NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 16776.

Smlouva, kterou se žena, s níž ženatý muž udržoval cizoložný poměr, zavázala zajistiti mu výměnek anebo vyplatiti mu odškodné, příčí se dobrým mravům, směřovala-li ona smlouva vpravdě k pokračování v cizoložném poměru, který se měl po uskutečnění očekávané rozluky dosavadního manželství změniti v manželský svazek se slibující ženou.
(Rozh. ze dne 3. března 1938, Rv I 85/37.)
K odůvodnění žaloby, kterou se žalovaná domáhá zaplacení 40000 Kč s přísl., přednesl žalobce, že udržoval se žalovanou několik let milostný poměr, což vedlo k tomu, že jeho manželství s jeho manželkou bylo z jeho viny rozvedeno, že žalovaná stále naléhala na žalobce, aby se s ní oženil a aby se jako její budoucí manžel k ní přistěhoval, že proto žalobce dne 9. dubna 1933 sjednal se žalovanou písemnou smlouvu, podle které se žalovaná zavázala, že žalobce jako svého budoucího manžela k sobě vezme, že mu na své usedlosti č. p. 18 v Č. zajistí dostatečný výměnek a byt v ceně asi 3000 Kč ročně a že mu vyplatí 40000 Kč, kdyby žalobce pro sváry, nemoc, rodinné poměry nebo pro jiné zavinění žalované nemohl u ní zůstati, dále že téhož dne se žalobce podle onoho ujednání k žalované nastěhoval a žil s ní jako muž a žena, vedl jí její značné hospodářství v době od 10. dubna 1933 do 14. července 1933, při čemž konal všechny hospodářské práce, konečně, že se po jeho onemocnění žalovaná zdráhala podepsati vkladu — Čís. 16776 —
schopnou listinu o onom ujednání ze dne 9. dubna 1933 a nakonec žalobce ze své usedlosti vyhnala. Manželství žalobcovo, na jehož rozluku podal žalobce žalobu dne 11. ledna 1933, dosud trvá, ježto řízení zůstalo v klidu. Nižší soudy zamítly žalobu, odvolací soud z těchto důvodů: Ujednání z 9. dubna 1933, o něž se žalobní nárok opírá, nutno posuzovati v jeho celku, nikoli jen podle jeho části o vedení hospodářství a o doživotním zaopatření žalobce žalovanou a tu část snad pokládati za neodporující dobrým mravům. Podle vlastního žalobcova přednesu uzavřely sporné strany úmluvu, kterou se žalovaná zavázala vzíti k sobě žalobce jako budoucího manžela. To byl důvod, pro který se zavazovala dáti mu výměnek anebo při rozchodu dáti mu tvrzené odbytné 40000 Kč. Podle zjištění prvého soudu se dotčené ujednání stalo v době, kdy žalobcův manželský svazek dosud trval. Když žalobce sám tvrdí, že žil se žalovanou v cizoložném poměru před ujednáním i po něm, že se spolu dohodli na uzavření sňatku a že ujednání 9. dubna 1933 uzavřela s ním právě jako s budoucím manželem, nelze míti pochybnosti, že jde o smlouvu, jež se příčí dobrým mravům. Úmluvou toho obsahu se hrubě porušuje manželská věrnost, cizoložný poměr byl vlastním důvodem jednání. Dobrým mravům se příčí smlouva nejen, když jejím předmětem jest něco nemravného v užším slova smyslu, nýbrž i tehdy, když jest jejím předmětem to, co se pokládá mezi poctivými lidmi za nedovolené z důvodů obcházení zákonů. Že tvrzené ujednání jest s obojího hlediska v rozporu s dobrými mravy (§ 879, odst. 1, obč. zák.), shledává i odvolací soud.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jest souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že žalobcem tvrzená, žalovanou však popíraná smlouva ze dne 9. dubna 1933, kterou se žalovaná zavázala zajistiti žalobci na svých nemovitostech výměnek po případě vyplatiti nyní zažalované odškodné, se příčí dobrým mravům a že jest tudíž podle § 879 obč. zák. neplatná (nicotná).
Dovolatel se snaží tento názor vyvrátiti tím, že se mu majetkových výhod, ve smlouvě uvedených, mělo dostati za vedení hospodářství žalované, tedy za konané práce, a vytýká v té souvislosti zároveň jako vadnost řízení (§ 503 č. 2 c. ř. s.), že obsah úmluvy nebyl nižšími soudy vůbec zjištěn. Leč žalobce sám netvrdí odchylný obsah úmluvy a proto nebylo dalších důkazů k zjištění obsahu smlouvy zapotřebí, když žalobce sám připouští, že za trvání manželského svazku, o jehož rozvázání teprve později usiloval, aniž však k němu vůbec došlo, udržoval se žalovanou cizoložný poměr, a z dalšího přednesu obou stran nepochybně plyne, že ona úmluva směřovala vpravdě k založení společné domácnosti se žalovanou a tím k pokračování v cizoložném poměru, který měl býti po uskutečnění očekávané rozluky žalobcova manželství změněn ve svazek manželský.
Civilní rozhodnutí XX. 25 Dovolatel sice nepopírá, že se tento účel, který úmluva sledovala, příčí dobrým mravům, ale má za to, že účel sám o sobě nemůže míti vliv na platnost smlouvy. Tento právní názor dovolatelův je však mylný, neboť při posuzování nicotnosti smlouvy s hlediska § 879 obč. zák. nelze přehlédnouti, že závadnost pohnutek neb účelu, směřují-li způsobem oběma smluvcům poznatelným k tomu, aby něco nedovoleného neb dobrým mravům se příčícího bylo podporováno, zasahuje nutně i smlouvu samu, třebaže by tato smlouva jinak sama o sobě měla obsah dovolený (rozh. č. 14461 Sb. n. s.).

Citace:

č. 16776. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 404-406.