České právo. Časopis Spolku notářů československých, 2 (1920). Praha: Spolek notářů československých, 108 s.
Authors:
= Váž. civ., 9 (1927), sv. 2
PDF
— Čís. 7511 —

Čís. 7511.


Nedostavil-li se dlužník, byv odeslán pod následky § 56 ex. ř., k výslechu podle § 358 ex. ř., nemůže v rekursu do povolení exekuce uplatňovati, že způsob navrhované exekuce jest podle obsahu exekučního titulu nepřípustným.
Bylo-li usnesením, povolujícím exekuci, pravoplatně rozhodnuto o druhu exekuce (pohrůžkou peněžité pokuty), nelze tomu odporovati při napotomním návrhu na prohlášení pokuty za propadlou.
(Rozh. ze dne 12. listopadu 1927, R II 260/27.)
Podle vykonatelného exekučního titulu měl dlužník postaviti za účelem zjednání předešlého stavu ke hrobu Bedřicha L-а na hřbitově v O. určitý pomník s příslušenstvím, kterýžto pomník povinná strana odtamtud odebrala. Podle návrhu vymáhajícího věřitele uložil soud prvé stolice dlužníku pokutu 1 000 Kč. Rekursu dlužníka do tohoto usnesení rekursní soud vyhověl a zamítl návrh vymáhajícího věřitele na uložení pokuty. Důvody: Předně má rekursní soud za to, že navržený druh exekuce (pokuta) neodpovídá povaze exekučního titulu. Podle exekučního titulu má povinný postaviti určitý pomník ke hrobu Bedřicha L-а, kterýžto pomník povinná strana odtud odebrala. Jde tedy o čistě mechanické práce. Odvezení nebo přivezení určitých věcí jsou plněním, jež třetí osoba může vykonati. Není tedy přípustno, by výkon této exekuce byl vynucen u strany povinné pokutami nebo vazbou. Ovšem byla přípustnost této exekuce usnesením prvé stolice ze dne 8. března 1927 právoplatně vyslovena. Avšak rekursní soud má za to, že povinná strana může přípustnost této exekuce napadati i rekursy proti trestním příkazům, kterými plnění exekučního titulu má býti přivoděno. Rekursní soud není při přezkoumávání přípustnosti trestních příkazů vázán právoplatným usnesením o přípustnosti tohoto druhu exekuce.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Právem vytýká stěžovatelka, že rekursní soud nedbá toho, že povolující usnesení soudu prvé stolice ze dne 8. března 1927 vydáno, když se povinný, ač řádně obeslán k výslechu podle § 358 ex. řádu, nedostavil k tomuto výslechu, jehož předmětem mohla býti také teprve v jeho rekursu jím uplatňovaná okolnost, že způsob navrhované exekuce jest podle obsahu exekučního titulu nepřípustný. Jelikož byl povinný obeslán k řečenému výslechu výslovně pod následky § 55 ex. řádu, že totiž »nedostaví-li se, bude soud míti za to, že povinná strana s návrhem tím souhlasí«ex. ř., § 55, sluší uznati, že byl povinný se svou teprve v rekursu vznesenou — Čís. 7512 —
námitkou také z této příčiny vyloučen, a proto rekursní soud nebyl již oprávněn k námitce té přihlížeti. Bylo-li tudíž povolujícím usnesením rozhodnuto o druhu exekuce pravoplatně, nelze pravoplatně povolené exekuci podle § 354 ex. řádu odporovati při pozdějším návrhu na prohlášení pokuty za propadlou, neboť další tato usnesení nejsou samostatnými novými exekucemi.
Citace:
č. 7511. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 510-511.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).