a povinnostmi poživatele (§ 613 obč. zák.), kdežto fideikomisární substituti nejsou spoluvlastníky a to ani ne podmínečnými, poněvadž ze substituce vyplývá pro ně pouze nárok, aby jim svého času, nastane-li případ substituce, ideální polovice řečených usedlostí nyní nezl. Marii W-ové náležející připadla. Třebaže fiduciární dědic, nemoha jako pouhý poživatel nakládati podstatou substitučního jmění, nemůže nemovitosti substitucí stižené zciziti nebo zastaviti, nemůže přece druhému spoluvlastníku zabrániti, aby svůj nárok na rozdělení spoluvlastnictví jemu dle §u 830 obč. zák. příslušející žalobou ve smyslu §u 843 obč. zák. proti němu neprovedl, neboť toto právo přísluší spoluvlastníku zásadně a výlučně jen proti spoluvlastníku bez ohledu na to, je-li toto spoluvlastnictví druhého společníka nějakým způsobem omezeno čili nic. Tím méně může provedení tohoto práva zameziti fideikomisární substitut, který jako spoluvlastník nemovitosti v knize pozemkové ani zapsán není. Na tom ničeho nemění okolnost, že žalovaní za řízení pozůstalostního po Eduardu W-oví byli slyšeni o žádosti žalobkyně, zda svolují k prodeji obou usedlostí a že svolení odepřeli a že teprve ke konci ústního jednání námitku nedostatku pasivního oprávnění ku sporu vznesli, poněvadž projev substitutů, že svolují nebo nesvolují k prodeji, nemá vůči nároku spoluvlastníka, z §u 830 obč. zák. vyplývajícímu, žádného právního významu.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů, pokud jimi byla zamítnuta žaloba proti Marii K-ové,Ladislavu W-ovi a Františku W-ovi a vrátil věc prvému soudu, by ji v mezích zrušení znovu projednal a rozsoudil.

Důvody:
Dovolání, uplatňujícímu dovolací důvod č. 4 §u 503 c. ř. s. nelze upříti oprávnění, neboť nelze souhlasiti s právním názorem odvolacího soudu, že spolužalovaní Marie K-ová, Ladislav W. a František W. nejsou k žalobě pasivně legitimováni. Knihovní spoluvlastnictví nezl. Marie W-ové k usedlostem č. p. 3 a 4 je stiženo fideikomisární substitucí, nařízenou jejím otcem Eduardem W-em ve prospěch Marie K-ové, Ladislava W-a a Františka. W-a pro ten případ, kdyby nezl. Marie W-ová zemřela před dosažením čtyřiadvacátého roku, nezanechavší vlastních potomků. Jde tedy o substituci podmínečnou, nikoli časem doloženou. Podle přednesu stran neběží v tomto sporu o otázku, zda tato nařízená a knihovně poznamenaná fideikomisární substituce brání žalobkyni jakožto vlastnici druhé volné polovice usedlostí v tom, by žádala za zrušení společného vlastnictví, nýbrž o otázku, proti komu má příslušná žaloba býti namířena. V té příčině jest uvážiti toto: Nezl. Marii W-ové jako přední dědičce přísluší obmezené právo vlastnické s právy a povinnostmi poživatele (§ 613 obč. zák.), poddědicům Marii K-ové, Ladislavu W-ovi a Františku W-ovi pak čekatelství potud, že když nastane případ substituce, nabudou dědického nároku na polovici sporných usedlostí, čímž jejich právo vlastnické plně vyspěje. Třebaže tedy dosud nejsou spoluvlastníky a to ani podmínečnými spoluvlastníky, přece jejich čekatelské právo se značně podobá podmínečnému právu spoluvlastnickému. Toto čekatelské právo jeví již nyní důležité právní účinky. Fiduciářka nemůže bez jejich souhlasu nakládati s podstatou jmění, stiženého fideikomisární substitucí, zejména nemůže ji bez jejich souhlasu zciziti. (Tak Pfaff-Hoffmann: Komentar II str. 244 a násl.; Randa: Právo vlastnické, 7. vydání str. 72; Týž: Eigentum 1884—I str. 189 a pozn. 19; Mayr II/2 str. 226 pozn. 17; proti Ehrenzweigovi, VI. vydání 1924 — II/2 str. 428.) Neprávem tudíž tvrdí odpůrci dovolatelky v dovolací odpovědi, že kdyby byla nezl. Marie W-ová svým zástupcem svolila ke zrušení spoluvlastnictví veřejnou dražbou bez žaloby, bylo by zrušení provedeno bývalo beze všeho i proti jejich vůli. Rovněž nelze vésti exekuci vnucenou dražbou na podstatu nemovitosti, stižené fideikomisární substitucí, leč že by bylo se svolením poddědiců vloženo bývalo právo zástavní pro věřitelovu pohledávku na podstatu nemovitosti (Gl. U. N. F. 3079, 5266, 6852 — jud. 209; Neumann E. O. str. 420). Z toho však logicky též plyne, že na základě rozsudku, kterým bylo proti jediné fiduciářce nezl. Marii W-ové povoleno zrušení společného vlastnictví, nemohla by býti provedena exekuce podle §u 352 ex. ř. proti vůli poddědiců Marie K-ové, Ladislava W-a a Františka W-a, a to vůbec ne, nikoli jen v případě, kdyby před provedením dražby nastal případ substituce. A poněvadž poddědici odepřeli svolení jak mimo spor tak i ve sporu, prohlásivše v žalobní odpovědi výslovně, že ani v budoucnosti nedají svolení, nezbývá spoluvlastnici Anně W-ové, než aby si na nich vynutila toto potřebné svolení pořadem práva, a dlužno tedy uznati pasivní legitimaci poddědiců k žalobě. Právem dovolatelka také vyslovuje obavu, že poddědici, kdyby nebyla i jejich povinnost, svoliti ke zrušení spoluvlastnictví, vyslovena rozsudkem, mohli by opravnými prostředky napadati povolení exekuce způsobem, kterým by nastal nebezpečný průtah, což odpůrci v dovolací odpovědi také beze všeho připouštějí, domnívajíce se ovšem, že by tím jen použili svého zákonného práva. Neobstojí tedy právní názor nižších soudů, že se Marii K-ové, Ladislavu W-ovi a Františku W-ovi nedostává pasivní legitimace k žalobě, a výtka, že v tom směru nesprávně posoudily věc po stránce právní (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), jest odůvodněna.

Citace:

č. 4488. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 802-805.